Tachikawa Ki-70
Tachikawa Ki-70
| Motor | : | dva dvouhvězdicové Mitsubishi Ha-211-I Ru o výkonu 2 200 hp |
| Rozpětí | : | 17,80 m |
| Délka | : | 14,50 m |
| Výška | : | 3,46 m |
| Nosná plocha | : | 43,00 m² |
| Hmotnost | : | 5 895 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 9 855 kg |
| Max.rychlost | : | 580 km/h |
| Výzbroj | : | jeden pohyblivý kulomet vz.89 ráže 7,7mm a jeden pohyblivý kulomet vz.1 (Ho-103) ráže 12,7 mm |
| Dolet | : | 2 480 km |
| Dostup | : | 11 000 m |
| Posádka | : | 3 |
Japonské armádní letectvo Koku Hom-bu se vyznačovalo tvrdošíjnou snahou zajistit si kontinuitu vývoje svých letadel tak, aby již při závěru vývoje jednoho typu začínal vývoj stroje, který by jej v budoucnu nahradil. V březnu 1939, když ještě prototyp strategického průzkumného stroje Mitsubishi Ki-46 (Dinah) ani nevzlétl, zadalo u nevelké firmy Tachikawa vývoj budoucí náhrady. Vedle značného doletu požadovalo i vysokou rychlost 647 km/h, pohodlnější prostory osádky a účinnější možnost obrany pohyblivými kulomety na přídi a hřbetě trupu.
Tachikawa navrhla typ s vojenským označením Ki-70; schvalovací řízení projektu a stavba dvou prototypů se protáhly neuvěřitelně dlouho, takže první stroj zahájil zkoušky teprve v únoru roku 1943. Ke zklamání došlo ještě dříve, než letoun vzlétl. Při vážení dokončeného a vybaveného letounu se projevil takový prodělek na hmotnosti, že se pochybovalo o možnosti dosažení požadovaných výkonů. Ki-70 se dvěma dvouhvězdicovými motory Mitsubishi Ha-104M po 1397 kW (1900 k) dokázal létat jen rychlostí 580 km/h a to v době, kdy se sériové Ki-46 dostaly ve verzi Ki-46-ll na 604 km/h v bojových podmínkách a zdokonalené Ki-46-lll dokonce létaly rychlostí 630 km/h.
Rychlost nebyla jedinou slabou stránkou - stroj těžkopádně vzlétal a stoupal a rovněž v ustáleném vodorovném letu s ním měli piloti plno starostí. Při letmém pohledu nevypadal letoun špatně, vynikaly vytříbené plavné linie i účelně tvarované pracovní prostory trojčlenné osádky. Pozorovatel v přídi ovládal jednak sestavu fotografických přístrojů, jednak mohl letoun bránit pohyblivým kulometem vz. 89 ráže 7,7 mm. Pilotní prostor byl jednomístný. Radista v zadním prostoru měl poměrně velmi volné pole výstřelu pro obranu dozadu pohyblivým kulometem vz. 1 (Ho-103) ráže 12,7 mm.
Protože se ukázalo, že oba prototypy s původními motory Mitsubishi Ha-104M nemají naději na překonání vrozených obtíží, vymohla si firma Tachikawa na velitelství armádního letectva prostředky pro stavbu prototypu třetího. Kromě důsledného odlehčení konstrukce draku jej charakterizovalo především použití dvou mohutných dvouhvězdicových motorů Mitsubishi Ha-211-l Ru. Tyto osmnáctiválce byly opatřeny turbokompresory a při vzletu vyvíjely 1617 kW (2200 k), ve výšce 1000 m pak 1521 kW (2070 k) a ve výšce 9500 m ještě 1264 kW (1720 k). Poháněly čtyřlisté automatické vrtule.
Výpočty předpokládaly, že přepracovaný Ki-70 konečně dosáhne předpokládaných 647 km/h. Bohužel se tak nestalo. Konstruktéry Tachikawy tentokráte zklamaly motory firmy Mitsubishi. Příliš složité Ha-211-1 Ru se nepodařilo doladit tak, aby pracovaly spolehlivě. Počet poruch dosáhl posléze takového stadia, že armádní letectvo prohlásilo ve druhé polovině roku 1944 celý program Ki-70 za bezperspektivní a zastavilo jej. Spojenci se o existenci tohoto letounu dověděli ještě před obsazením Japonska, označili jej ve svém kódu jménem Clara, ale jeho skutečnou podobu a hodnotu poznali až v září roku 1945 po obsazení továrny Tachikawa.