Yokosuka E14Y1 Glen
Název
| Motor | : | hvězdicový Hitachi Tempu 12 o výkonu 340 HP |
| Rozpětí | : | 11,00 m |
| Délka | : | 8,54 m |
| Výška | : | 3,80 m |
| Nosná plocha | : | 19,00 m² |
| Hmotnost | : | 1 119 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 1 450 kg |
| Max.rychlost | : | 246 km/h |
| Výzbroj | : | jeden pohyblivý kulomet vz. 92 ráže 7,7 mm |
| Nosnost | : | 60 kg pum |
| Dolet | : | 880 km |
| Dostup | : | 5 420 m |
| Posádka | : | 2 |
Celkem vyrobeno 125 letounů.
V roce 1936 zavedlo japonské námořní letectvo ponorkový pozorovací dvouplošníček Watanabe vz. 96 (E9W1), ale ten rychle zastarával. Novými specifikacemi 12-Shi z roku 1937 proto požadovalo modernější a snadněji do hangáru ponorky složitelný jednoplošník, pro jehož nasazení mělo k dispozici ponorky řady I o výtlaku okolo 20001. Starší I-7 a I-8 měly hangár a katapult za velitelskou věží, ostatní před ní.
Soutěže o nový letoun se prototypy účastnily jak letecký námořní arsenál v Jokosuce, tak opět i firma Watanabe. Námořnictvo vybralo první z nich, označený E14Y1, ale slíbilo továrně Watanabe jeho sériovou výrobu. E14Y1 měl smíšenou konstrukci, velmi lehkou a subtilní, nesl dva letce a jeden pohyblivý kulomet vz. 92 ráže 7,7 mm. Počítalo se s možností nést i 60 kg pum. Motor byl hvězdicový typu Hitachi Tempu 12 o výkonu 250 kW (340 k). Při uskladnění na ponorce se oddělovalo křídlo a sklápěla horní část svislé ocasní plochy. Odpojovaly se rovněž plováky. Prototyp dokončili v roce 1939 a po zkouškách a porovnání s konkurenčním E14W1 se z něj stal „ponorkový průzkumný letoun vzor O, model 1-1“ později „malý průzkumný letoun model 11“. První sériové stroje přišly v roce 1940, do služby se dostaly ve druhé polovině roku 1941, výroba skončila v září 1943.
Ponorka I-7 vypustila katapultem jeden E14Y1 u havajského Oahu dne 17.12.1941 a oba letci prozkoumali stav poškození amerického loďstva v Pearl Harboru. Prameny se liší v informaci o tom, zda se podařilo letoun znovu na ponorku uložit či zda na ni letci jen . Místo I-7 se v pramenech objevuje i I-9. Hned 1.1.1942 následoval další průzkum nad Oahu, aby se zjistila nová opatření Američanů. Vzlet i přistání proběhly hladce. Dne 23.2.1942 přišla třetí akce ponorky 1-9, pak 19.10.1943 následoval E14Y1 z ponorky I-36 a 19. 11.1943 stroj z ponorky 1-19. Všechny akce proběhly bez objevení letounů, ale 1-19 byla při návratu potopena americkým křižníkem Radford. Ačkoliv bylo okolí Oahu prošpikováno radary, nepodařilo se Američanům tak malý cíl zachytit.
Zvlášť agilní byla ponorka I-25 (uvádí se někdy i jako aktér akce z 1.1.1942). V únoru 1942 se přiblížila k jihovýchodnímu pobřeží Austrálie a její letoun E14Y1 vykonal několik úspěšných průzkumných letů. Dne 17.2. navštívil" Sydney, 26.2. Melbourne, 1.3. Habart na Tasmánii, 8.3. Wellington a 12.3. Auckland na Novém Zélandu a 18.3. ostrov Suwa v souostroví Fidži. Průzkum Sydney, kde kotvilo mnoho lodí, přivedl japonskou admiralitu k nápadu zaútočit ponorkami. K přístavu se vydala 8. eskadra sestavená z pěti ponorek třídy I, z nichž 1-21 nesla E14Y1 a ostatní měly v hangárech miniaturní ponorky pro dva muže. 25.5.1942 vzlétl letoun na průzkum a 30.5. zaútočily malé ponorky. Výsledek: torpédovaný převozní prám.
Ponorky 1-10 a I-30 od 4. eskadry dopluly k Africe a 2.5.1942 se dostaly na úroveň Durbanu. Letoun z 1-10 jej přelétl, při průzkumném letu a o něco později ponorka letoun vysadila u Port Elizabeth, kde rovněž operoval. I-30 se mezitím vydala na sever a její E14Y1 prozkoumával oblast Zanzibaru, Adenu a také Džibuti. Pak se obě ponorky setkaly u Madagaskaru s třetí velkou ponorkou vyzbrojenou 3 dvoumístnou miniponorkou. Letoun z I-30 uskutečnil noční průzkum přístavu Diego Suarez, kam pak 30.5. pronikla miniponorka, potopila tanker a neúspěšně zaútočila na britskou válečnou loď HMS Ramillies. V květnu 1942 uskutečnilo zase Šest ponorek 1. eskadry akci proti Aleutám, kde letoun z I-25 prozkoumával ostrov Kodiak v rámci přípravy na vylodění na ostrovech Kiska a Attu.
Letoun z ponorky I-25 a jeho pilot rotmistr Fujita mají pochybné prvenství svrhli první a jediné pumy na USA. Dne 30.8.1942 připlula I-25 k pobřeží Oregonu na úroveň mysu Blanco. Fujita vzlétl 9.9. ve vzdálenosti asi 11 km od pobřeží. Letěl sám, aby stroj unesl dvě zápalné pumy po 76 kg. Byly plněny speciální směsí, schopnou vyvinout teplotu 1500°C s účinností v okruhu 300 m a měly způsobit rozsáhlé lesní požáry. O dvacet dní později se nálet opakoval mírně severněji. Akce způsobila skutečné požáry i ztráty na životech, ale očekávaný morální „šok“ pro USA se nedostavil.
Ponorka I-8 s letounem E14Y1 vyplula 6.7.1943 z Padangu na Sumatře a 6.9. dorazila do francouzského přístavu Brest. Dovezla Němcům kurýrní poštu a některé vzácné suroviny a podobný náklad vezla zpět do Japonska (včetně vzoru radiolokátoru). Aby plně využila svou nosnost, nechala letoun v Brestu nezachoval se a byl patrně zničen spojeneckým náletem.
Potom akce strojů E14Y1 ustaly, protože spojenecká převaha na mořích nedávala ponorkám možnost setrvat tak dlouho na hladině. Spojenecké označení letounu E14Y1 znělo Glen.