Marcel Albert
| Narozen | 25.listopad 1917 | |
| Místo | Paříž | |
| Hodnost | kapitán | |
| Kampaně | Francie, Velká Británie, SSSR | |
| Sestřely celkem | 23 | |
| Úmrtí |
Narodil se 25.listopadu roku 1917 v Paříži. Pocházel z chudé rodiny, to bylo původem jeho rozhodnutí jít studovat na střední školu. Svůj zájem o letectví začal projevovat v okamžiku kdy přijal práci jako mechanik továrně Renault v Billancourt. Avšak jako mladý dělník s nedostatečným vzděláním měl malou šanci, že by se mohl stát pilotem. Ze svých úspor si platil pilotní výcvik v civilní letecké škole v Toussus le Noble. Byl vynikajícím žákem a dostal tak ojedinělé stipendium, které mu umožnilo nastoupit na vojenskou leteckou školu v Istres (21.března roku 1938). Školu dokončil v červenci toho samého roku a byl přidělený k 1. stíhací skupině v Cannes. Tam sloužil do 1.září roku 1939.
5.září byl převelený do Střediska výcviku stíhacích pilotů v Chartres jako letecký instruktor. Byl tam do 15.února roku 1940 kdy byl převelený ke stíhací skupině 1/3 v Reims, která byla nejlepší stíhací skupinou ve Francii. Létal tam na stíhačce Dewoitine D.520. V okamžiku napadení Francie Německem 10.května roku 1940, jednotka byla převelená do Severního operačního prostoru ve Wez-Thuizy. První letadlo sestřelil 14.května roku 1940 v okolí Sedanu. Byl to německý Bf 109. Následující sestřel (a současně poslední v tomto vojenském tažení) získal 21.května v okolí Soissons. Cílem byl německý bombardovací He 111. Na konci bojového působení zůstalo G.C.1/3 v Perpignanu 15 letuschopných strojů (z 38 které měla před počátkem vojenského tažení). Hlavní velitel francouzského letectva gen. Vuillemin vydal rozkaz všem leteckým jednotkám, aby se v rámci svých možností dostaly do Severní Afriky.
V červnu roku 1940 Albert se se svými kolegy dostal do Alžíru. Během panujícího chaosu uprchlo mnoho letců, leč později důstojníci loajální vládě ve Vichy začali hlídat letouny a piloty aby nemohli utéct. Demontovány byly motory a postaveny byly hlídky u letadel a paliva, aby zabránili úletům pilotů. Většina letců respektovala rozkaz a pokračovala dál v normální službě, leč Albert i nadále myslel na to, že uteče. 14.října ráno během služby v G.C.1/3 v Oranu (letecká základna Senia) Albert byl povýšený do hodnosti staršího seržanta. Během odpoledního cvičného letu v oblasti Ain el Arba a Tafaroui se po několika minutách letu vzdálili od zbytku skupiny seržanti - Albert, Durand a Lefevre. Letěli směrem k Gibraltaru. Během přistání v Gibraltaru na ně dělostřelectvo protivzdušné obrany začalo střílet, ale díky velkému kývání křídly a otevírajícímu se podvozku dokázali přesvědčit Brity o svých přátelských úmyslech.
Velení jednotky v Oranu bylo přesvědčené, že nouzově přistáli někde na poušti a zorganizovalo pátrací akci, která nepřinesla žádné výsledky. V nepřítomnosti „tři mušketýři“ odsouzeni k trestu smrti za dezerci a byly zkonfiskovány jejich věci. V prosinci roku 1941 se dostali do Velké Británie, kde vstoupili do 1 stíhací skupiny FAFL (Forces Aeriennes Francaise Libre) v Odihamu. V únoru roku 1942 velitel štábu Leteckých sil Svobodných Francouzů gen. Martial Valin navrhl vytvoření francouzské letecké jednotky, která by bojovala jako součást letectva Sovětského Svazu. Po získání souhlasu od všech zainteresovaných bylo rozhodnuto, že Francouzi budou operativně podléhat Sovětským jednotkám a zbývalo jen francouze dopravit do Sovětského svazu. Výzbroj a vybavení měli dostat od Sovětského letectva.
