Potez 452
Potez 452
| Motor | : | Devítiválec Hispano-Suiza 9Qd o výkonu 350 hp |
| Rozpětí | : | 12,00 m |
| Délka | : | 10,35 m |
| Výška | : | 3,40 m |
| Nosná plocha | : | 24,35 m² |
| Hmotnost | : | 1 100 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 1 745 kg |
| Max.rychlost | : | 217 km/h |
| Výzbroj | : | jeden kulomet Darne ráže 7,5 mm |
| Vytrvalost | : | 5,2 km |
| Dostup | : | 5 500 m |
| Posádka | : | 2 |
Celkem bylo postaveno 16 letadel.
Po porážce Francie v létě 1940 dělala vláda ve Vichy v neobsazené části země inventuru svých ozbrojených sil, které jí byly vítězným Německem ponechány. Když se došlo až k námořnímu průzkumnému létajícímu člunu Potez 452, jednoho z posledních co do významu, zjistilo se, že ze 16 vyrobených je letuschopných šest. Dva byly na katapultech křižníku La-motte-Piguet na Dálném východě, další nesla vojenská šalupa Amiral Charner, dva zůstaly na základně na jezeře Berre a poslední zbyl v přístavu Lyautey. Tento stroj přežil až do listopadu 1942, tedy do plného obsazení zbytku Francie německou armádou.
Malý dvoumístný průzkumný hornoplošník Potez 452 byl v roce 1940 vlastně deset let starý, alespoň co do své koncepce. V roce 1930 zadala francouzská admiralita pěti firmám leteckého průmyslu konstrukci lehkého pozorovacího létacího člunu, schopného operovat z katapultů křižníku a menších vojenských plavidel, hlavními požadavky byla vytrvalost letu, spolehlivost v provozu v odlehlých mořských oblastech a možnost sklápět křídla po dobu pobytu na palubě. Ze soutěže vyšel tehdy vítězně hornoplošník Potez 450. Na rozdíl od většiny malých létacích člunů této třídy dostal hvězdicový motor Salmson 9AB o 170 kW (230 k) v tažném uspořádání, vysunutý na dlouhé gondole daleko kupředu před křídlo. Dvoučlenná osádka v nekryté kabině se nacházela naopak dosti vzadu, v sedadlech za sebou, vyzdvižených nápadně nad obrys paluby člunového trupu. Výhled kupředu dolů mohla trochu omezovat dlouhá příď, avšak boční pohled dolů rušen nebyl. V tomto směru vadilo snad jen několik vzpěr podpěrného systému křídla, jehož vnější části vykazovaly mírný šíp, a vyrovnávacích plováků. Od místa lomu náběžné hrany se mohla křídla sklápět dozadu, přičemž s sebou nesla vyrovnávací plováky. Při sklápění křídel dozadu se nejprve musela zvednout část odtokové hrany centroplánu za zadním nosníkem, aby bylo místo pro odtokovou hranu vnějších částí křídla. Potez 450 byl vyzbrojen jedním pohyblivým kulometem Lewis 7,7 mm s bubnovými zásobníky.
Prototyp Potez 450 byl zalétán v dubnu 1932 továrními piloty, kteří si vyžádali drobnějších úprav vyrovnávacích plováků. V září 1932 pak prototyp přešel do Saint Raphaël k oficiálním předávacím zkouškám.
Jejich výsledkem byla dosti značná úprava kýlové části trupu, nutná pro zlepšení vlastností při pohybu na hladině. Námořní letci si zase vyžádali výkonnější motor a tak byl namontován devítiválec Hispano-Suiza 9Qd o 257 kW (350 k), opatřený nápadným krytem podobným typu NACA. Všechny tyto modifikace daly vzniknout definitivní sériové verzi Potez 452, jejíž stavbu v počtu deseti kusů zadala admiralita v roce 1935. Protože firma Potez byla přetížená, převzal sériovou stavbu závod CAMS v Sartrouville.
Desátý sériový kus přelétl v únoru 1936 do Barcelony, kde jej předváděli zástupcům španělského námořního letectva. Prakticky hotová byla dohoda o licenční výrobě typu ve Španělsku, avšak v červenci 1936 vypukla v zemi občanská válka a z realizace smlouvy sešlo. Francouzské námořnictvo dostalo v roce 1936 první Potezy 452 na bitevní loď Lorraine. Květnu téhož roku byly zastaralé kulomety Lewis nahrazeny účinnějšími domácími typu Darne, ráže 7,5 mm. V létě, po prvních zkušenostech z praktického provozu, bylo nutno zesílit člunovou část trupu. V říjnu objednala admiralita dalších šest kusů Potezu 452. Konečně v listopadu 1936 byly letadly vyzbrojeny dva nové křižníky, a to Jean de Vienne a La Galis-sonniére. Oba dostaly po jednom Potezu 452 a po dvou plovákových Gourdou-Lesseuerre GL-812. Několik vojenských šalup pro tropické oblasti neslo rovněž po jednom Potezu 452. Protože tyto lodě neměly katapulty, musely se letouny spouštět na hladinu jeřáby, odkud pak vzlétaly. Po přistání se podobnou cestou dostávaly zpět.
Koncem září 1939, na počátku války, byly na Dálném východě ve francouzských koloniích čtyři stroje tohoto typu, z nich dva na křižníku Lamotte-Piguet, jeden na vojenské šalupě a jeden v záloze v Saigonu. Další dva nosily dvě šalupy na volném moři a jeden měl ve výzbroji křižník Duguay-Trouin.