Arado Ar 64
Ar 64E
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Siemens Jupiter VI o výkonu 530 koní |
| Rozpětí | : | 9,90 m |
| Délka | : | 7,82 m |
| Výška | : | 2,85 m |
| Nosná plocha | : | 24,60 m² |
| Hmotnost | : | 1 245 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 1 670 kg |
| Maximální rychlost | : | 250 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 215 km/h |
| Minimální rychlost | : | -- km/h |
| Maximální rychlost stoupání | : | 555 m/min |
| Výzbroj | : | dva kulomety MG 08/15 ráže 7,92 mm |
| Nosnost | : | -- |
| Dolet | : | -- km |
| Dostup | : | 5 400 m |
| Posádka | : | 1 |
Arado Ar 64 byl palubní jednomístný stíhací dvouplošník, vyvinutý německou firmou Arado. Stíhačky SD II a SD III, vyprojektované inženýrem Walterem Rethelem, byly základem pro letadlo Ar 64, které bylo odpočátku předurčeno jako nástupce stíhaček Fokker D XIII. Letadlo mělo v té době tradiční smíšenou konstrukci, která byla svařená z ocelových trubek a dřeva. Trup letadla a dřevěná kostra křídla, byly potaženy plátnem. Prototyp Ar 64A byl vyrobený v roce 1930, dostal hvězdicový motor Siemens Jupiter VI o výkonu 530 koňských sil, motor byl vyráběn na základě licence udělené firmě Siemens a poháněl čtyřlistou dřevěnou vrtuli.
Arado Ar 64C mělo provedeno několik konstrukčních změn. Na plánované sériové verzi Ar 64D byl zastavěn vylepšený podvozek a byla zvětšena směrová plocha. Konečnou verzí Ar 64 se stala verze Ar 64E, která se podobala verzi Ar 64D úplně ve všem. Jediným rozdílem mezi verzí Ar 64E a staršími verzemi, byla dvoulistá vrtule a výzbroj složená ze dvou kulometů ráže 7,92 mm, které neměly předchozí verze Ar 64 namontovány.
Mezi lety 1931 a 1934 bylo postaveno 30 letadel Ar 64, z nichž bylo 12 bylo postaveno firmou Focke-Wulf. Do 1.dubna 1933 bylo postaveno šest Ar 64D a pět Ar 64E. Do konce roku 1934 bylo dodáno devatenáct Ar 64C. Do 1.července 1936 bylo dalších 21 Ar 64 předáno Luftwaffe. Do vyřazení ze služby sloužilo kolem dvaceti letadel Ar 64 a byly využívány hlavně pro výcvik pilotů v leteckých školách po celém Německu.