• Články a osobnosti
• Bitva o Británii
• Československo
• Velká Británie
• Francie
• Polsko
• SSSR
• USA
• Itálie
• Německo
• Japonsko
• Holocaust
• Fotogalerie
• Historie

Focke Wulf FW 190A

Focke Wulf FW 190A-3

    Focke-Wulf FW 190V1 (V = Versuchflugzeug - prototyp) vzlétl poprvé 1.června 1939 z letiště Neuenlander Feldse standardní kamufláží Luftwaffe, ale civilním označením D-OPZE a bez výzbroje. Na první pohled byl mohutnější a bojovnější než Bf 109. Největší pozornost upoutal jeho mohutný dutý vrtulový kužel, který navazoval na kapotu motoru. Vlivem zpomalení vývoje chladícího desetilopatkového ventilátoru k motoru musel vzlétnout bez něj. Ukázalo se však, že vzduch přicházející dutým kuželem motor neuchladí a teplota v kabině dosahovala až 55°C. Dalším problémem bylo pronikání výfukových plynů do kabiny, takže Sander musel používat kyslíkovou masku. Jinak byl s letovými vlastnostmi stroje velmi spokojen a za velký klad konstrukce považoval kapkovitý kryt kabiny s minimálním rámováním, který zajišťoval dokonalý výhled a byl naprostou novinkou.

    V době prvního letu byl ve vývoji motor BMW 801, který měl výkon 1190kW (1620k) a vzhledem k podobnému průměru s BMW 139 mohl být bez větších problémů zasazen do draku FW 190V1, k čemuž získal dipl.ing. Tank záhy povolení.

    Po pěti zkušebních letech dostal letoun ve zkušebním středisku v Rechlinu vojenské označení FO+LY. I ostatní piloti, kteří s ním tady létali, kritizovali nedostatečné chlazení zadních válců motoru. Jinak FW 190V1 vykazoval velmi slušné výkony s rychlostí přes 600km/h. Zanedlouho byl vrácen zpět do Brém k nezbytným úpravám. Především motor dostal ventilátor a velký kužel byl nahrazen podstatně menším. Do zkoušek byl zařazen až 25.ledna 1940.

    Při zkouškách prvního prototypu se již pracovalo na druhém, který byl vyzbrojen kulometem MG 17 ráže 7.92mm a MG 131 ráže 13mm v kořenech křídla. K zaměřování zbraní sloužil reflexní zaměřovač Revi C/12C. Střelecké testy prodělal v Tarnewitzu a letecké v Rechlinu. V jejich průběhu se zjistilo, že dutý kužel má dobrý vliv na čelní odpor, ale nemůže zajistit dostatečné chlazení. Po asi padesáti letových hodinách byl zničen při havárii po selhání motoru. Třetí a čtvrtý prototyp měly sloužit jako zkušebny pro pravotočivý motor BMW 801A (V3) a levotočivý BMW 801B (V4). Na konec byl V3 použit na náhradní díly a V4 na pevnostní a únavové zkoušky.

    Pátý prototyp, FW 190V5, se od svých předchůdců viditelně lišil. Hlavní změny zasáhly především trup,protože motor BMW 801C-0 byl delší a mohutnější. Pilotní prostor byl posunut vzad, což zhoršilo výhled dopředu při pojíždění, ale v předním prostoru vniklo místo pro dva synchronizované kulomety MG 17. Pro lepší uložení kol podvozku byla o něco rozšířena náběžná hrana křídla a malé kryty podvozku byly přesunuty pod trup. Ostruhové kolo bylo zaměněno za větší a ocasní plochy mírně zvětšeny. Současně se stavbou tohoto prototypu se rozběhla i produkce strojů nulté série FW 190A-0, které však byly použity převážně jako prototypy pro další typy. Prototyp existoval ve dvou variantách FW 190V5k, označovaný jako s malým křídlem, jenž vzlétl v dubnu 1940 a zvýšená hmotnost se okamžitě projevila na stoupavosti a manévrovatelnosti stroje, které výrazně poklesly. Tyto problémy vyřešilo až zcela nové křídlo se zvětšeným rozpětím z 9.51m na 10.38m. Zvětšeny byly i ocasní plochy a tento stroj nesl označení FW 190V5g, u něhož došlo ke ztrátě10km/h na rychlosti, ale vzrostla stoupavost a podstatně se zlepšily manévrovací schopnosti.

