Fiat G.55 Centauro
Fiat G 55 Centauro
| Motor | : | řadový motor Fiat RA-1050 RC-58 Tifone o výkonu 1455 hp |
| Rozpětí | : | 11,85 m |
| Délka | : | 9,37 m |
| Výška | : | 3,13 m |
| Nosná plocha | : | 21,11 m² |
| Hmotnost | : | 2 630 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 520 kg |
| Max.rychlost | : | 630 km/h |
| Výzbroj | : | tři kanóny MG 151 Mauser ráže 20 mm, dva kulomety Breda-SAFAT ráže 12,7 mm |
| Nosnost | : | až 320 kg bomb na závěsnících pod křídlem |
| Dolet | : | 1 200 km |
| Dostup | : | 12 750 m |
| Posádka | : | 1 |
Technické ředitelství ministerstva letectví proto podnítilo roku 1941 vznik nových generací stíhaček, které se měly minimálně vyrovnat spojeneckým. Základem se stal německý motor DB 605A-1, výkonnější a výškovější, dávající až 918/1084 kW (1250/1475 k) a licenčně vyráběný firmou FIAT jako RA.1050 RC-58 Tifone (Tajfun). Na výzvu odpověděli tři výrobci, Ing,Guiseppe Gabrieli od FIATu navrhl G.55 Centauro (Kentaur), Mario Castoldi typ MC.205 Orione (Orion) a Roberto Longhi stroj Re.2005 Sagittario (Lučištník).
Prototyp G.55 vzlétl jako první 30.4. 1942 s vojenským event. označením MM491 a s pilotem Valentinem Gussem. První i druhý prototyp (MM492) nebyly vyzbrojeny, třetí MM493 nesl kanón Mauser MG 151/20 v ose vrtule a na každém boku dva kulomety Breda SAFAT 12,7 mm nad sebou. Zkoušky probíhaly na letišti Guidonia na podzim 1942 a MM493 byl poté předán (březen 1943) k 20 Gruppo, 51° Stormo Caccia Terrestre k provozním testům. Dostal se až na Sardinii a do několika soubojů.
Porovnávací zkoušky tří nových typů s DB 605A1 a mimosoutěžního MC.205 Veltro (Chrt), což byla adaptace MC 202 na nový motor probíhaly na Guidonii s výsledky dosti nerozhodnými, pro G 55 mluvila především včasná příprava na sériovou výrobu. Také dostal největší zakázku na 1800 kusů, zatímco MC.205N 1200 kusů a Re.2005 jen 750. Rozhodlo se, že finalistou bude G 55, jehož výrobu po 600 kusech převezmou skupiny továren celé Itálie, koordinované zvláštním úřadem.
Na jaře 1943 byla hotova ověřovací série 12 kusů G.55/0. Porovnávaly se s Messerschmittem Bf 109G a Focke Wulfem Fw 190A a prakticky ve všech parametrech německé typy převyšovaly. Devět G.55/0 pak odlétlo k bojovým jednotkám.
Mezitím od června 1943 začaly vycházet první sériové G.55/1. Měly mohutnou výzbroj: kanón v motoru s 380 náboji, dva stejné kanóny MG 151/20 (20 mm) po 200 nábojích v křídle a dva kulomety 12,7 mm po 300 nábojích nad motorem. Pod křídlem byly navíc závěsníky pro celkem 160 kg pum.
Až do italské kapitulace v září 1943 stačil FIAT dodat asi 30 strojů, z nichž část se již ani nedostala k jednotkám na frontu. Byly pak staženy k obraně Říma před nálety až do doby kdy bylo město prohlášeno za otevřené a kdy Spojenci s nálety přestali. Naprostá většina G.55 zůstala na dosud nedobytém severu, kde se zapojily do svazku Aviazione Nazionale Repubblicane (ANR) v rámci Německem řízené Mussoliniho Italské sociální republiky. Němci zadali výrobu 500 kusů pro vlastní potřebu i pro ANR, z nichž 200 mělo být ve verzi G.55/11 se dvěma MG 151/20 místo kulometů, ale nikdy se nestavěly. G 55 sloužily u pohotovostní Squadriglia Caccia di Alarme, v létě 1944 dodávky umožnily vytvoření 1. Gruppo se třemi Squadrigliemi a následovala i 2. Gruppo. Ty měly chránit průmyslovou oblast severu proti spojeneckému letectvu. Továrna FIAT byla zasažena náletem 25.4.1944 a výroba se musela rozptýlit. G.55 trpěly značnými ztrátami i vysokým opotřebením, takže jednotky je nahrazovaly a doplňovaly typy Bf 109G a K. V dubnu 1944 Němci rozhodli o zastavení výroby G.55, ale továrna ještě nějaký čas tajně pokračovala.
Zajímavým pokusem byla přestavba G.55/1 MM91194 na torpédový G.55S. Chladič pod trupem zmizel a nahradily jej dva dělené pod křídlem, kulomety byly sňaty. Závěs pod trupem unesl jedno torpédo WM.41 o 930 kg (šlo o britský typ Whitehead vyráběný od dvacátých let ve Fiume/Pula v licenci). G 55S byl hotov a vyzkoušen v létě 1944 s objednávkou 110 kusů Luftwaffe prosadila, přes oficiální zákaz novovýroby, přestavbu všech kusů. Nikdy nebyly nasazeny a zřejmě ani ne všechny dokončeny.
Ing. Gabrieli vyvinul ještě výkonnější G.56 s motorem DB 603A o 1360 kW (1850 k) - vznikly dva prototypy (první let 28.3.1944) s vynikajícími vlastnostmi a výkony.