Caudron Renault CR-770
Caudron Renault CR-770
| Motor | : | Vidlicový invertní šestnácti válec Renault 626 p výkonu 800 hp |
| Rozpětí | : | 8,70 m |
| Délka | : | 9,90 m |
| Výška | : | 2,92 m |
| Nosná plocha | : | 12,50 m² |
| Hmotnost | : | 1 740 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 150 kg |
| Max.rychlost | : | 590 km/h |
| Výzbroj | : | šest kulometů MAC 1934 M-39 ráže 7,5 mm |
| Dolet | : | 1 500 km |
| Dostup | : | 10 360 m |
| Posádka | : | 1 |
Postaven pouze jeden prototyp.
V roce 1936 vyhrál francouzský pilot Michel Détroyat slavný americký závod o Thompson Trophy v Clevelandu rychlostí 425,26 km/h. Již dva roky předtím se Raymond Delmotte stal na krátkou dobu držitelem rekordu v rychlosti pozemních letounů výkonem 505,848 km/h. Oba výkony byly dosaženy na miniaturním celodřevěném letounu Caudron C-460, poháněném invertním řadovým vzduchem chlazeným motorem Renault R-456 o výkonu pouhých 257 kW (350 k). Byla to brilantní ukázka toho, co dokáže vytříbená aerodynamika a konstrukční dovednost Marcela Riffarda, Caudronova šéfkonstruktéra.
Úspěchy malých Caudronů vedly k tomu, že se ve francouzském ministerstvu letectví objevil názor nahradit dosavadní „těžké“ stíhací letouny takovými miniaturami se slabými motory. Lákala k tomu nejen možnost lehkého nabytí velkého počtu letadel, ale i příležitost rozptýlit výrobu do menších podniků mimo oficiální letecký průmysl a tak zajistit relativní nezranitelnost leteckými nálety. Caudron i Renault tyto myšlenky vydatně podporovaly - výsledkem byly specifikace na lehké stíhací stroje, zadané samozřejmě firmě Caudron. Staly se typickými pro tápání ve francouzském letectvu, ale vliv se projevil i jinde a mimo jiné i u nás. Naštěstí už nebyl čas tuto myšlenku rozvinout, třebaže jsme měli vynikající motor Walter Sagitta, jako stvořený právě pro letouny této třídy.
Celá akce se ukázala být plýtváním sil a prostředků. Prvním z řady lehkých stíhacích letounů Caudron byl typ C-710 nazývaný Cyclone. Měl ještě pevný kapotovaný podvozek, výzbroj dvěma 20mm kanóny a pohon motorem Renault 12Ro1. Létal v létě 1936. Na C-710 navázaly projekty C-711 a C-712R, což měly být závodní stroje - druhý měl dokonce překonat rychlostní rekord. Žádný však postaven nebyl. Přímým pokračovatelem C-710 byl C-713 z roku 1937, rovněž se jménem Cyclone, lišící se zatahovacím podvozkem. Sériový typ Caudron C-714, rovněž s motorem 12Ro1 o 330 kW (450 k), létal v létě 1938 a o rok později byla zahájena jeho sériová výroba v dílnách továrny Renault. C-714 nesly sice také jméno Cyclone, ale v řadové službě se neosvědčily, především pro nedostatečnou stoupavost. Francie v době, kdy trpěla nedostatkem letadel, poslala 50 kusů do Finska a ze zbytku na jaře 1940 vyzbrojila první polskou Groupe de Chasse 1/145.
Ještě v roce 1938 ministerstvo letectví pod tlakem Caudrona zadalo specifikace dalšího lehkého stíhacího typu, jehož výkony by zvýšil motor kategorie alespoň 515 kW (700 k). Protože takový ve Francii neměli, zakoupil Renault licenci italského motoru Isotta-Fraschini Delta RC-40. Tento vzduchem chlazený vidlicový invertní dvanáctiválec dával 537 kW (730 k) a počátkem roku 1940 s ním létaly dva prototypy CR-760. Rychlost 570 km/h a stoupavost 13,2 m/s dávaly naději, že by se program mohl změnit k lepšímu, ale na jaře 1940 už nebyl na další vývoj čas.
Louis Renault však těžce nesl, že by jeho firma, už z prestižních důvodů, nebyla schopna vyvinout vlastní motor téže výkonové třídy. Ještě na počátku roku 1940 zavedl urychlený vývoj motoru Renault 626, neuvěřitelně dlouhého vidlicového invertního šestnáctiválce chlazeného vzduchem, o výkonu 588 kW (800 k). Třetí z postavených prototypů CR-760 spěšně přestavěli na CR-770 s tímto motorem a Raymond Delmotte s ním na letišti Guyancourt v květnu 1940 vzlétl. Krátce po vzletu se stalo to, co mnozí kritici uspěchaného vývoje motoru očekávali - dlouhá a nedostatečně „ložiskovaná“ kliková hřídel se zlomila a Delmotte musel nouzově přistát. Rychlý postup německé armády pak vedl k tomu, že prototyp CR-770 musel být zničen.
Konstrukčně byl CR-770 zajímavý svou jednoduchostí, umožňující velkovýrobu v malých podnicích. Měl celodřevěné křídlo a trup z ocelových trubek pokrytý duralovými panely. Podvozek se zatahoval do křídla ke trupu. Zajímavě byla řešena výzbroj. Tvořilo ji šest kulometů MAC 1934 M-39 ráže 7,5 mm, seskupených do dvou baterií po třech, zavěšených pod křídlo do profilovaných výstupků. Schránky s kulometnými pásy se táhly pod potahem až ke koncům křídla, takže se podle potřeby mohlo nést 300, ale také až 1500 nábojů na zbraň. Údaj o 3000 nábojích na zbraň, uváděný v některých pramenech, se zdá vzhledem k rozměrům křídla přehnaný.
Firma Caudron měla v projektech připraveny ještě další lehké stíhací stroje, např. CR-780 s motorem Renault 468 o 368 kW (500 k). Měl nést dva kanóny HS-404 ráže 20 mm a dva kulomety 7,5 mm a létat rychlostí 533 km/h. Protože letové zkoušky prototypu CR-770 už nemohly být dokončeny, jsou uvedené výkony založené pouze na základě výpočtů.