Josef Stehlík
| Narozen | 26.březen 1915 |
| Místo | Pikárec |
| Hodnost | Plukovník |
| Kampaně | Francie, Velká Británie, Slovensko - povstání, SSSR |
| Sestřely celkem | 10 |
| Úmrtí | 30.květen 1991 |
Narodil se 26. března 1915 v Pikárci u Žďáru nad Sázavou. Vyučil se v Tišnově soustružníkem a elektromechanikem. V roce 1935 se hlásil dobrovolně k čsl. letectvu. Nejprve absolvoval kurs leteckých mechaniků v Brně, potom v r. 1936 - 38 pilotní výcvik u leteckého pluku č. 4 v Hradci Králové. Potom létá u 39. letky let. pluku č. 3 generála Štefánika na stíhačkách B 534 jako četař na Slovensku, ve Vajnorech, v Malackách. Rozpad ČSR prožil ve Spišské Nové Vsi jako instruktor v tamější pilotní škole II.
Vlastenec Stehlík odchází do zahraničního odboje ilegálně 5. června 1939 přes Polsko do Francie. Přeškolení na francouzské stroje prodělal v Chartres. Jako jeden z prvních čsl. letců letců - stíhačů odchází 2. prosince 1939 na západní frontu. Létá na stíhačkách Morane, později na modernějších Dewoitinech.
Prvně bojoval ve vzduchu s nepřítelem 21.12.1939, kdy ještě s dalšími devíti morany doprovázel fotoprůzkumný letoun Potez 63 za Maginotovu linii. Tehdy český roj tvořili Lt Beran (z Rožné n.P.), Sgt. Keprt a J. Stehlík. Zpozorovali nepřátelský letoun He 126. Stehlík zaútočil na vzdálenost 150 metrů. Soupeř nasadil piké k zemi a snažil se uniknout. Stehlík ve výšce 2500 metrů chce pálit z palubních zbraní znovu, ale zbraně vypovídají službu. Keprtovi nesvítily zaměřovače. Lt Beran pronásledoval nepřítele až k zemi, ale tam mu Heinkel 111 zmizel. Byl to vůbec první boj čsl. stíhačů na západní frontě. První vzdušné vítězství si mohl J. Stehlík připsat 12.5.1940 nad Belgií. V prostoru Thielt bojoval ještě s dalšími šesti francouzskými morany s trojicí německých bombardovacích He-111 z útvaru "Totenkopf". Dva Heinkely sestřelili, došlo k explozi ještě ve vzduchu i s nákladem nepřátelských pum. Naposledy Stehlík ve Francii sestřelil Me 109 dne 6.6.1940 u Compiegne, kde se dostal nepřátelské stíhačce za spolupráce se stíhačem Čížkem "až na tělo", vypálil smrtící dávku, stíhačka vzplála a dopadla na zem. Na francouzské frontě sestřelil Stehlík 6 letounů.
Po kapitulaci Francie odletěl do severní Afriky a odtud s dalšími Čechoslováky odplul lodí do Velké Británie. Tam byl do RAF zařazen jako sergeant a 5.9.1940 patřil k zakládajícím příslušníkům 312. stíhací squadrony. Bojoval na strojích Huricane v bitvě o Anglii a později nad okupovanou západní Evropou. První nepřátelský letoun v barvách RAF sestřelil Sgt. Stehlík spolu s P/O A. Vašátkem a F/Lt Gilmanem nedaleko Liverpoolu dne 8.10.1940, byl to Ju-88A. Turnus denních stíhacích letů opouští na podzim 1941 a další rok a půl vykonává funkci instruktora v Kanadě na harwardech a tigerech. Jeho pilotním žákem tam byl např. Otto Smik, který byl potom nejúspěšnějším čsl. stíhačem slovenské národnosti v RAF.
Ke 312. squadroně k operačním letům se vrací J. Stehlík, ale už jako Flying Officer 10.4.1943. Létá na Spitfirech, podniká operační lety nad okupovanou západní část evropského kontinentu. Byl povýšen na Flight Lieutenanta RAF. V RAF byly Stehlíkovi přiznány 2 sestřely jisté, 2 pravděpodobné a jeden poškozený stroj nepřítele.
V únoru 1944 spolu s dalšími dobrovolníky odplouvá Stehlík lodí "Reina del Pacifico" bojovat na východní frontu do tehdejšího SSSR. Zde je povýšen na nadporučíka a je jmenován velitelem 1. letky čsl. samostatného leteckého pluku v SSSR. Na leteckých základnách Ivanovo a Kubinka se přeškoluje na stíhačky typu Lavočka. Takovým letounem odlétá na pomoc Slovenskému povstání. S velitelem pluku škpt. F. Fajtlem a jeho zástupcem škpt. Klánem dosedá 15.9.1944 na letišti Tri Duby s prvními čsl. letci zahraniční armády opět na půdě domácí, na půdě milované vlasti. Na Slovensku operoval do 25.10.1944 a zaznamenal zde svá poslední 2 vzdušná vítězství. Stalo se to při první akci prvního čsl. samostatného stíhacího let. pluku, kdy osmička lavoček, vedená J. Stehlíkem, v přízemním letu na letišti v Piešťanech zničila a poškodila nepřátelské letouny typu Bf 109, Fw 189 a 190, Ju 87 a 88.
Po potlačení povstání na Slovensku ustupuje Stehlík se zbytky čsl. pluku vzdušnou cestou zpět na Ukrajinu. Konec války prožívá v Polsku v místech, kudy odcházel v r. 1939, před 6 lety, do zahraničního odboje.
Celková bilance J. Stehlíka byla bohatá: celkem na všech třech frontách sestřelil 10 nepřátelských letounů jistě, 3 pravděpodobně a jeden letoun poškodil. Po skončení II. světové války v osvobozené republice je leteckým vojenským instruktorem. Přeškoluje letce na stíhačky Avia S-99 ve Kbelích, přeškoluje instruktory pro Vojenskou leteckou akademii, vede výcvik leteckých akademiků na strojích C 104 Bücker, Avia C-2, Avia S-99, Spitfire v Hradci Králové a v Pardubicích.
V červnu 1948 byl škpt. Stehlík od letectva propuštěn, degradován a přes rok strávil ve vyšetřovací vazbě. V r. 1964 byl rehabilitován, vrácena mu hodnost. V r. 1969 odchází do důchodu. V r. 1990 byl povýšen na plukovníka. Svůj život letecký hrdina, který ničil nepřátelské letouny jak ve Francii, tak ve Velké Británii, tak i na Slovensku, uzavírá ve věku 76 let dne 30.5.1991 ve Slavičíně na Moravě.
Jeho činnost a hrdinství bylo oceněno po zásluze 5x Čsl. válečným křížem, 3x medailí za chrabrost, medailí Za zásluhy I. a II. stupně, Pamětní medailí čsl. zahraniční armády (F - VB - SSSR), Řádem Slovenského povstání I. třídy, francouzským Croix de Querre se třemi palmami a dvěma zlatými hvězdami, medailí France Libre, britskými The 1939 - 45 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.