Fiat G.56
Fiat G.56
| Motor | : | řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec do V Daimler-Benz DB 603A o výkonu 1 750 hp |
| Rozpětí | : | 11,85 m |
| Délka | : | 9,56 m |
| Výška | : | 3,13 m |
| Nosná plocha | : | 21,11 m² |
| Hmotnost | : | 2 900 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 854 kg |
| Max.rychlost | : | 685 km/h |
| Výzbroj | : | tři kanóny Mauser MG 151/20 ráže 20 mm |
| Dolet | : | 1 280 km |
| Dostup | : | 13 400 m |
| Posádka | : | 1 |
Postaveny byly pouze dva prototypy.
Mussoliniho republika měla i své vojenské síly a také vlastní letectvo Aviazione Nazionale Republicana. V jeho výzbroji byly letouny, které zůstaly v dosud neosvobozené části země a také nové stroje dodávané továrnami soustředěnými většinou v průmyslových oblastech severní Itálie. Mezi jinými to byly i vynikající stíhací letouny Fiat G-55 Centauro, zkonstruované Giuseppem Gabrielem. Továrna Fiat je stavěla i nadále až do velkého spojeneckého náletu 25.dubna 1944, kdy byl turinský závod značně poškozen. Výroba se pak rozptýlila do pobočných podniků a pokračovala i v továrnách, kde se G-55 stavěl již dříve v kooperaci. Není snad třeba zdůrazňovat, že činnost tohoto italského letectva plně podléhala velení luftwaffe v této oblasti. Navíc i produkci Fiatu a severoitalského leteckého průmyslu vůbec řídil tzv. Rustungs und Kriegsproduktionsstab, tedy italská expozitura Speerova ministerstva zbrojního průmyslu.
Fiat G-55 Centauro byl poháněn německým motorem Daimler Benz DB 605A o výkonu 1084kW (1450 k), vyráběným v licenci firmou Fiat pod názvem RA-1050 RC-58 Tifone. Ing. Gabrielli zkoušel ještě v roce 1943 aplikovat výkonnější německý motor DB 603A s maximálním výkonem u země 1286kW (1750 k) a ve výšce 2100 m dokonce 1360 kW (1850 k). Motor byl ovšem těžší než DB 605A, vyžadoval místní zesílení draku a také jeho rozměry neodpovídaly původní jednotce. V roce 1943 instaloval pokusně DB 603A na tři draky prototypové série G-55, ale bylo jasné, že bude třeba zasáhnout hlouběji do draku. Stalo se tak v zimě 1944 a dne 28.března 1944 vzlétl první prototyp nového stíhacího letadla G-56 s motorem DB 603A, pilotován továrním pilotem Valentinem Gusem.
G-56 vycházel tvarově z G-55, zachovával většinu jeho stavebních dílů a agregátů. Z důvodů udržení rozložení hmot se musela omezit výzbroj, u prvních G-55 pozoruhodně silná, tři kanóny Mauser MG 151/20 ráže 20 mm (v ose vrtule jeden, dva v křídle) a dva kulomety Breda-SAFAT ráže 12,7 mm nad motorem. Nový G-56 se musel vzdát kulometů, takže mu zbyly tři kanóny. Trupový měl zásobu 250 nábojů, křídelní po 200 nábojích. Trup byl navíc prodloužen o 190 mm.
První G-56 (sériového čísla MM-536) prokázal celkem dobré vlastnosti. Obratností nepředčil G-55, ale rychlostí 685 km/h se stal nejrychlejším stíhacím letounem italské konstrukce. Při cvičném souboji s německými Bf 109K-4 a Fw 190A údajně hladce předčil své protivníky. Letové zkoušky však přerušil zmíněný nálet na továrnu Fiat, při němž byl G-56 vyřazen z provozu. V tomto bodě se informace z různých pramenů liší. Podle jedněch se G-56 již na letiště nevrátil, podle druhých byl opraven a přežil válku. Jisté je, že vznikl ještě jeden prototyp neznámého sériového čísla, na němž nějaký čas pokračovaly zkoušky. Fiat prý používal G-56 jako létací zkušebnu nových motorů, vrtulí a přístrojů a laboroval i s výzbrojí (dvojice kanónů v každé polovině křídla).
Ověřené je, že německý dohlédací štáb na podzim 1944 striktně zastavil jakýkoli další vývoj G-56 a dokonce i produkci sériových G-55 Centauro. Stavební materiál, hlavně pak duralové plechy, byl odvezen do Německa.