Gerhard Barkhorn
| Narozen | 20.květen 1919 | |
| Místo | Königsberg | |
| Hodnost | Generálporučík | |
| Kampaně | SSSR, obrana Německa | |
| Sestřely celkem | 301 | |
| Úmrtí | 6.leden 1983 |
Gerhard Barkhorn se narodil v 20 květnu 1919 v Königsbergu ve Východním Prusku. Připojil se k Luftwaffe v roce 1937 jak Fahnenjunker. Začal s leteckým výcvikem v březnu 1938 v předválečné Luftwaffe.
Po dokončení výcviku byl poslán 3./JG 2. 1. srpna 1940 poručík Barkhorn byl převelen k 6./JG 52 umístěné na pobřeží kanálu LaManche. Na své počáteční mise létal s jeho novou jednotkou během bitvy o Británii ale nedosáhl žádného vzdušného vítězství během této doby.
Nicméně byl, sestřelený nad kanálem v jednom případě, ale byl zachráněn nezraněný. Barkhorn dosáhl prvních úspěchů během jeho 120 mise v 2 červenci 1941 nad východní frontou. Potom zaznamenával setřely neustále, relativně snadno v porovnání s dalšími esy Luftwaffe na východní frontě , dosažení jeho 30 vítězství připadlo na 5. ledna 1942.
1. března byl Barkhorn povýšen do hodnosti Staffelkapitän 4./JG 52.
Barkhorn nebyl neúspěšný stíhač, jeho nejhorší jednotlivá mise mu přinesla pouze čtyři dosažená vítězství, jeho nejlepší den obnášel sedm vítězství. V květnu zaznamenal sedm vítězství, 16 vítězství v červnu a 31 v červenci, včetně šesti za 19. červenec která byla jeho 46 až 51 vítězství, a pět na 20 červenec. 25. července, byl zraněn v boji při letu na Bf 109 F-4 (WNR 13388) "bílá 5". Oberleutnant Barkhorn byl oceněn Rytířským křížem 23. srpna 1942 za 64 vítězství. Na dva měsíce byl vyřazen z bojů na východní frontě, vrátil na začátku října. Po návratu zaznamenal 14 vítězství v říjnu, sedm v listopadu a 17 v prosinci, včetně jeho 100 vítězství 19. prosinece. 11. ledna 1943 byl oceněn Dubovými ratolestmi (s číslem 175) když dosáhl jeho 105 vítězství.
Hauptmann Barkhorn stal se velitelem skupiny II./JG 52 1. září 1943, a zůstal ve vedení až do 15. ledna 1945.
Zaznamenal 24 vítězství v srpnu, včetně jeho 150 8. srpna. Další úspěchy následovaly. 15 vítězství v září, 23 v listopadu, včetně jeho 200 vítězství 30. listopadu 1943, a 28 v prosinci, včetně sedmi 28. prosince. 23. ledna 1944 se Barkhorn stal prvním stíhačem který dokončil 1,000 bojový úkol. Dosáhl svého 250 vítězství 13. února. Byl oceněn Meči k Rytířskému kříži 2. března 1944 po 251 vítězství. Svého 300 vítězství dosáhl v lednu 1945. Jeho další úspěchy už nebyly oceněny.
Sestřelený byl devětkrát v jeho bojovém povolání. Seskočil jednou a zraněný byl dvakrát. 31. května 1944, Barkhorn řídil svou šestou misi dne a byl unavený, nesoustředil se na držení dobré pozice, když byl zaskočený ruskou Airacobrou a sestřelený v Bf 109 G-6(WNR 163195) "černá 5". Utržil vážná zranění na pravé ruce a noze která ho vyřadila z činnosti na čtyři měsíce. Vrátil se do bojů na konci října. Svůj 275 sestřel zaznamenal 14. listopadu. Svůj 301 sestřel zaznamenal 5. ledna 1945 a byl to i jeho poslední sestřel.
V 16 lednu 1945 byl major Barkhorn převelen, převzal velení nad JG 6 sloužil u Protiletecké obrany Říše umístěné v Posenu. Jednotku vedl až do 10. dubna 1945, ale ještě trpěl následky z jeho zranění a následující rozkaz hlásit se v nemocnici neuposlechl. Po zotavení se připojil k JV 44.
21. duben 1945, byl poslední z jeho dvou operačních letů na Me-262 reaktivní stíhačce, Barkhornovi selhal pravý motor. Byl nucen přerušit útok na americkou bombardovací formaci a vracel se na základnu v Riem. Při návratu ho zastihl Mustang ze stíhacího doprovodu a sestřelil ho. Barkhorn při přistání zmrzačeného stroje lese, letoun těžce poškodil. Při tomto přistání bez podvozku poškodil kopuli pilotní kabiny, která se po otevření aby měl umožněnou možnost rychlého úniku, zabouchla přivřela jeho hrdlo. Tato nehoda ho poslala zpět do nemocnice kde zůstal do války.
Po skončení války se Barkhorn stal Generálporučíkem v Bundesluftwaffe. Do výslužby odešel v roce 1976. O život přišel, s jeho manželkou Christl, při dopravní nehodě 6. ledna 1983.