    Přibližně v době zkoušek FW 190V5g, v říjnu 1940, byly dokončeny první dva stroje FW 190A-0, které se staly prototypy V6 a V7. FW 190V7 měl jako první motor BMW 801C-1 a nesl výzbroj tvořenou dvěma kulomety Rheimettal Borsig MG 17 před kabinou a stejnými zbraněmi v kořenech křídla. Všechny střílely okruhem vrtule, což zmařilo původní záměr namontovat do kořenů křídla 20mm kanóny MG 151/20, protože elektrická synchronizace byla zatím ve vývoji.

    Tlak ze strany RLM však sílil, neboť se počítalo se začleněním nového typu do výzbroje již od léta 1941, avšak letoun ani motor BMW 801 nebyly ještě způsobilé pro sériovou výrobu. Mezi 22.únorem a 29.dubnem obdržela Eprobungsstaffel 190 v Rechlinu šest kusů, které podrobila zkouškám za přítomnosti nejen zkušebních, ale i frontových pilotů. Výkony byly vynikající, ale chlazení motoru stále nedostačovalo. Zkušební program se zaobíral i otvíráním kabiny, které se při rychlosti nad 430km/h stávalo nemožným. Nakonec se našlo řešení v podobě 20mm nálože, po jejímž odpálení zatlačil píst kryt vzad a odhodil jej.

    Na jaře 1941 obdržel Focke-Wulf smlouvu na prvních 102 kusů série FW 190A-1. Výroba probíhala od května v Marienburgu, od srpna v licenčním závodě firmy Arado v Warnemünde a od října u firmy AGO v Oscherslebenu. První stroje obdržela koncem července 6./JG 26 se základnou v Moorseele v Belgii.

    Do konce října odebrala Luftwaffe všech 102 strojů, které se od FW 190A-0 lišily hlavně výzbrojí, složenouze dvou MG 17 nad motorem s 860 náboji na hlaveň, dvou MG 17 v kořenech křídla s 1000 náboji na hlaveň a dvou 20mm kanónů s 60 či 90 náboji uloženými vně závěsů hlavního podvozku. Motor byl stejný jako u FW 190A-0 a stále přetrvávaly potíže s chlazením.

    Již v průběhu výroby FW 190A-1 se od srpna do října smontovávaly ve Warnemünde a Oscherslebenu první kusy nové série FW 190A-2 se zlepšenými motory BMW 801C-2 se startovním výkonem 1192kW (1622k) a třílistou elektricky stavitelnou vrtulí VDMo průměru 3.3m. Místo nevyhovujících MG 17 byly do kořenů křídla zamontovány kanóny MG 151/20 s 250 náboji pro každý z nich.

    O FW 190A-2 lze říci, že to byla první skutečně sériová varianta. Jeho drak se nelišil od předešlých typů.Trup tvořený duralovými přepážkami spojenými podélníky byl celokovové konstrukce. Kryt pilotní kabiny byl dvoudílný vzad odsunovatelný. Přední část čelního štítku tvořilo 50mm neprůstřelné sklo a pohyblivou část čiré plexisklo. Křídlo s duralovým potahem bylo dvounosníkové. Přední nosník procházel trupem a zadní k němu byl připojen. Ocasní plochy měly kovovou kostru, ale jen pevné části byly potaženy plechem. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly směrem k trupu a ostruhové kolečko zapadalo do zádi jen částečně. Počet vyrobených FW 190A-2 dosáhl 425 kusů.

