Fieseler Fi 167
Fieseler Fi 167A-0
Motor | : | kapalinou chlazený dvanáctiválec do V Daimler Benz o výkonu 1 100 hp |
Rozpětí | : | 13,50 m |
Délka | : | 11,40 m |
Výška | : | 4,80 m |
Nosná plocha | : | 44,00 m² |
Hmotnost | : | 2 800 kg |
Vzletová hmotnost | : | 4 500 kg |
Maximální vzletová hmotnost | : | 4 853 kg |
Maximální rychlost | : | 323 km/h |
Cestovní rychlost | : | 270 km/h |
Výzbroj | : | jeden kulomet MG 17 ráže 7,9 mm s 500 náboji a jeden kulomet MG 15 ráže 7,9 mm s 600 náboji |
Nosnost | : | Normální pumový náklad: čtyři 50 kg bomby a jedna 250 kg bomba nebo jedna 500 kg bomba |
Maximální pumový náklad: jedna 1 000 kg bomba SD-1000 nebo 765 kg torpédo LT-F5b | ||
Dolet | : | 1 290 km |
Dolet s 300 litrovou nádrží | : | 1 500 km |
Dostup | : | 8 200 m |
Posádka | : | 2 |
Podle specifikací vydaných v roce 1937 na dvoumístné víceúčelové palubní letadlo firmy Arado a Fieseler předložily svoje projekty a dostaly každá kontrakt na tři zkušební letadla označených Ar 195 a Fi 167. Stroje byly přezkoušené v létě roku 1938. Ar 195 brzy odpadl pro nevyhovující parametry a Fi 167 plně vyhověl zadáním a tak byla objednána zkušební série 12 letadel.
Letadlo bylo projektováno Reinholdem Mevesem. Zvláštní pozornost byla věnována technologii konstrukce a jednoduchosti obsluhy. Fi 167 představoval několikahraný dvojplošník. Motory se mohly lehce odkrývat díky zakrytování plechy z lehkých slitin, což umožňovalo snadný přístup při údržbě. Zadní část trupu představovala celoskořepinovou konstrukci, která byla oplechována. Dvojplošné křídlo mělo dva páry vzpěr do tvaru písmene X. Sklápělo se dozadu hned za vnitřní vzpěrou. Po délce celého horního a spodního křídla byly samočinné sloty. Na dolním křídle byly klapky s velkou plochou. Pevný podvozek měl tlumiče v vysokým zdvihem, umožňující ztlumit velké vertikální rázy při přistání.
Zkoušky ukázaly výborné vlastnosti Fi 167 V1 v malých rychlostech. S plným plynem a přitažením řídící páky mohl přistát skoro kolmo. Při jednom z letů kdy pilotoval Gerhard Fieseler, letadlo nad jedním místem kleslo vertikálně z výšky 3 000 m do 30 m. Fi 167 dosáhl maximální požadovanou rychlost a bojové zatížení se ukázalo dvakrát vyšší než bylo požadováno. První letové zkoušky se ukázaly natolik úspěšné, že se Fieseler rozhodl nestavět již třetí zkušební letadlo, ale hned chystal první sérii Fi 167A-0.
Předsériová letadla se jen málo odlišovala od Fi 167 V1 a V2. Základní změny po přezkoušení v Rechlinu byly instalování kol s menším tlakem a zvětšení jejich průměru, instalace nových tlumičů plamene z výfuků, úprava přívodu vzduch k motoru DB 601B a instalace vyvažovacích ploch na ocasních plochách. Další změny zahrnovaly vylepšení mechanismu odhození pevného podvozku (svorníky, tlakové pružiny, uvolňovací elektrika) a dostal nafukovací dvoumístný člun.
V té tobě dostala letadlová loď A jméno Graf Zeppelin a 8.prosince 1938 byla spuštěna na vodu, ale její vstup do služby ke Kriegsmarine se prodloužil na léto roku 1940. Z tohoto důvodu neměla výroba Fi 167A-0 žádnou prioritu a první Fi 167A-0 (TJ+AJ) zahájil letové zkoušky až na konci roku 1938. V té době také Technický úřad RLM rozhodl vybavit letadlovou loď střemhlavými bombardéry Ju 87C-0 a na Fi 167A zůstala role průzkumného a torpédového letadla. Další úder dostal dvojplošník Fi 167 v květnu 1940, kdy bylo rozhodnuto pozastavit práce na Graf Zeppelinu. Nicméně všechna letadla první série byla přijata Luftwaffe v létě roku 1940. Po vojskových zkouškách na byla zformována zkušební eskadra 167. Na konci září roku 1941 byl jedenáctý Fi 167A-0 (KG+QE) předán do výzkumného střediska Daimler Benzu v Echteredingenu pro zkoušky motorů. Když bylo 13.května 1942 rozhodnuto o obnovení prací na letadlové lodi, byla letka 167 s devíti Fi 167 přesunuta do Nizozemí pro takzvané intenzivní zkoušky na nizozemském pobřeží. Ale na dvojplošník Fi 167 se již nepohlíželo jako na možné bojové letadlo pro palubu letadlové lodi, i když měl výborné letové vlastnosti. Současně začala Luftwaffe v té době řešit obnovu palubní bombardovací a torpédové letky a rozhodla se jí vybavit upravenou verzí Ju 87D, která dostala označení Ju 87E. Fi 167 zůstali v Nizozemí do začátku roku 1943 a účastnily se různých zkušebních programů, včetně sledovacích zkoušek kamufláže námořních letadel. Potom se 167 letka vrátila do Německa a byla rozpuštěná. Fi 167 se vrátily do firmy Fieseler na generální opravu. Tři z nich byly poté odeslány k DFL na zkoušení podvozků v Budweissu, kde se zkoušely tlumiče při různých podmínkách. Zkoušely se jak na dvouplošníkách tak i na jednoplošníkách s vysokým zatížením na křídlo. Poslední varianta měla dolní křídlo zkrácené hned u podvozkových noh, které byly ještě vyztuženy vzpěrami. Několik zbývajích strojů bylo prodáno do Rumunska a jejich další osud není znám.