Horten Ho VII
Horten Ho VII
| Motor | : | dva vzduchem chlazené osmiválce Argus As 10c o výkonu 240 hp na jeden motor |
| Rozpětí | : | 16,00 m |
| Délka | : | 7,50 m |
| Výška | : | 2,50 m |
| Nosná plocha | : | 44,00 m² |
| Hmotnost | : | 1 550 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 000 kg |
| Maximální rychlost | : | 350 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 300 km/h |
| Dostup | : | 6 500 m |
| Posádka | : | 2 |
V roce 1941 Luftwaffe potřebovala letadlo co by fungovalo jako létající laboratoř pro práce na pulzačním motoru Argus As 014, určeném pro raketové střely V-1 a jejich pilotovanou variantu Reichenberg. Pro práci na létající laboratoři bylo v srpnu 1941 v Mindenu vytvořeno komando 3 (K-3). Velitelem K-3 ustanovili představitelé inspekčního odboru RLM kapitána Waltera Hortena a jeho technickým zástupcem byl ustanoven Reimar Horten.
Dvoumístné letadlo dostalo označení Ho VII, bylo vybavené dvěma motory Argus As 10c o výkonu 240 koní. Letci seděli v kabině v tandemovém uspořádání. Centroplán byl postaven z duralu, ramena křídla byla ze dřeva. Experimentální motory musely být umístěné uprostřed mezi dvěma tlačnými vrtulemi. Kromě toho se předpokládalo využít letadlo pro výcvik pilotů pro létání na létajících křídlech.
Podvozek letadla byl postavený jako čtyřbodový, dvě přední kola na oddělených podvozkových se sklápěla dozadu, ale zadní se sklápěla dopředu s natočením o 90 stupňů. Prototyp letadla byl stavěný v závodu Peschke v Mindenu. Letadlo sestavili, ale reaktivní motory nedorazily. Tento kus Ho VII byl zkoušen v květnu 1944 Wernerem Hortenem. Možnosti létajícího křídla byly demonstrovány i Hermannu Göringovi. Na konci války se ve stavbě nacházelo 20 kusů Ho VII.