    Ačkoliv produkce pokračovala, problémy s chlazením motoru neustále přetrvávaly. Ke zkouškám a úpravám motoru i draku posloužily FW 190A-0. Zkoušky se týkaly i možných typů podvěšené výzbroje. Výsledkem byly různé soupravy pro úpravu letounů na požadavek velení přímo v závodě. Přítomnost dané úpravy označovalo písmeno U (Urüst-Bausätze) a číslo typu změny. Úpravy zesílily bojovou hodnotu stroje, ale zvýšila se i hmotnost ze 3680kg na 3980kg, což mělo na výkony pouze zanedbatelný vliv.

    Na jaře 1942 byl dokončen motor BMW 801D-2 s výkonem 1267kW (1724k) a jeho montáží vznikl FW 190A-3, který se od FW 190A-2 lišil pouze v maličkostech a štěrbinami v bočních panelech za motorem, které do značné míry odstranily přehřívání motoru. Do výroby se zapojil i Gerhart Fieseler Werke GmbH v Kasselu a počet letounů této série dosáhl 580 strojů.

    V průběhu sériové výroby probíhaly zkoušky, které měly prověřit použitelnost stroje i pro jiné účely. Jeden FW 190A 3/U1 měl motor BMW 801D s prodlouženým motorovým ložem, jenž bylo později použito u FW 190A-5. Běžné stíhací bombardéry(Jagdbomber = Jabo) FW 190A-3/U1 měly závěsník ETC 501 pod trupem a kanóny MG-FF byly odmontovány. Jeden FW 190A-3/U3 sloužil pro pokusy v aerodynamickém tunelu v Chalais-Meudon. Normální FW 190A-3/U3 nesly pod trupem ETC 250 a některé létaly s pumami SC 50 pod křídlem.Vyrobeny byly i stíhací-průzkumné FW 190A-3/U4 se dvěma fotografickými přístroji Rb 12.5/7x9.

    Od června 1942 se na výrobních linkách vedle strojů A-3 objevily nové FW 190A-4. Hlavní rozdíl byl ve výměně soupravy FuG 25 za novější FuG 25a, u které se objevil malý anténní sloupek na kýlové ploše směrového kormidla. Motor byl stále BMW 801D-2, ale již měl zařízení MW 50, jenž vstřikovalo do válců směs methanolu a vody, čímž krátkodobě zvyšovalo výkon motoru v nižších výškách. Protože bylo potřeba stále více stíhacích bombardérů, přicházely z výroby i FW 190A-4/U1 se závěsníkem ETC 501 a pouze dvěma kanóny MG 151/20. FW 190A-4/U3 určené k útokům na pozemní cíle měly pod trupem závěsník ETC 501 nebo ETC 250 pro 500kg nebo 250kgpumu. Pumové závěsníky někdy nahradila přídavná nádrž. Většinou létaly bez vnějších kanónů MG-FF a pilota chránilo 5 - 6mm pancéřování. Tato úprava byla později označena jako FW 190F-1. Průzkumný FW 190A-4/U4 odpovídal FW 190A-3/U4. FW 190A-4/U8, dálkový stíhací bombardér, létal jen s kanóny MG 151/20. U prvních strojů byl montován závěsník ETC 250, později ETC 501, pod trupem a pod každou polovinu křídla závěs Junkers pro 300 litrovou přídavnou nádrž. Od dubna 1943 dostaly všechny FW 190A-4/U8 (i FW 190A-5/U8) označení FW 190G-1 (a G-2).Kromě U používaly mnohé stroje i některou z polních úprav, symbolizovanou písmenem R (Rüstsätze). Nejvýznamnější byla asi FW 190A-4/R6Pulkzestörer nesoucí pod křídlem rakety W.Gr.21 ráže 210mm.

