Doblhoff WNF 342
Doblhoff WNF 342
| Motor | : | hvězdicový vzduchem chlazený čtyřtaktní sedmiválec Siemens-Halske Bramo Sh14A o výkonu 160 hp |
| Průměr nosné vrtule | : | 9,96 m |
| Délka | : | 5,07 m |
| Výška | : | 2,40 m |
| Hmotnost | : | 431 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 640 kg |
| Max.rychlost | : | 48 km/h |
| Dolet | : | -- km |
| Dostup | : | -- m |
| Posádka | : | 1 |
WMF 342 se stal prvním vrtulníkem na světě, který využíval reaktivního pohonu pro roztočení rotoru. Předpokladem pro jeho vytvoření sloužily zajímavé zkušenosti inženýra Doblhoffa, který zkonstruoval celkem neobvyklé vrtulové zařízení. Soustava představovala samotný rotor se třemi dutými lopatkami, skrz které procházela speciální palivová směs. V roce 1942 probíhaly zkoušky při kterých se ukázalo, že se rotor roztočil natolik silně, až se málem odtrhl od země.
Tato událost přivedla konstruktéra na myšlenku postavit vrtulník, jehož otáčení rotoru bylo založeno na stejném principu. Spojil se s inženýry A. Stepanem a T. Lauferem a sestrojil lehké letadlo s vrtulovým rotorem, předurčené pro kontrolu a blízký průzkum podle požadavků námořnictva.
Stavba vrtulníku, který dostal označení WNF 342 (zkrácený název výrobní firmy - Wiener Neustadter Flugzeugwerke) začala okamžitě. Schéma letu bylo následující - na začátku se speciálními kanálky přiváděl krátce proud vzduchu, který se směšoval s palivovou směsí a odcházel ven dutými listy vrtule. Vznikající reaktivní moment roztáčel rotorovou vrtuli a stroj stoupal do vzduchu. Spalování směsi probíhalo 280 krát během minuty. Pro let kupředu se používala běžná vrtule, uváděná do pohybu motorem Argus. První prototyp byl zalétán již v roce 1943. Vrtulník byl vybavený motorem Walter o výkonu 60 koní, měl trup svařený z trubek potažených plátnem, dvojité ocasní plochy a tříkolový podvozek. WNF 342 ukázal zcela přijatelné výsledky, ale už v srpnu byl cyklus zkoušek přerušený díky masivnímu náletu spojenců na závod WNF a jeho citelnému poškození během náletu. Prototyp byl okamžitě přesunut do Obergraffendorfu u Vídně.
Brzy byl hotový i druhý prototyp WNF 342V-2 při porovnání s prvním prototypem byl o trochu těžší, ale to se skoro neprojevilo v letových vlastnostech. Jak se ukázalo, tak proces hoření paliva bylo natolik rychlé, že palivo stačilo jen na manévry spojené se vzletem a přistáním. Nadto se ukázal vrtulník příliš pomalý a byl prakticky nevhodný pro uplatnění v bojových podmínkách.
Zkoušky probíhaly ještě na prototypech WNF 342V-3 a V-2. Nyní proudové trysky jen rozbíhaly rotor, ale později byl prodloužen let za pomoci běžné vrtule, kterou poháněl motor Siemens Sh 14 o výkonu 140 koní. Přiměřeně tomu narostla i letová váha na 548 kg. Zkoušky těchto prototypů probíhaly poměrně krátce. V-3 byl zničen díky rezonančnímu kmitání a V-4 pokračoval ve svých letech až do jara 1945, dokud ho v březnu neodsunuli do týlu před postupujícími sovětskými vojsky. Poté byl WNF 342V-4 předán američanům, kteří prototyp bedlivě prozkoumali. Výsledkem prohlídek a testů bylo dáno, že pro běžný provoz má příliš velkou spotřebu paliva. Ale na jeho základě a německých zkušenostech zkonstruovali podobný vrtulník McDonnell XV-1.