Konstantin Konstantinovič Rokossovskij
| Narozen | 9.prosince 1896 | |
| Místo | Velikije Luky | |
| Hodnost | Maršál Sovětského Svazu | |
| Kampaně | SSSR | |
| Úmrtí | 3.srpna 1968 |
Narodil se 9.prosince 1896 ve městě Velikije Luky, nyní Pskovská oblast v rodině strojvůdce. Národností byl Polák. Členem VKP(b)/KPSS byl od roku 1919. Účastnil se První světové války v letech 1914 až 1918 jako mladší poddůstojník.
V Rudé armádě byl od roku 1918. Během Občanské války v letech 1918 až 1920 velel jezdecké eskadroně a pluku. V roce 1925 dokončil kursy pro jízdu a v roce 1929 absolvoval Kursy zdokonalování velitelského sboru na Vojenské akademii M.V. Frunze. V tomtéž roce se účastnil bojů na KVDŽ (Čínsko-Východní železniční trať).
V roce 1937 byl uvězněn pro podezření z kontaktů s cizí rozvědkou. Osvobozen s plným návratem všech občanských práv byl v březnu roku 1940.
Do Velké Vlastenecké války Konstantin Konstantinovič Rokossovskij velel 9.mechanizovanému sboru. Od července roku 1941 byl jmenován velitelem 4.armády a přeložený na Západní front (smolenský směr). Jarcevská skupina vojsk v čele s Rokossovským, zastavila mohutný nápor fašistických vojsk. Poté během útoku němců na Moskvu velel 16.armádě.
Velitelský talent Rokossovského se jasně projevil od roku 1942, během jeho velení Brjanskému, Donskému, Centrálnímu, 1. a 2. Běloruskému frontu. 29.června 1944 byl generálu armády Konstantinu Konstantinoviči Rokossovskému propůjčena vysoká vojenská hodnost - Maršál Sovětského Svazu.
Titul Hrdiny Sovětského Svazu, předání řádu Lenina a medaile Zlatá hvězda (№5111) byly Maršálu Sovětského Svazu Konstantinu Konstantinoviči Rokossovskému uděleny výnosem Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR 29.července 1944 za příkladné plnění bojových úkolů při vedení bojových operací frontů.
Druhou medaili Zlatá hvězda (№54) Maršál Sovětského Svazu Konstantin Konstantinovič Rokossovskij obdržel výnosem Nejvyššího Sovětu SSSR 1.června 1945 za schopné velení vojsk frontu při Východně-Pruské, Východně-Pomořanské a Berlínské operaci.
Po válce Konstantin Konstantinovič Rokossovskij působil jako vrchní velitel Severní skupiny vojsk. Od roku 1949 do roku 1956 byl místopředsedou Sovětu ministrů a ministrem národní obrany Polské Národní Republiky, členem Polské jednotné dělnické strany, poslancem sejmu a maršálem Polska. Od roku 1956 byl po návratu do SSSR zástupcem ministra obrany SSSR. Od roku 1957 působil jako velitel vojsk Zakavkazského vojenského okruhu. Od roku 1958 do roku 1962 opět obdržel funkce zástupce ministra obrany a hlavního inspektora ministerstva obrany SSSR. Od roku 1962 působil ve skupině generálních inspektorů ministerstva obrany SSSR. Byl poslancem Vrchního Sovětu na druhém, pátém, šestém a sedmém sjezdu. Na XXII a XXIII sjezdu KPSS byl zvolen kandidátem na členství v Centrálním Komitětu (CK KPSS). V letech 1961 až 1968 byl členem CK KPSS. V roce 1968 byla vytištěna jeho kniha Soldatskij dolg.
V tomtéž roce však 3.srpna Konstantin Konstantinovič Rokossovskij zemřel po dlouhé a těžké nemoci. Urna s popelem zemřelého vynikajícího sovětského vojevůdce byla umístěna do Kremelské zdi na Rudém náměstí.
Vyznamenán byl řádem Vítězství, sedmi řády Lenina, šesti řády Rudého praporu, řádem Suvorova 1.stupně, řádem Kutuzova 1.stupně. Cizími vyznamenáními: Polsko - řádem Virtuti Militari 1.třídy s hvězdou, Křížem Grunewalda 1.třídy, Francie - řádem Čestné legie a Vojenským křížem, Velká Británie - The Most Honourable Military Order of the Bath, USA - řád Legion od Merit, Mongolsko - řád Bojového Rudého praporu. Obdržel též mnoho sovětských a zahraničních medailí.
Bronzová sochy jsou umístěny v jeho rodišti a ve městech Kursk a Suchiniči. Památník je ve městě Lecznica (Polsko). Jménem maršála je pojmenován bulvár v Moskvě, ulice v Kursku, Volgogradu, Kaliningradu, Nižném Novgorodu, Pskově, Rybinsku, Kyjevě, Bobrujsku a v mnoha dalších městech v zemích bývalého Sovětského Svazu. Je také čestným občanem města Kursk.