Kawasaki Ki-45KAI Toryu
Kawasaki Ki-45KAI Toryu Ic
| Motor | : | dva hvězdicové Mitsubishi Ha-102 o výkonu 1 080 hp |
| Rozpětí | : | 15,02 m |
| Délka | : | 11,00 m |
| Výška | : | 3,70 m |
| Nosná plocha | : | 32 m² |
| Hmotnost | : | 4 000 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 5 500 kg |
| Max.rychlost | : | 540 km/h |
| Výzbroj | : | jeden poloautomatický kanón Ho-203 ráže 37 mm, dva šikmo montované kanóny Ho-5 ráže 20 mm, jeden pohyblivý kulomet vz.98 ráže 7,92 mm |
| Dolet | : | 2 000 km |
| Dostup | : | 10 000 m |
| Posádka | : | 2 |
Vyrobeno celkem 1701 letounů všech typů.
Bojové jméno Toryu, které dostal japonský dvoumotorový stíhací letoun Ki-45 firmy Kawasaki, znamená „zabíječ draků“. V době, kdy Ki-45 toto jméno dostal, málokdo asi tušil, jak přiléhavé bude. Ki-45 se totiž stal prakticky nejúčinnější stíhací zbraní proti strašným drakům napadajícím japonské ostrovy, proti americkým bombardérům B-29 Superfortress.
V roce 1940, když firma Kawasaki stála bezradně nad nepovedenými prototypy a rozestavěnými kusy Ki-45, bylo k této funkci ještě daleko. Vývoj Ki-45 začal už v roce 1937 s cílem dát vojenskému letectvu stroj kategorie německého Messerschmittu Bf 110. Konstruktér Takeo Doi se tehdy snažil o co nejoblejší tvary a jemnou, aerodynamiku. Volil eliptické obrysy křídla a ocasních ploch a použil motory Nakajima Ha-20b (Otsu), což byly zmenšené kopie Bristolů Mercury, devítiválce o 540/603 kW (730/820 k). Motory o poměrně velkém průměru vyžadovaly velké gondoly a staly se zdrojem nadměrného odporu. Zlobil i ručně zatahovaný podvozek. Prototyp Ki-45, u něhož motory nedávaly ani vypočtený výkon, létal poprvé v roce 1939. Ki-45 se v této podobě jednoznačně nepovedl.
Vojenské letectvo Koku Hombu však letouny této kategorie potřebovalo a nabídlo proto firmě Kawasaki montáž výkonnějších čtrnáctiválců Nakajima Ha-25 o 735 kW (1000 k), vyznačujících se podstatně menším průměrem, avšak vyšší hmotností. Takové motory v draku sedmého prototypu Ki-45, který stál do té doby nedokončen v továrně, přesvědčily, že by se našla cesta, jak typ zachránit.
Zkoušky, zahájené v červenci 1940, vedly k rekonstrukci strojů č. 4 až 9 a ke stavbě dvou dalších. Stroje dosahovaly ve výšce 3500 m rychlosti 520 km/h, což sice bylo stále o 20 km/h méně, než kolik požadovaly původní specifikace, ale o mnoho více, než 480 km/h dosahovaných prvním prototypem. Možnost dalšího zlepšení záležela na novém řešení draku a to Takeo Doi uskutečnil neprodleně. Aerodynamicky i technologicky konstrukci zjednodušil, zmenšil příčný průřez trupu, zavedl lichoběžníkové plochy a jemně kapotoval motory i podvozek. Zároveň instaloval mohutnější výzbroj místo pevných kulometů vz. 89 ráže 7,7 mm to byly dva vz.1 (Ho-103) ráže 12,7 mm v přídi trupu. Pevný kanón Ho-3 ráže 20 mm pod pravou spodní částí trupu zůstal. Pohyblivý kulomet radisty/střelce v zadní části kabiny byl nyní vz.98 ráže 7,92 mm.
Koku Hombu odsouhlasilo v říjnu 1940 tyto změny a první prototyp nového Ki-45KAI byl zalétán v květnu 1941. Následovala ověřovací série a typ byl posléze přijat do výzbroje jako „dvoumístný armádní stíhací letoun vz. 2 model A Toryu“, neboli Ki-45KAI Ia. V srpnu 1942 přišly první stroje k 5. peruti (sentai) na základně Kashiwa a z bojových perutí je dostaly 21. sentai v Barmě a 16. sentai v Číně v říjnu a listopadu téhož roku. Stroje se osvědčily i při útocích na pozemní a lodní cíle. Proto vznikla bitevní verze Ki-45KAI Ib s kanónem Ho-3 v přídi a s ručně nabíjeným kanónem vz.98 ráže 37 mm ve spodní levé části trupu. Motory byly výkonnější Mitsubishi Ha-102 po 793 kW (1080 k).
Nasazení letounů Ki-45KAI nad Novou Guineou přivedlo spojenecké síly k poznání vysoké výkonnosti tohoto stroje, který získal kódové označení jménem Nick. Útočil na spojeneckou plavbu, ale nebezpečný byl zejména dálkovým bombardérům B-24 od 5. letecké armády USA. Nicky záhy začaly používat šikmo montované kulomety vz.1 umístěné po dvou ve hřbetní části trupu. Vysloveně úspěšné nasazení této improvizace vedlo k tovární verzi Ki-45KAI Ic, vyzbrojené dvěma šikmo montovanými kanóny Ho-5 ráže 20 mm, pod trupem byl poloautomatický kanón Ho-203 ráže 37 mm, ale příď zůstala prázdná, protože se počítalo s montáží radiolokátoru pod plastikovým krytem. Jeho vývoj se však opožďoval a zkoušel se jen na jednom stroji.
Když začala bombardovací ofenzíva B-29, staly se stroje Ki-45KAI Ic páteří protivzdušné obrany japonských ostrovů. Již při prvním náletu Superfortressů jich sedm sestřelily a skóre zůstalo i nadále vysoké, zejména, když se snížila hladina pohybu bombardérů. Nicky operovaly také v noci, třebaže neměly vlastní palubní radar.
Japonské letectvo naléhalo na zdokonalení Ki-45, protože stroje, které jej měly nahradit se opožďovaly ve vývoji. Projekt Ki-45II měl mít dva motory Mitsubishi Ha-112-II po 1100 kW (1500 k),ale pak jej přepracovali do podoby Ki-96. Pracovalo se i na Ki-45KAI Id se dvěma pevnými kanóny Ho-5 a jedním Ho-203, určeným k útokům na lodě. Jeden kus se zkoušel i s kanónem ráže 75 mm, ale ten už zjevně přesahoval pevnost poměrně lehkého draku.