Nakajima B5N (Kate)
B5N2 Kate
| Motor | : | Nakajima Sakae NK1B o výkonu 1000 hp |
| Rozpětí | : | 15,52 m |
| Délka | : | 10,30 m |
| Výška | : | 3,70 m |
| Nosná plocha | : | 37,70 m² |
| Hmotnost | : | 2280 kg - 4100 kg |
| Max.rychlost | : | 378 km/h |
| Cest.rychlost | : | 260 km/h |
| Výzbroj | : | 1 kulomet ráže 7,7 mm |
| Dolet | : | 980 - 1990 km |
| Dostup | : | 8260 m |
| Posádka | : | 3 |
Výrobce: Nakajima Hikoki K.K., závod Koizumi, celkem postavil 669 strojů všech verzí B5N. Licenční výroba probíhala u Aichi Tokei Denki K.K. v Nagoji (200 kusů B5N2) a v leteckém námořním arzenálu v Hiru (280 kusů). Celkem bylo do roku 1943 postaveno 1149 B5N.
Ve druhé polovině listopadu 1941 se v zátoce Tankan na Kurilách začaly shromažďovat japonské válečné lodě admirála Chuichi Naguma. Teprve 22.11. se osádky šesti letadlových lodí a dalších čtyřiadvaceti doprovodných plavidel dozvěděly, jaký je čeká cíl - překvapující a zničující útok na základnu amerického námořnictva Pearl Harbor na havajském ostrově Oahu! Je jednou ze záhad druhé světové války, že se tato nepřehlédnutelná flotila dostala nepozorovaně na tak velkou vzdálenost přes celý Pacifik. Dne 2. prosince vyslal admirál Jamamoto ze své vlajkové lodě v Hirošimské zátoce heslo "Vystupte na horu Niitaka", což byl signál k zahájení boje. V neděli 7.12. dospěly lodě k bodu severně od Oahu, odkud měly letouny startovat. Fregatní kapitán Mitsuo Fuchida, velitel leteckých sil tohoto loďstva, nasedl do svého letounu Nakajima B5N2 ozdoben bílou páskou hashimaki na čele. V 6.00 vzlétl jeho stroj z paluby letadlové lodě Akagi a skutečně bleskově následovala celá první vlna. Během patnácti minut se začal formovat svaz 49 bombardovacích B5N2, 40 torpédových B5N2, 51 střemhlavých Aichi D3A1 a 43 stíhacích Mitsubishi A6M2. Bez obtíží se ocitly v 7.49 nad oblastí cíle - vzorně seřazenými bitevními loďmi, křiž-níky a dalšími plavidly v Pearl Harboru. Již předtím zjistily plovákové E13A1, že americká základna nic netuší. Fuchidův radista poslal Nagumovi slavnou depeši, "Tora, tora, tora", "Útočíme"!
Nedělní ráno se proměnilo v peklo. Střemhlavé D3AI ničily lodě i cíle na pevnině, bombardovací B5N2 svrhovaly z výšky asi 900 m pozoruhodně přesně své pumy a torpédové letouny zaútočily v letu těsně u hladiny z boku. Stíhací stroje vše kryly a protože nebylo téměř před kým, zaútočily na letiště i lodě kulomety a kanóny. V 8.30 první vlna odlétla a zůstal jen Fuchidův stroj, očekávající druhou vlnu. Dostavila se v 8.45 a zaútočila 54 letouny B5N2, 80 D3A1 a 36 A6M2. Zkáza byla dokonalá, třebaže ne taková, jakou Japonci očekávali. V Pearl Harboru totiž nebyla jediná letadlová loď, navíc se většinu z potopených i poškozených plavidel podařilo postupně opravit. Morální účinek byl ovšem obrovský, násobený relativně malými japonskými ztrátami - 15 letounů D3A1, 9 A6N2 a jen 5 B5N2. Japonsko odstartovalo své vítězné tažení - i cestu ke své porážce...
Letouny Nakajima B5N2, které se tak osvědčily, byly ve své době nejlepšími torpédovými a bombardovacími palubními letouny v Pacifiku a značně převyšovaly své starší americké protějšky Doug-las TBD-1 Devastator. Specifikace 10-Shi, vypsané na nový torpédový námořní jednoplošník, vznikly v době, kdy Devastator létal v prototypu, a požadovaly rozpětí pod 16 m a sklopná křídla do šířky 7,5 m, nosnost torpéda o 800 kg, rychlost nejméně 330 km/h, vytrvalost 4 až 7 hodin a tříčlennou osádku. Firma Nakajima vypracovala prototyp K s hydraulicky zatahovaným podvozkem i křídly a se vztlakovými klapkami typu Fowler. Motor byl Nakajima Hikari 2 o 588 k (800 k). Stroj zalétaný v lednu 1937 se zdál námořnictvu příliš komplikovaný. Nechalo proto nahradit sklápění křídel ručním způsobem a klapky jednoduchými. Tak byl vybaven druhý prototyp a oba se značily B5N1. Druhý však dostal motor Hikari 3 o 617 kW (840 k). Námořnictvo se rozhodovalo mezi B5M1 s pevným podvozkem od firmy Mitsubishi a B5N1, ale typ Nakajimy přesvědčil svými výkony o vyšších perspektivách. Byl přijat jako Palubní útočný bombardovací letoun vz. 97,v Model 11. Po zkouškách na bojišti v Číně vznikla v roce 1939 verze B5N2 neboli vz. 37, Model 21, poháněná dvouhvězdicovým motorem Nakajima Sakae NK1B o 734 kW (1000 k), což značně zvýšilo výkony. V době útoku na Pearl Harbor byly ve službě už jen B5N2.
Nesly pumy do 800 kg nebo torpédo stejné hmotnosti na trupovém závěsníku vysunutém mírně vpravo. Výzbroj tvořil jediný pohyblivý kulomet vz. 92 ráže 7,7 mm. B5N2 zasazovaly Spojencům těžké rány v první fázi války při všech významných operacích. Nicméně začaly zastarávat a v původní roli působily ještě v bitvě u Filipín v roce 1944. Nadále se používaly ke střežení konvojů mimo oblast spojeneckého stíhacího letectva. Značné vytrvalosti se využívalo i k protiponorkovému hlídkování pomocí protilodního radaru, jehož antény se montovaly na boky trupu a na křídla. Uplatnily se ve verzi B5N2-K k výcviku a na několika se uplatnil i magnetický detekční systém Jikitanchiki, pozoruhodný tím, že pro něj stačil jednomotorový letoun. Ve spojeneckém kódu se stroje B5N2 jmenovaly Kate.