    V listopadu 1942 vstoupila do výroby nová série FW 190A-5, jejímž prototypem byl výše jmenovaný FW190A-3/U1. Úprava spočívala v montáži zesíleného a prodlouženého motorového lože, což vedlo k posunutí pohonné jednotky o 150mm dopředu. Předchozí série měly k výstupu chladícího vzduchu od motoru jen štěrbiny, ale FW 190A-5 měl již stavitelné klapky. Zvětšil se i revizní otvor na levé straně trupu. Počítalo se i s množstvím úprav, které se neuplatnily třeba hned, ale mnohé se staly základem pro nové série. Proti nočním náletům vznikl FW 190A-5/U2 Jabo-Rei (později FW 190G-2/N) s nepříliš účinnými clonami proti oslnění nad výfuky,fotografickým přístrojem a dvěma přistávacími reflektory. Pro noční útočné akce používaly ETC 501 a ETC 250 a k prodloužení doletu dvě odhoditelné přídavné nádrže pod křídlem. Výzbroj byla pouze MG 151/20. Od října 1943 sloužily u většiny útočných skupin FW 190A-5/U3,základ pozdější série F-3, se dvěma MG 17 nad motorem a dvěma MG 151 v křídle. Pod trupem mohly nést pumu SC 500 a pod křídlem dvě SC 250. FW 190 A-5/U8 a U13 se shodovaly s FW 190 A-4/U8, ale A-5/U8 měl pouze závěsníky ETC 250. A-5/U13 nesl ETC 501 a závěsníky pro přídavné nádrže firmy Messerschmitt. Ostatní úpravy se zkoušely a použity byly až u A-6, A-7 nebo A-8 (např. FW 190A-5/U9 byl prototyp pro A-7, A-8 a F-8. Bylo to poprvé, co se nad motorem objevily velkorážné kulomety MG 131 ráže 13 mm). FW 190A-5/U10 měl pomalé MG-FFnahrazeny rychlopalnými MG 151/20 a křídlo s odlehčenou vnitřní strukturou. Jeden FW 190A-5/U11 létal s kanóny MK 103 ráže 30mm v gondolách pod křídlem, která byla později používána jako R3 u strojů FW190 A-8/R3, F-3/R3 a F-8/R3. Dva prototypy těžkého stíhače, FW190A-5/U12, létaly bez kanónů MG-FF, ale v gondolách WB 151 nesly po dvou kanónech MG 151/20. Jako R1 je v zimě 1943-44 nosily FW190A-6/R1. Tři prototypy FW 190A-5/U13 zkoušely různé štíty a kryty výfuků a závěsníků. FW 190A-5/U14 nesl torpédo LT F5b a měl zvýšenou vzpěru ostruhového kola. Nebyly však příliš úspěšné, stejně jako FW 190A-5/U15 s dálkově řízeným torpédem Bv 246. 30mm kanóny se zkoušely i na FW 190A-5/U16, tentokrát MK 108, které ukryty do plechové gondoly tvořily sadu R2. FW 190A-5/U17 byl silně pancéřovaný letoun proti pozemním cílům a dal vzniknout sérii F-3. Letecká škola v Altenburgu si několik FW 190A-5 upravila na dvoumístné školní verze označované FW 190S-5, aby mohla přeškolit piloty Stuk na stíhačky. Celkem bylo postaveno 723 kusy FW 190A-5.

    Mnohé úpravy vedly k velkému zatížení stroje. Překonstruované zpevněné křídlo z FW 190A-5/U10 dalo základ FW 190A-6, který začal být vyráběn v červnu 1943. Nad motorem měl dva MG 17 s 900 náboji pro zbraň, v kořenech křídla 20mm kanóny MG151/20, každý s 250 náboji a stejný typ se 140 náboji místo typu MG-FF. Pilota chránilo pancéřování, čímž hmotnost stroje stoupla na 4180kg. Podle potřeb se používaly i sady R. FW 190A-6/R1 nesly dvojice kanónů v gondolách pod křídlem a byly používány u 3./JG 11 proti bombardérům. FW 190A-6/R6 nosily rakety W.Gr.21 pod křídlem. Zajímavá byla speciální výzbroj SG 116 Zellendusche na 40 FW 190A-6, kterou tvořily tři svisle uložené MK 103 v trupu, které uváděla v činnost fotobuňka, která reagovala na stín při průletu pod formací. FW 190A-6mohly podle potřeby nosit závěsník ETC 501 s pumou nebo přídavnou nádrží a některé z nich byly vybaveny pro noční stíhání přístrojem FuG 217 J1 Neptun. Této série se vyrobilo 569 kusů.

