Arado Ar-196
Arado Ar-196 A-5
| Motor | : | hvězdicový devítiválcový vzduchem chlazený motor BMW 132 K o vzletovém výkonu 960 hp a výkonu 820 hp ve výšce 1000 m |
| Rozpětí | : | 12,44 m |
| Délka | : | 10,96 m |
| Výška | : | 5,00 m |
| Nosná plocha | : | 28,40 m² |
| Hmotnost | : | 2 335 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 303 kg |
| Max.rychlost | : | 320 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MG FF ráže 20mm, každý se zásobou 60 nábojů, jeden pevný kulomet MG 17 ráže 7,9mm se zásobou 500 nábojů (střílející dopředu), jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9mm se zásobou 525 nábojů v zadní část kabiny, dvě pumy SC 50 (50 kg) pod křídly |
| Dolet | : | 800 km |
| Dostup | : | 7 000 m |
| Posádka | : | 2 |
V létě 1936 vyhlásil Technisches Amt RLM soutěž na letoun pro válečné lodě Kriegsmarine, který měl nahradit zastarávající He 60. Do soutěže se přihlásily firmy Arado a Focke-Wulf a na podzim roku 1936 předložily své projekty. Focke-Wulf představil projekt dvouplošného letounu Fw 62. Arado předložilo projekt jednoplošníku Ar 196, který se RLM líbil více a tak objednalo čtyři prototypy. Továrna Focke-Wulf dostala objednávku na dva stroje, které měly tvořit zálohu pro případ selhání vítězného letounu.
Prototypy Ar 196 V-1 (D-IEHK)a Ar 196 V-2 (D-IHOI) s motorem BMW 132 Dc (880 k) byly zalétány v létě 1937. Tyto dvouplovákové prototypy byly předlohou pro verzi Ar 196 A. Prototypy Ar 196 V-3 (D-ILRE)a Ar 196 V-2 (D-OVMB) s motorem BMW 132 Dc (880 k) s jedním centrálním podtrupovým a dvěma vyrovnávacími křídlovými plováky byly předlohou pro verzi Ar 196 B. Na těchto letounech se zkoušely různé systémy plovákových vzpěr. První tři letouny byly neozbrojené, prototyp V-4 nesl dva 20 mm kanóny MG FF v křídlech a jeden kulomet MG 17 v přídi trupu. Měl také závěsníky pro dvě 50 kg pumy pod křídly. letouny se dvěma plovákovými systémy se stavěly proto, že ani dlouhý výzkum nevedl k jednoznačnému doporučení jednoho z nich. Oba měly své výhody a nevýhody a RLM se rozhodlo vše ověřit v praxi.
Proto objednal deset kusů Ar 196 A-0 a prototyp Ar 196 V-5 (D-IPDB) s centrálním plovákem. Ten poprvé vzlétl na podzim 1938 s motorem BMW 132 K (960 k) a novou třílistou stavitelnou vrtulí VDM. Stejný motor a vrtule byly instalovány do prototypu V-1, který dostal novou zcela uzavřenou kabinu a měl se stát rekordním strojem. Nakonec však dostalo přednost utajení a letoun se o překonání žádného rekordu nepokusil.
První letoun Ar 196 A-0 vzlétl v listopadu 1938 s motorem BMW 132 K. Byl ozbrojen jedním kulometem MG 15 pro pozorovatele a mohl nést dvě 50 kg pumy pod křídly. Letouny nebyly vybaveny zařízením pro katapultování, protože měly sloužit hlavně pro zkoušky. Po pečlivých srovnávacích testech se jevila jako vhodnější dvouplováková verze A a proto RLM ihned objednalo dvacet kusů sériových Ar 196 A-1 s vybavením pro katapultáž. Tyto stroje začaly těsně před začátkem války nahrazovat na těžkých plavidel Kriegsmarine letouny Heinkel He 60.
Po ukončení výroby verze A-1 začala výroba subverze Ar 196 A-2 pro jednotky pobřežního letectva. Hlavním rozdílem od předchozí verze byla instalace kompletní předpokládané výzbroje, vyzkoušené na prototypu V-4. Pro náhradu letounů verze A-1, používaných na velkých lodích bylo vyrobeno 24 kusů verze Ar 196 A-4. Výzbroj byla stejná, jako u A-2, letoun měl radiostanici FuG 16 a nový vrtulový kužel.
Na jaře 1941 začaly přicházet k jednotkám letouny Ar 196 A-3. Poslední sériově vyráběnou verzí bylo Ar 196 A-5, kde měl pozorovatel kulomet MG 81 Z.
I když RLM zamítlo koncepci jednoplovákové verze Ar 196 B, na přelomu let 1940-41 byla postavena desetikusová nultá série Ar 196 B-0. letouny byly předány ke zkouškám do Wilhelmshavenu. V roce 1941 vznikl projekt verze Ar 196 C s lepšími plováky a čistější aerodynamikou draku. Tato verze se však nevyráběla.
Výroba Ar 196 byla ukončena v srpnu 1944. Podílely se na kromě mateřské továrny i závody Fokker (Holandsko) a SNCA St. Nazaire (Francie).