Piaggio P 108B
Piaggio P 108B
| Motor | : | čtyři hvězdicové vzduchem chlazené osmnáctiválcové Piaggio P-XII RC-35 o výkonu 1 500 hp |
| Rozpětí | : | 32,00 m |
| Délka | : | 22,92 m |
| Výška | : | 5,20 m |
| Nosná plocha | : | 135,34 m² |
| Hmotnost | : | 17 320 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 29 885 kg |
| Max.rychlost | : | 420 km/h |
| Výzbroj | : | pět kulometů Breda-SAFAT ráže 12,7 mm a dva kulomety Breda-SAFAT ráže 7,7 mm |
| Nosnost | : | maximálně 3 500 kg pum |
| Dolet | : | 8 050 km |
| Dostup | : | 3 600 m |
| Posádka | : | 8 |
Celkem bylo postaveno 24 letadel.
Obě uzávěry středozemního moře, Gibraltar a Suez, byly před válkou pod britskou nadvládou, a to přirozeně dráždilo rozpínající se režim Benita Mussoliniho. Jeho plány viděly dále za oblast tohoto moře a vyžadovaly volný průchod na všechny strany. Klíčem k uvolnění těchto uzávěrů se mělo stát mohutné strategické letectvo, budované v rámci expanzivního programu Regia Aeronautica od počátku třicátých let pod šifrou R. Do roku 1940 mělo být k dispozici 3000 moderních letadel, mezi nimiž měla působit i silná skupina těžkých bombardérů. Zatímco v ostatních kategoriích se úmysly do jisté míry dařily, vysoce náročná oblast velkých bombardérů dlouho odolávala úsilí vojáků i konstruktérů. Firma Piaggio měla značnou důvěru, ale její šéfkonstruktér Giovanni Pegna ji nedokázal prosadit. Když jej potom nahradil Giovanni Paolo Casiraghi, zdálo se to být lepší, ale velkou soutěž projektů z roku 1938 návrh P.108 nevyhrál.
Myšlení Italů značně ovlivnil americký Boeing B-17, jehož výroba tehdy začínala. Vůbec americká škola konstrukce a technologie získávala na vlivu, takže projekt P.108, dosti poplatný americkému vzoru, se v továrně rozvíjel zatím na vlastní útraty. Byl to dobrý tah, protože Regia Aeronautica vypsala v říjnu 1939 zcela nové propozice a mezitím téměř dokončený P.108 byl pro ně jako ušitý. Ostatně byl vlastně jediný v takovém stupni vývoje, aby mohl záhy nastoupit službu. Prototyp P.108B MM22001 pilotoval při prvním vzletu 24.listopadu 1939 šéf pilot Nicolo Lana a byl celkem spokojen. Těsně před předáním k vojenským zkouškám sice stroj havaroval, ale poškození nebylo velké. Stroj nesl osmičlennou osádku a jeho výstroj nepostrádala na originalitě. Jádro tvořila dvě dálkově hydraulicky ovládaná střeliště Breda Z-2 s dvojkulomety Breda-SAFAT 12,7 mm (po 300 nábojích) v zádích vnějších gondol motorů. Ovládala se z kupolek na hřbetě trupu. V jeho bocích bylo po jednom kulometu 7,7 mm (po 400 nábojích) a za křídlem se z trupu vysunovalo válcovité střeliště Breda G s kulometem Breda-SAFATem 12,7 mm (se 450 náboji). Přední polosféru ovládal kulomet 12,7 mm z příďového střeliště. Pumovnice pojala 3500 kg pum. Motory byly Piaggio P-XII RC-35 po 992 kW (1350 k). Nádrže v křídle pojaly 12 400 l.
P.108B byl vcelku zdařilý a výkonný letoun. Limitujícími faktory se ukázala být nedostatečná výrobní kapacita pro celokovovou stavbu, nevyjasněnost velitelů letectva o nasazení, velice nespolehlivé vnitřní systémy italského původu a posléze i nedostatek výcviku osádek pro lety na velké vzdálenosti bez vnější viditelnosti. První série, dokončená v březnu 1942, dala jen osm kusů R108/I (do MM22008). V dubnu a květnu 1942 se stavěla druhá série P.108/II, pokud se tak dá nazvat čtyřkusový blok (MM22601 až 22604). Od listopadu 1942 do srpna série pokračovala dvanácti kusy P.108/II (MM24315 až 24326). R108/II se lišily vypuštěním příďového střeliště, jehož místo bylo hladce zaplechováno, a šestičlennou osádkou.
Dne 1.července 1941 se ustavila 274.squadriglia, ještě v průběhu jejího výcviku se na stroji MM22003 zabil Mussoliniho syn Bruno, který byl nadšeným propagátorem typu P.108. Pomalá produkce se ještě více zpomalila následným přísným vyšetřováním. 2.června 1942 provedly tři stroje neúspěšný průzkum západního Středomoří, první nálet na Gibraltar se konal v nocí 28.června. Vzlétlo pět strojů, jeden se vrátil s poruchou motoru a čtyři svrhly celkem 8 tun pum na cíl. Co nezmohla britská obrana, dokázala nadměrná spotřeba paliva, tři stroje musely nouzově přistát na španělském území, takže se vrátil jen jeden. Podobný průběh měly i další nálety na Gibraltar. Ještě v roce 1942 se pozornost Italů obrátila na africké cíle před očekávaným spojeneckým vyloděním. V lednu 1943 padl první P.108B za oběť britskému nočnímu stíhači.
Ještě v říjnu 1942 se formulovaly požadavky na zdokonalenou verzi P.108bis, ale ke stavbě už nedošlo. V létě 1943 měla 274.squadriglia už jen čtyři letuschopné stroje, po pádu Itálie se stáhly k Římu a posléze se některé dostaly do amerických rukou. Celkové konto činnosti P.108B bylo 29 bojových akcí, 13 ztracených letounů, z nichž však jen pět v boji. Vedle bombardovacích R108B existovaly také dopravní P.108C a bitevní R108A.