Otto Smik
| Narozen | 20.leden 1922 | |
| Místo | Boržom | |
| Hodnost | Squadron Leader | |
| Kampaně | Velká Británie | |
| Sestřely celkem | 12 | |
| Úmrtí | 28.listopad 1944 |
Otto Smik se narodil ve vesnici Boržom nedaleko Tiflisu v tehdejším SSSR (dnes Tbilisi - Gruzie). Jeho otce tam zajali v průběhu první světové války. Prvních dvanáct let prožil Smik tam. Chtěl být vojákem, letcem, který by bojoval za svobodu svojí země. V armádě začal jako důstojnický sluha. Když však na začátku druhé světové války utíkal ze Slovenska, považoval ho za svojí vlast.
Otto Smik měl pouze sedmnáct let když v roce 1939 odešel ze Slovenska přes Jugoslávii a Libanon do Francie a odtamtud do Velké Británie. Tam se stal pilotem, jedním z nejlepších v druhé světové válce. Britskému letectvu však chýběli piloti. Němci téměř denně bombardovali města na ostrově, útočili na anglické závody a vojenské zařízení. To rozhodlo: Smik dostal možnost stát se pilotem.
V roce 1942 ho poslali do letecké školy v Kanadě. Vrátil se po několika týdnech s hodnocením nejlepšího žáka, pilota s výborným prospěchem. Netrvalo dlouho a podporučík československé armády v exilu Otto Smik, přidělený k britské 122. stíhací peruti, podnikl svůj první bojový let. V březnu 1943 mu poprvé přiznali sestřel německého messerschmidta.
Série úspěchů pokračovala: od 4. do 27. září 1943 se podporučíku Smikovi podařilo sestřelit nebo poškodit devět nepřátelských letadel. Jméno Smik se začalo objevovat ve vojenských rozkazech i v britském tisku. Měl výjimečný talent, vynikal rychlostí a přesnou střelbou. Jeho úspěchy byli odměněné: stal sa nositelem britského Záslužného leteckého kříže (D.F.C.) i Československého válečného kříže.
Od prvních hodin spojenecké invaze 6.června 1944 ve Francii byli do bojů nasazeni i českoslovenští piloti. Samozřejmě, nechyběl ani Otto Smik. V polovině července 1944 patřil k nejúspěšnejším: sestřelil už dvanáct letadel.
A potom přišel 4. září 1944. Třistadvanáctá československá stíhací peruť měla doprovázet víc jak sto bombardérů při letu nad Holandskem.
Už při návratu na základnu objevil Otto Smik na letišti Gilzerijen několik nepřátelských strojů. Se svým čtyřčlenným rojem na ně zaútočil. Nízko letící letadla se dostala do prudké palby protiletadlového dělostřelectva. Jeden z granátů zasáhl Smikovo letadlo. Smikův stroj zmizel. Marně pátrali po bílém padáku klesajícím k zemi. Smikovi se však podařilo zvládnout silně poškozený stroj a přistát s ním nedaleko holandské Bredy. Měl štěstí - narazil na skupinu holandských odbojářů a ti ho člunem přepravili do Velké Británie.
V 22 letech se tak dostal na vrchol. Britové mu propůjčili hodnost majora a jmenovali ho velitelem britské 127. stíhací perutě. Pod jeho velením startovali 28. listopadu 1944 Spitfiry jeho perutě ze základny severně od Bruselu k náletu na důležitý železniční uzel ve Zwolle. Jako první nasadil na střemhlavý let pilot číslo RR 277 major Otto Smik. Rozštěkaly se protiletecké kulomety a děla. Smikovo letadlo padalo k zemi. Zapadlo za horizont městských budov jako meteor. Nepřítel sestřelil i Smikova zástupce - Belgičana Henry Taymanse. Po skončení náletu přišlo na místo havárie několik zwollských občanů. Našli však jen trosky jednoho letadla a v něm identifikovali jako pilota Henry Taymanse. Po druhé oběti jakoby se slehla zem. Jenom rozrytá půda v bažinatém příkopu dávala tušit, kde zmizel druhý stroj.
V roce 1945 povýšil tehdejší ministr národní obrany Československé republiky generál Ludvík Svoboda Ottu Smika na štábního kapitána in memoriam.
A v Holandsku, ve Zwolle nezapomněli na neznámého hrdinu, který se zřítil nedaleko jejich města. B. J. Zomedijk a několik jeho přátel pátralo dále - a v roce 1964 vznikly pochybnosti o totožnosti pilota pohřbeného v hrobě Henry Taymanse. Podle deníku pana Zomedijka se jednalo o vysokého světlovlasého pilota což Taymans nebyl. A také vyryté číslo na troskách letounu RR 227 napovídalo o tom, že něco není v pořádku. Taymans do akce letěl na letounu s číslem RR 229. 12. května 1965 byly trosky spitfiru vyzdviženy z bahnitého příkrovu. Letoun nesl poznávací značku RR 229 a exhumace mrtvoly a další dochované důkazy potvrdily totožnost Henry Taymanse.
V devadesátých letech našel štábní kapitán v záloze Otto Smik místo svého posledního odpočinku v Bratislavě - je pochovaný na Slavíně.