Roland de la Poype
| Narozen | 28.červenec 1920 | |
| Místo | Pradeaux | |
| Hodnost | Plukovník | |
| Kampaně | Francie, Velká Británie, SSSR | |
| Sestřely celkem | 16 | |
| Úmrtí |
Narodil se 28.července roku 1920 v Pradeaux v regionu Puy-de-Dôme . Službu v L'Armée de l'Air nastoupil v roce 1939. Po kapitulaci Francie v roce 1940, přeplul La Manche do Anglie. V sestavě 602 stíhací squadrony RAF se účastnil leteckých bojů, svého prvního sestřelu dosáhl 22.srpna 1942, obětí byl Bf 109G. Potom se mu dostala možnost volby: létat na útočné lety na nepřátelské objekty z letadlové lodi ve Středozemním moři nebo odcestovat na Sovětsko-německou frontu. Zvolil si druhou možnost.
Byl nejmladším pilotem „Normandie“ když přiletěl do Sovětského svazu koncem prosince 1942. Na ruské nebe vzlétl jako jeden z prvních, aby mohl co nejdříve střetnout se s němci. Na jeho naléhavou žádost nakreslil na jeho Jak jeho mechanik George Marlen tlamu žraloka.
Z počátku ne všechno vycházelo jak mělo. Jednou Poype zaútočil na průzkumný Fw 189 a nejenom, že ho nedokázal sestřelit, ale utrpěl zranění hlavy od projektilu z jeho kulometu. Fw 189 byl velmi obratným letadlem a dosáhnout nad ním vítězství byla vždy velká práce. Často unikl stíhači při pronásledování příkrým střemhlavým letem nebo převratem přes křídlo, popřípadě „podplul“ pod letadlem protivníka a přešel na přízemní let. Poručík de la Poype se jednou rozhodl, že „rám“ dožene střemhlavým letem, při tom mu díky velkému rozdílu tlaku dokonce praskl ušní bubínek.
Tento souboj měl pro Poypa za následek třítýdenní pobyt v nemocnici (spolu s Lefevrem který měl žloutenku). Doktorům se naštěstí podařilo plně obnovit odvážnému Francouzi sluch a mohl se tak vrátit zpět k létání. Potom den co den létal na bojové úkoly…
Svůj první sestřel na východní frontě získal 31.srpna 1943, když sestřelil střemhlavý bombardér Ju 87. V září přidal na svůj účet sestřelů ještě dvě vítězství - Fw 190 a Ju 87. Během času jak eskadra rostla a zvyšoval se její bojovný účet. Byly zásluhy mnohých francouzských letců byly odměněny vysokými sovětskými vyznamenáními. V únoru 1944 byl Roland de la Poype vyznamenán řádem Rudého praporu.
Jednou se jeho letadlu při přistání nevysunula jedna noha podvozku. Dostal příkaz vyskočit z letadla na padáku. Nesplnil rozkaz a jako mistr vrcholné pilotáže posadil stroj na jedno kolo. Takto přistál a zachránil tak stroj, který v té době měl cenu zlata.
Podzim roku 1944 zastihl letecký pluk už ve Východním Prusku. Šlo o zuřivý nepřetržitý boj. Němci se překotně za každou cenu snažili zastavit nástup sovětských vojsk. 14.října Roland de la Poype vzlétl s vlastním rojem k blokování nepřátelského letiště. Při příletu k cíli spatřil 8 stíhačů nepřítele jak se chystají vzletět. Na opatrnost nebyl čas a Roland přijal rozhodnutí - zaútočit na němce celým rojem. Protivník neměl ještě potřebnou rychlost a nebyl schopen cokoliv udělat proti útočníkům. Diky tomu němci ztratili 3 letadla z 8 a nenechali si pak vnutit boj a rychle zmizeli do mraků…
16.říjen 1944 se stal nejúspěšnějším dnem v historii „Normandie“. Tento den letci pluku dosáhli kolem 100 bojových vzletů a sestřelili 29 letadel nepřítele a kolem 50 jich zničili na zemi. Jeden sestřel získal na svůj účet vítězství i Roland de la Poype.
Svého posledního sestřelu dosáhl 26.října, kdy v těžkém boji sestřelil Fw 190. 28.října 1944 za odvahu a statečnost projevenou v boji proti Německému fašistickému uchvatiteli, staršímu poručíku pluku „Normandie-Němen“ Rolandu de la Poype byl udělen titul hrdiny Sovětského Svazu.
Uprostřed prosince roku 1944 byl de la Poype vyznamenán Křížem osvobození a se skupinou letců odjel do Francie na dovolenou. Do té doby de la Poype dosáhl 125 bojových letů a sestřelil 16 letadel nepřítele (z nich 7 osobně). Vrátit k se pluku mu již nepodařilo, byl jmenován na novou funkci v divizi „Francie“, budované v Tule.
Po válce prodloužil službu ve vojenském letectvu, stal se leteckým přidělencem v Belgii a poté i v Jugoslávii. V roce 1947 první část jeho „život plný života“ dospěla k úspěšnému konci. Příležitost k druhé části jeho života přišla ve věku 27, a nebyla o nic méně úspěšná než první. Odešel do výslužby v hodnosti plukovníka. Vyměnil vzduch za moře, u Středozemního moře m moře studoval v akváriu život delfínů.
Byl vizionář a geniální vynálezce pochopil, že budoucnost bude v použití plastu a nádob z něj. V květnu 1947 postavil továrnu a začal s výrobou produktu který způsobil převrat v životech francouzů: malé plastové nádobky na šampón s množstvím pouze pro jedno použití. Nazývalo se to „The berlingot Dop“! Začala tím doba s průmyslovým využitím plastového sáčku v běžném životě a jeho rozšíření jako dostupného balícího prostředku.
V roce 1985 odešel do zaslouženého důchodu.