Leopold Šrom
| Narozen | 8.září 1917 |
| Místo | Chrlice |
| Hodnost | Major |
| Kampaně | Francie, Velká Británie, Slovensko - povstání, SSSR |
| Sestřely celkem | 8 |
| Úmrtí | 17.říjen 1968 |
Narodil se 8.září 1917 v Chrlicích, ve vesnici která je dnes součástí Brna. Po absolvování obecné školy, měšťanky a obdobrné elektrotechnické školy byl necelý měsíc před svými dvacátými narozeninami odveden a 1.října 1937 prezentován u Leteckého pluku č.5 v Brně. Po ukončení základního výcviku byl v polovině prosince přijat do poddůstojnické a pilotní školy u téhož pluku. Za čtyři měsíce byl povýšen do hodnosti svobodníka a koncem května 1938 zařazen do stíhací školy Leteckého pluku č.4 v Praze. Po dalších čtyřech měsících intenzivního výcviku byl připravován během října a listopadu v bojové letecké škole VLÚ v Prostějově.
Od prosince 1938 až do 20.března 1939 působil u 45. letky Leteckého pluku č.3 na letišti ve Spišské Nové Vsi. Následujícího dne byl však demobilizován a propuštěn z činné služby.
Jen necelé tři měsíce dokázal nečinně přihlížet nacistické okupaci našich zemí. Rozhodl se jako stovky jiných a v noci ze 14. na 15.června odešel za hranice protektorátu. Připojil se ke skupině letců, která byla prezentována v Krakově. Po nedlouhém pobytu v táboře v Malých Bronowicích pak ještě před pádem Polska odplul lodí přes Dánsko do Francie, kde byl nucen vstoupit do cizinecké legie.
Krátkou dobu sloužil v alžírském Oranu a v Blidě, avšak již koncem listopadu se vrátil zpět do Francie. Byl zařazen mezi naše piloty, kteří se připravovali ve stíhací škole v Chartres. Po vojenském i politickém zhroucení Francie v červnu roku 1940, kdy během tří týdnů vystřídal bojovou leteckou školu v Bourges a v La Rochelle, odplul do Velké Británie.
Z přístavu Plymounth se Šrom dostal do československého leteckého depa v Cosfordu. 1.září 1940 byl povýšen do hodnosti četaře a v průběhu dalších dvou měsíců absolvoval bojovou přípravu v letecké škole střemhlavého bombardování v Bensonu a stíhací školu v Sutton Bridge.
Od listopadu 1940 začal pro Leopolda Šroma vlastní boj. Byl přidělen k 245. britské stíhací peruti jako denní a noční stíhací operační pilot. Zde se učil vítězit i prohrávat, teprve zde vedl skutečnou válku s Němci.
Od července 1941 působil u 310. československé stíhací perutě v Martlesham Heathu, a to až do července následujícího roku, kdy byl přemístěn jako instruktor do operační výcvikové školy. Mezitím byl 7.března 1942 povýšen do hodnosti rotného.
Jako instruktor byl zařazen jen do ledna 1943, poté se vrátil zpět k 310. petuti do Exeteru. 1.března 1943 byl povýšen na rotmistra a za necelý rok nato, 1.února 1944, byl jmenován do nejnižší důstojnické hodnosti - podporučíka.
K tomuto datu ukončil svou bojovou činnost ve Velké Británii a přesunul se k prvnímu československému leteckému útvaru vytvořenému v Sovětském svazu. Leopold Šrom je po návratu ze Slovenska povýšen k 1.listopadu 1944 do hodnosti podporučíka a jako velitel 2. perutě se účastní bojů o přístupy na Moravu. Po skončení války, v červenci 1945, je povýšen na nadporučíka.
Sleodvat osudy stíhacího pilota Leopolda Šroma znamená také sledovat jeho hlavní válečná vyznamenání. Čtyřikrát byl dekorován Československým válečným křížem 1939, jednou Řádem Slovenského národního povstání I. stupně, třikrát medailí za Chrabrost před nepřítelem a dvakrát Československou vojenskou pamětní medailí Za Zásluhy, anglické War Medal a Defence Medal, sovětskou medaili Za vítězství nad Německem a další.
