Blohm und Voss BV 141B
Blohm und Voss BV 141B-02
| Motor | : | vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec BMW 801A-0 o výkonu 1 560 hp |
| Rozpětí | : | 17,42 m |
| Délka | : | 13,95 m |
| Výška | : | 3,60 m |
| Nosná plocha | : | 51,00 m² |
| Hmotnost | : | 4 700 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 5 700 kg |
| Maximální rychlost | : | 435 km/h |
| Výzbroj | : | dva kulomety MG 17 ráže 7,9 mm ve střelišti na hřbetě, dva kulomety MG 15 ráže 7,9 mm dozadu na konci gondoly a dva pevné kulomety MG 17 ráže 7,9 mm dopředu pod gondolou |
| Nosnost | : | čtyři 50 kg bomby |
| Dolet | : | 1 888 km |
| Dostup | : | 10 000 m |
| Posádka | : | 3 |
Zrození nesymetrického letadla BV 141 spadá do roku 1937, kdy ministerstvo letectví zadalo firmám Arado a Focke Wulf zakázku na vývoj frontového průzkumného letounu s vynikajícím výhledem z kabiny pozorovatele. U první z nich vznikl hornoplošník Ar 198 s bohatě prosklenou částí trupu pod křídlem a s pevným podvozkem. U Focke Wulfu zase ing. Kurt Tank navrhl dvoutrupý dvoumotorový Fw 189, který po potřebných úpravách plně vyhovoval daným požadavkům a v dosti širokém měřítku se využíval.
Šéfkonstruktér tehdejší firmy Hamburger Flugzeugbau dr.ing. Richard Vogt viděl lepší řešení ve formě nesymetrického letounu, který by měl sice trupovou gondolu osádky s vynikajícím výhledem jako u Fw 189, ale přitom jen jeden motor. Trupová gondola měly být na pravé straně křídla mimo jeho osu symetrie, zatímco na levé straně měl být trup, vlastně prodloužená motorová gondola nesoucí klasické ocasní plochy. Hmotnost gondoly se vyvažovala kroutícím momentem vrtule a její nesymetrický tah se zase kompenzoval trvale nastavenou kýlovou plochou. Vzato čistě technicky to nebyl špatný návrh, ale jeho praktické využití naráželo na odpor RLM. Nakonec zasáhl Ernst Udet, nově jmenovaný náčelník vývojové sekce technického úřadu RLM, a umožnil stavbu prototypu ve vlastní režii firmy.
Nakonec vznikly dva prototypy - Ha 141-0, zalétaný 25.února 1938 a později přeznačený na BV 141 V-2 (D-ORJE) a druhý, objednaný ministerstvem a uznaný jako první oficiální prototyp, BV 141V-1 (D-OTTO). Oba s motory BMW 132N o výkonu 960 koní. Stroje létaly až na drobné nedostatky poměrně dobře. RLM si však vyžádalo důkladnou rekonstrukci trupové gondoly na podobu, která se osvědčila u Fw 189. Oba prototypy měly v průběhu zkoušek nehody pro závady hydraulického systému podvozku. Třetí stroj, BV 141V-3 (D-OLGA), se měl stát základem série BV 141A. Z nich první byl BV 141A-01 čili V-4, po němž následovaly ještě sériové prototypy V-5 a V-8. Letové zkoušky dopadly sice příznivě, ale Luftwaffe stroje odmítla a v dubnu 1940 vyzvala RLM, aby celou věc zrušilo.
Dr.ing. Vogt zjistil už na začátku testů, že stroj potřebuje vyšší výkon motoru. V lednu 1939 zahájil generální rekonstrukci typu pro dvouhvězdicový BMV 801A-0 o výkonu 1 560 koní, s celkově většími rozměry a vyššími výkony. RLM kupodivu maketu schválilo v lednu 1940, zadalo pět prototypů nové verze BV 141B a uvažovalo o deseti sériových. První BV 141B-0 byl vlastně V-9 (NC+OZ), zalétaný 9.ledna 1941. Po něm následovaly pomalým tempem prototypy V-10 až V-13, z nichž poslední vzlétl 15.května 1943.
Jestliže stroje řady A měly dobré letové vlastnosti, u řady B se zhoršilo prakticky všechno, takže úpravy byly na programu neustále. Ve vnějších tvarech se B lišila od A jednak motorem, jednak nesymetrickou vodorovnou ocasní plochou vysunutou na levou stranu, aby nevadila při střelbě dozadu (zkoušela se už na BV 141V-3). Na podzim 1941 přišel V-10 do pozorovatelské školy v Grossenhainu, ale mnoho radosti tam nenadělal. Na jaře vše skončilo, experiment se nepovedl.
BV 141B byl třímístný, v přídi plně prosklené trupové gondoly seděli vedle sebe pilot a pozorovatel, který mohl obsluhovat pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,92 mm ve střelišti na hřbetě. V kuželovém konci gondoly byl další kulomet MG 17 zadního střelce. Ve spodní části gondoly byly dva pevné MG 17. Pod křídlem stroj nesl čtyři závěsníky pro 50 kg pumy.