Nově vznikla stíhací skupina číslo 3 a dostala název Normadie. Skládala se ze třech letek: Rouen, Le Havre a Cherbourg. Znakem skupiny byl erb Normandie - dva zlatí levharti pod sebou na červeném štítu. První stíhači byli hlavně z Blízkého Východu a Velké Británie (patřil mezi ně také Albert). 12.listopadu roku 1942 skupina 12 pilotů a 50 mechaniků byla přesunuta třemi transportními DC-3 z Rayaku do Bagdádu. Odtamtud následoval transport vlakem a auty do Teheránu. Z Teheránu letěli třemi sovětskými DC-2, které je vzaly do Baku, odkud byli převezeni do Moskvy a později na výcvikovou základnu Ivanovo (2.prosince roku 1942). Nejprve absolvovali výcvik na letadlech Po-2 a později na dvoumístných Jak 7, aby definitivně přešli na stíhačky Jak 1. Výcvik byl pro francouzské piloty zvlášť tvrdý díky velké ruské zimě. 12.prosince Albert obdržel poprvé důstojnickou hodnost.
11.března roku 1943 pluk Normandie oficiálně dokončil výcvik a dostal rozkaz o svém novém působišti. Po tomto rozkazu celá skupina odletěla na letiště Polotnianyj Zawod, kde na ně čekal velitel 1 letecké armády v jejíchž řadách válčili potom přes 2 roky. První sestřel pro skupinu přišel 5.května. Bohužel Albert měl toho dne smůlu a nouzově přistál na poli díky špatnému palivu. Své první vítězství v pluku Normandie Albert dosáhl 16.května roku 1943, sestřelil průzkumný Fw 189. 14.července na francouzský státní svátek sestřelil dvě německá letadla: ráno nad Orlem Bf 110 a odpoledne Fw 190. 17.července den po přesunu skupiny do Spass-Demiaňska sestřelil Fw 190 a dva dni poté sestřelil Ju 88.
31.srpna roku 1943 si Albert na své konto připsal sestřelený Ju 87 Stuka a následující den Fw 190. Po přemístění na letiště v Mniszkowie 3.září roku 1943, pluk Normandie dostal do výzbroje stíhačky Jak 1M. To už měl Albert na svém kontě 10 vítězství a byl hlavním esem skupiny. 10.září byl povýšený do hodnosti poručík a dostal velení 1 letky Rouen. Byl vyznamenán také řádem Velké Vlastenecké války. 7. a 22.září roku 1943 sestřelil po jednom Fw 190. Později dosáhl sestřelů: 4.října Hs 126, 12.října Fw 190, 15.října dva Fw 190, 25.října Ju 88.
6.listopadu byla skupina odeslána na odpočinek do Tuly, dostala za úkol ochranu oblohy tohoto města. Nové cvičné Jaky obdrželi v prosinci roku 1943. 15.února roku 1944 pluk pak slavnostně převzal nové stíhačky Jak 9 a Albert se stal nositelem řádu Rudého Praporu. 18.března po přibytí nových posil byla vytvořena nová eskadra Caen. Během letní ofenzívy v červnu roku 1944 Albert neměl štěstí na sestřely, to se na něj usmálo teprve 16.října. Sestřelil tehdy tři letadla: dva Ju 87 a jeden Fw 190. 18.října „dostal“ dva bitevní Hs 129. 23.října si zapsal na své konto Bf 109. Svůj poslední sestřel dosáhl 26.října, sestřelil Bf 109 nad Goldapem.
V prosinci roku 1944 celý pluk jel do Moskvy, kde se 10.prosince v 11:30 setkal s generálem de Gaullem a generálem Juinem. Mnoho pilotů bylo tehdy povýšeno a vyznamenáno. Albert byl povýšen do hodnosti kapitán a také obdržel Zlatou Hvězdu Hrdiny Sovětského Svazu a řád Lenina. Protože během pobytu v SSSR sloužil více jak 16 měsíců, dostal dovolenou a vrátil se do Francie. Ve Francii dostal umístění na ministerstvo. Později byl leteckým přidělencem v Československu. V roce 1948 ukončil svojí službu v letectvu. Oženil se s Američankou kterou poznal v Evropě a odstěhoval se do USA. Tam založil síť několika restauraci a postupně se stal úspěšným obchodníkem.