Po válce byl ke dni 1.srpna 1945 převelen k letecké peruti ve Kbelích, z níž byl vytvořen do září 1945 1. letecký pluk. V reorganizačním pohybu prvních poválečných měsíců a let byl Šrom přemísťován k různým útvarům, až byl nakonec vybrán pro své schopnosti jako zkušební pilot a přeřazen k Výzkumnému leteckému ústavu. V jeho rámci zalétával nové typy letounů a podílel se na programu zkoušek proudových letounů Messerschmitt Me 262. Ještě dnes líčí pamětníci se zápalem, jak probíhaly similované vzdušné souboje spitfira s lavočkou a lavočky s Messerschmittem Bf 109, ze kterých vycházel jako vítěz vždy pilot lavočky - Leopold Šrom.
Bezprostředně po únorovém převratu je přetváření státního aparátu realizováno propouštěním těch osob, které nevyhovují komunistické diktatuře. Při hodnocení postujů velitelského sboru v armádě už nejsou za kritéria brány zásluhy z předchozího období - odboj proti fašismu, ale za rozhodující je považována "věrnost dělnické třídě a pracujícímu lidu". A protože většina letců pocházela ze západní fronty, byla komunistickou propagandou a státní mašinérií označena za "nepřítele lidu", za "přisluhovače imperialismu" a jako s takovými se s nimi také zacházelo. Část letců na to reaguje včas a znovu opouští svou rodnou vlast, za jejíž svobodu nasazovali dlouhých šest let životy. I někteří spolubojovníci L. Šroma opouštějí republiku a Šrom dostává nabídku aby se k jedné takové skupině připojil. Odmítá však a zůstává na svém místě. Ciziny si užil dost za války, když bojoval za osvobození republiky. Nemá důvod, proč by odcházel.
Přesto však byl Leopold Šrom na podzim zatčen a obviněn ze spoluúčasti na přípravě nedovoleného opuštění republiky. Je to absurdní obvinění, leč v té době běžné. Po několika týdnech byl kapitán Šrom propuštěn na svobodu. k /tvaru se však vrátil jen nakrátko, za knipl už však nesměl. Na jaře 1949, byla zahájena tzv. "druhá etapa očisty velitelského sboru", byl z armády propuštěn pro "ztrátu politické důvěry".
Práce se Šrom nikdy nebál a nelekl se jí ani teď, ldyž nastoupil jako elektromechanik do žižkovské Tesly. Tam po nějaké době poznali, že zamlklý dlouhán je opravdu odborník a chtěli ho udělat mistrem. Ale to nebylo možné, byl přece nespolehlivý... Šrom však nezatrpkl a poctivou prací dále dokazoval svůj životní postoj.
Až do roku 1964, kdy se začaly napravovat chyby konce čtyřicátých a padesátých let, byl Šrom náhle povýšen do hodnosti majora. T rukou ministra převzal Řád Rudé hvězdy a byl mu udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec ČSSR. Tehdy využil nabídku ČSA rehabilitovaným letcům a odchází pracovat do Státní letecké inspekce.
Tato práce mu nevyhovovala. Chtěl opět létat. A tak bere soukromé hodiny a po večerech dře letecké předpisy. Od konce války se hodně změnilo a na dopravního pilota jsou jiné nároky něž na pilota stíhačky. Pevná vůle však nakonec zvítězila a Šrom se stal dopravním pilotem. Létá jako druhý pilot na letounu Iljušin Il-14. Nestěžuje si, hlavně že může nahoru. Nejprve poznává vnitrostátní linky, později létá i do ciziny. Kdoví, třeba nepotrvá dlouho a sám se stane kapitánem letadla.
Pak však přišla tragická náhoda. Mnoha se za války vyhnul, až ho postihla teď, 17.října 1968. Ten den vlastně už neměl letět. Vrátil se z cesty a chystal se domů. Najednou však přichází rozkaz, že jeho posádka musí provést ještě mimořádný let do Bratislavy. Šrom proto volá manželce, že se vrátí až v noci, aby si nedělala starosti. Netuší, že to bude jeho poslední let. Po startu došlo k selhání motoru a dopravní iljušin se nedaleko od Kladna zřítil. Celá posádka i cestující zahynuli...