    V prosinci 1943 začala výroba 80 kusové série FW 190A-7. Původně se mělo jednat o průzkumné stroje, ale nakonec se stavěly jako předešlé verze s několika obměnami. Ta nejvýraznější byla montáž 13mm kulometů MG 131 místo MG 17 se 450 náboji na zbraň, což se projevilo "boulemi" před pilotní kabinou. Některé letouny nesly 20mm kanóny pod křídly jako FW 190A-7/R1 nebo 30mmkanóny MK 108 v křídle místo MG 151/20, ale nejlépe se osvědčila sada R6, odpovídající FW 190A-6/R6.

    V únoru 1944 se objevila nová verze FW 190A-8, která se od A-7 lišila jen v maličkostech. Znovu se stavělo mnoho úprav, z nichž se však některé neuplatnily pro příliš velké omezení rychlosti. Od dubna 1944 se tak stalo s dvojicemi MG 151/20 u FW 190A-8/R1 a více se objevovaly MK 108 s 55 náboji. Tyto FW 190A-8/R2 měly kanóny montovány uvnitř křídla. FW 190A-8/R4 měly zařízeníGM-1, které vstřikovalo oxid dusný do sacího potrubí za kompresorem, jenž obohacoval směs kyslíkem a působil jako antidetonační prostředek. Zvyšoval krátkodobě výkon motoru ve všech výškách, ale snižoval životnost motoru. 85 litrová nádrž oxidu dusného se montovala za sedadlo pilota a vedla k posunutí závěsníku ETC 501 o 200mm dopředu. R5 znamenalo letoun se 115 litrovou palivovou nádrží za kabinou. Stroje FW 190A-8/R7 měly kromě 50mm neprůstřelného skla ještě přidané 15mm a na trojúhelníkovitých bočních přibyla 30mmneprůstřelná skla. Zezadu chránila pilota 12mm silná ocelová deska, sedačka z 8mm oceli a za ní základní 5mm pancéřové pláty. Výzbroj byla standardní. V mnohem větším počtu byly nasazeny FW 190A-8/R8 Sturmbock, u nichž byla kromě pancéřování R7 další 30mm neprůstřelná skla z obou stran krytu kabiny, 5mm pláty chránící pilotní prostor ze stran a dva za přístrojovou deskou chránící pilota zepředu. Zásobník 30mm kanónů chránil zepředu 20mm a shora a zdola 4mm pancíř. Ke konci války, však německý průmysl pociťoval značný nedostatek surovin a letouny neměly boční pancéřování, které se výrazně projevilo na rychlosti a manévrovacích schopnostech. FW 190A-8/R7 a R8používaly útočné jednotky dobrovolníků, kteří podepisovali prohlášení, že nebude-li úspěšná střelba, zničí bombardér vlastním strojem. Letecká škola v Altenburgu si upravila i několik FW 190A-8 na dvoumístné školní verze FW 190A-8/U1, někdy označované Focke Wulf Fw 190S-8, stejně jako u FW 190A-5. Bylo zhotoveno velké množství obměn a experimentálních strojů, na kterých se zkoušela např. řada zbraňových instalací nebo měly sloužit jako součást tzv. Mistelů. Celkem byly vyrobeny 1344 letouny této série.

    V srpnu 1944 proběhly zkoušky prototypu FW 190V72 s motorem BMW 801TU, který později vystřídal motor BMW801F-1 s výkonem 1470kW (2000k) a dal základ poslední sérii FW 190A-9 koncipované jako Rämmjäger s opancéřovanou náběžnou hranou křídla,aby vydrželo náraz do stroje protivníka. Z mnoha variant byl vyroben pouze FW 190A-9/R1.

© 2004-2016 admin

Určeno pouze pro osobní použití. Jiná publikace je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázána!