František Peřina
| Narozen | 8.dubna 1911 | |
| Místo | Morkůvky | |
| Hodnost | generálporučík | |
| Kampaně | Polsko, Francie, Velká Británie | |
| Sestřely celkem | 15 | |
| Úmrtí | 6.května 2006 |
Nejúspěšnější žijící český stíhač z 2. světové války, kdy se stal vůbec prvním československým leteckým esem, tj. pilotem, jemuž bylo jako prvnímu přiznáno nejméně pět potvrzených sestřelů. Vynikající pilot a jako střelec měl znamenitou pověst.
Narodil se 8. dubna 1911 v obci Morkůvky u Břeclavi. V Brně se nejprve vyučil soustružníkem a pak pracoval v Prvních brněnských strojírnách. Záhy se však dobrovolně přihlásil k letectvu a v letech 1929-1931 prodělal Školu pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po absolvování byl přidělen do Olomouce k 5. pozorovací letce Leteckého pluku 2. Zde létal jako pilot dvoumístných pozorovacích dvouplošníků Aero A-11. Roku 1932 prodělal stíhací výcvik v pobočce VLU v Chebu. Poté se vrátil zpět do Olomouce, kde byl přidělen nejprve k 34., později k 36. stíhací letce, u nichž postupně létal na stíhačkách Letov Š-20, Avia Ba-33 a nakonec Avia B- 534. Postupně dosáhl hodnosti četaře. Již tehdy se projevovalo jeho vynikající pilotní nadání a proto byl od roku 1937 vybrán, aby spolu s čs. leteckou elitou reprezentoval ČSR na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu. Ve třech náročných disciplinách zde soutěžil na B-534 proti podstatně modernějším prototypům německých Messerschmittů Bf 109 a získal po jednom 2., 3. a 4. místě. V Curychu zápolil i s francouzským družstvem Dewoitin D-501/D-510, mezi jehož piloty bylo několik jeho pozdějších válečných druhů, mj. Capitaine Jean Accart, kterému Peřina o tři roky později, v průběhu bitvy o Francii dělal číslo. Na podzim 1937 Peřina suveréně zvítězil v armádních leteckých závodech ve vzdušné střelbě v Malackách a na přelomu let 1937-1938 úspěšně absolvoval rotmistrovský kurs v Milovicích. Pak až do okupace létal na Aviích B-534 u nově zformované 52. stíhací letky Leteckého pluku 2 v Olomouci, Vyškově a Prostějově.
Z vlasti unikl v červnu 1939. Z Polska se dostal na lodi do Francie, kde se přeškoloval na stíhačky Curtiss Hawk H-75 ve středisku v Chartres. V prosinci 1939 se stal jedním z prvních dvaceti českých stíhačů odeslaných na západní frontu. Byl přidělen ke slavné Groupe de Chasse I/5, kde létal většinou jako číslo slavného velitele 1. escadrilly Capitaine Jeana Accarta. Spolu s ním u této jednotky sloužila i taková esa, jako Alois Vašátko, Tomáš Vybíral a další. Během pouhých tří týdnů francouzské kampaně sestřelil 11 letounů jistě a 2 pravděpodobně. Celkový počet jím nalétaných operačních hodin činil 75. Na Vašátkův návrh byl za své výkony zcela mimořádně povýšen do hodnosti poručíka, což byl vůbec první případ takového povýšení do důstojnického stavu ve 2. světové válce. Dne 3. června 1940 byl ve vzdušném boji s přesilou dvoumotorových Messerschmittů Bf 110 u Paříže sestřelen a vážně zraněn. Po útěku z nemocnice přeletěl s GC I/5 do severní Afriky a odtud pokračoval přes Gibraltar na lodi do Velké Británie.
Byl přijat k RAF v hodnosti Pilot Officer a v září 1940 zařazen k nedávno zformované 312. československé stíhací peruti. V jejích řadách se účastnil na Hurricanech verzí Mk.I, IIA a IIB a na Spitfirech Mk.IIA, IIB, VB a VC nejprve bitvy o Británii a později ofenzívních sweepů nad okupovaným kontinentem. V průběhu těchto akcí své bojové skóre uzavřel. Po ukončení operačního turnusu v prosinci 1942 působil v hodnosti Flight Lieutenant jako Sector Gunnery Instructor v Exeteru, později jako Squadron Leader ve funkci Sector Gunnery Leader na sektorových základnách stíhacího letectva v Ibsley, Turnhouse a Coltishallu. Od roku 1944 až do konce války pak pracoval jako pobočník velitele čs. styčné skupiny u štábu Fighter Command, kde se věnoval především zpracování podkladů pro poválečný střelecký výcvik u čs. letectva. Po návratu do vlasti v červenci 1945 působil jako instruktor střelby a bombardování u pilotní školy III v Olomouci, která byla součástí VLU v Prostějově.
Od dubna 1947 velel letecké střelnici v Malackách, přičemž dosáhl hodnosti majora. V rámci vlny čistek byl však v lednu 1949 od letectva propuštěn. V obavě před velmi pravděpodobnou perzekucí ze strany komunistického režimu zvolil opětovný útěk do exilu. Dne 12. dubna 1949 tedy společně s manželkou a aeroklubovým pilotem Karlem Radou uletěl na sportovním letounu M-1 Sokol a přistál v americké zóně u Passau v Rakousku. Byl přijat opět k RAF a v hodnosti Flying Officer sloužil pak v neletových funkcích na základnách Cardington, Cranwell a North Coast.
Roku 1955 odešel do civilu, emigroval do Kanady a roku 1959 do USA. Zde pracoval u firmy Weber Aircraft Co. v San Fernando Valley, která vyráběla doplňky k letounům a části interiérů pro americký kosmický program Gemini a pro letouny Boeing 747. Do důchodu odešel roku 1979. Po listopadovém převratu byl povýšen nejprve na plukovníka v.v., později na generálporučíka, roku 1992 se vrátil do své vlasti. Žil v Praze. Během 2. světové války mu bylo přiznáno sestřelení 12 letounů jistě, 2 pravděpodobně a 1 letoun poškozený. Za tyto výkony obdržel čtyřikrát Československý válečný kříž, třikrát Československou medaili Za chrabrost, Československou medaili Za zásluhy I. st., Československou pamětní medaili zahraničního odboje (se štítky F-VB), francouzský Croix de Guerre se čtyřmi palmami, dvěma zlatými a dvěma stříbrnými hvězdami, řád Légion d'Honneur (stupně Chevalier a Officier), britskou The 1939-1945 Star (with Battle of Britain Clasp), Air Crew Europe Star a War Medal.
V dubnu 2006 se Peřinův zdravotní stav zhoršil natolik, že 21.dubna musel být převezen do pražské Ústřední vojenské nemocnice, kde v sobotu ráno 6.května zesnul. Několik dní před jeho hospitalizací zemřela jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová.