Focke-Wulf Fw 189 A
Focke-Wulf Fw 189A-2
| Motor | : | dva řadové vzduchem chlazené dvanáctiválce Argus As 410 A-1 o výkonu 2x 465 koní |
| Rozpětí | : | 18,4 m |
| Délka | : | 12 m |
| Výška | : | 3,7 m |
| Nosná plocha | : | 38 m² |
| Hmotnost | : | 2 680 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 3 950 kg |
| Max.rychlost | : | 357 km/h |
| Výzbroj | : | dva kulomety MG 81Z ráže 7,92 mm a dva kulomety MG 15 ráže 7,92 mm na obranu |
| Nosnost | : | čtyři 50 kg pumy |
| Dolet | : | 670 km |
| Dostup | : | 8 400 m |
| Posádka | : | 3 |
Letadlo bylo vyprojektováno v Německu ve firmě Focke-Wulf ke konci 30. let jako následovník poměrně nového letounu Henschel Hs 126, ale mající lepší vlastnosti, ale hlavně výhled z kabiny. Fw 189 byl projektován jako dvoumotorový dolnoplošník s dvěma trupy, ve výsledné podobě vypadal jako rám. V červenci 1938 dostal testovaný první prototyp Fw 189V1 poznávací znak D-OPVN (letu se účastnil i hlavní konstruktér firmy - ing. Kurt Tank). Čtvrtý prototyp Fw 189V4 byl vzorem pro sériovou produkci pozorovací verze. Po testech bylo rozhodnuto o sériové produkci, na jaře 1940 bylo vyrobeno prvních deset letadel průzkumné verze Fw 189A-0 v továrně v Brémách.
Letadla první sériové pozorovací verze dostaly označení písmenem A. První sériová verze Fw 189A-1, byla vyráběná od konce roku 1940. Měla výzbroj skládající se z dvou pevných kulometů a dvou pohyblivých kulometů. V následující verzi Fw 189A-2 byla zesílena výzbroj na dva pevné kulomety a čtyři pohyblivé kulomety, které byly spřažené po dvou v zadních střelištích. Obě verze byly pak dány do sériové výroby, kromě nich bylo postaveno i hodně jiných verzí série A, nebo přestavěno z již vyrobených letadel verze A.
Současně s pozorovací verzí se stavěla i školní verze letadla označená písmenem B, vyvíjená z pátého prototypu V5. Měla jinou centrální gondolu s menším prosklením a lépe rozvržený prostor pro posádku do kterého se vešlo 5 osob. Verze měla zdvojené řízení. Postaveno bylo na přelomu let 1939/40 jen několik letadel, tři Fw 189B-0 a deset Fw 189B-1. Některé letadla verzí A-0 a A-1 byly přestavěny na školní verze která byla označena Fw 189A-3, změna spočívala v zabudování zdvojeného řízení.
V plánech bylo postavit rovněž bitevní verzi letounu, která měla mít označení Fw 189C. Pro přestavbu byl určen první prototyp V1, přestavěn byl na verzi V1b a sloužil jako vzor pro šestý prototyp V6. Byly provedeny některé změny na centrální gondole, zmenšena byla kabina pro posádku pouze pro dvě osoby, která byla následně opancéřována zaměstnanci. Bitevní verze se však ukázala jako nedokonalá, měla příliš slabé motory. Samotný prototyp Fw 189V1b byl zničený během předváděcího letu. Proto byl její další rozvoj zastaven a bylo vybráno konkurenční letadlo Henschel Hs 129. Prototyp V6 měl ve výzbroji dva kanóny ráže 20 mm a čtyři kulomety.
Nejbizarnější byla verze Fw 189A-1/R, byla to přestavěná verze Fw 189A-1 na verzi nočního stíhače, vybavené radarem FuG- 212 Lichtenstein C1 a vyzbrojené velkorážným kulometem MG 151/15 ráže 15 mm v horním střelišti a nepohyblivým kanónem MG 151/20 ráže 20 mm, střílející šikmo vzhůru (systém Schräge Musik).
Celkem bylo v letech 1939 až 1944 postaveno 831 sériových letadel Fw 189 všech verzí. Kromě továrny v Brémách se na jejich produkci podílela i továrna Aero v okupovaných Čechách a továrna ve Francouzském Merignacu.
Hlavním uživatelem Fw 189 byla německá Luftwaffe. První letouny Fw 189A byly umístěné u školních jednotek na podzim roku 1940, pro bojové jednotky začala firma Focke-Wulf dodávat až ke konci roku 1941. Hlavní využití měly Fw 189 na východní frontě, ve válce proti SSSR. Tam se první letadla dostala na jaře roku 1942. V druhé polovině roku 1942 se staly hlavní výzbrojí eskader (Staffel) blízkého průzkumu na východní frontě (označených písmenem H Heeres = armádní).
Eskadra 4 (H)/12 která sloužila v Severní Africe používala upravená letadla Fw 189A-1, na kterých byly přidány tropické filtry pro nasávání vzduchu k motorům aby se zabránilo pronikání prachu do motorů, označení tato verze dostala Fw 189A-1/Trop.
Na východní frontě bylo užito také okolo 30 letadel typu Fw 189A-1/R, postavených jako verze nočního stíhače a vybavených radarem. Jako noční stíhač měl však hodně slabé motory, ale dostatečné pro svoje hlavní poslání - boj proti sovětským nočním lehkým dvojplošníkům Polikarpov Po-2 používaných na rušivé nálety na německé pozice. Letadla této verze byla používána jednotkami NJG 100 a NJG 5 ještě na přelomu let 1944 a 1945.
Kromě Německé Luftwaffe používalo 22 nebo 23 letadel Fw 189 z dodávek v letech 1943 a 1944 i maďarské letectvo, které pro ně mělo využití u dvou průzkumných eskader na východní frontě. Několik kusů používalo též letectvo Slovenského štátu.
Letadlo Fw 189A bylo oceněné jako velmi povedená konstrukce. Jeho hlavním použitím byl blízký (taktický) průzkum. Mezi jeho hlavní úkoly, zvláště na východní frontě, bývalo také korigování palby dělostřelectva a hledání partyzánských skupin. Jeho výhodou byla malá minimální rychlost, ta způsobovala dojem, že letadlo „visí“ nad zákopy a také dobrá viditelnost z jeho bohatě prosklené kabiny. Významná přednost Fw 189 byla v jeho pevnosti a odolnosti konstrukce na poškození a také prostor pro posádku. Mohl pokračovat v letu s jedním motorem. Též mohl rovněž nést nevelké množství pum (do 200 kg), nebo být vybavený aparaturou na výrobu kouřové clony. Fw 189 přes oficiální název Uhu (sova), byl obecně nazývaný „rám“ zvláště pozemními jednotkami, jako argument pro tuto přezdívku byl jeho charakteristický tvar dvojtrupého letadla tvořící opticky rám.