Junkers Ju 87C Stuka
Junkers Ju 87C-1
| Motor | : | kapalinou chlazený dvanáctiválec do převráceného V Junkers Jumo-211Da o výkonu 1 200 hp |
| Rozpětí | : | 13,20 m |
| Délka | : | 11,00 m |
| Výška | : | 3,77 m |
| Nosná plocha | : | 31,30 m² |
| Hmotnost | : | 2 900 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 4 510 kg |
| Maximální rychlost | : | 380 km/h |
| Cestovní rychlost | : | 306 km/h |
| Maximální rychlost při střemhlavém letu | : | 650 km/h |
| Výzbroj | : | dva pevné kulomety MG 17 ráže 7,9 mm a jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 mm umístěný v zadní části kabiny |
| Nosnost | : | jedna 500 kg bomba nebo jedna 250 kg bomba a čtyři 50 kg bomby, maximálně 700 kg bomb |
| Dolet | : | 1 160 km |
| Dostup | : | 8 000 m |
| Posádka | : | 2 |
Rivalita s vládcem moře Anglií o nadvládu na moři přivedla Hitlera k myšlence, že je nutné vytvořit oceánské loďstvo. Plány rozšíření německé Kriegsmarine předpokládaly výstavbu dvou letadlových lodí - Graf Zeppelin a Peter Strasser. Již v roce 1938 bylo rozhodnuto začlenit do palubního letectva střemhlavé bombardéry, skupina byla označena 4. Trägergruppe 186 (4./TGr 186) a začleněna do sestavy palubního letectva Graf Zeppelinu. V Tempelhoffu firma Junkers rychle zpracovala nákresy, které byly hotové již na přelomu března a dubna 1939. Na prototypy palubního střemhlavého bombardéru byly použity dva sériové Ju 87B-1. Tak vznikl Ju 87C Cesar, který se od verze B odlišoval konzolí pro katapult, přistávacím hákem a ručně skládanými křídly. Celkové rozpětí křídel bylo zmenšeno na 13,19 m, šířka stroje se složenými křídly byla 5 m podle ocasních ploch. Pro zvětšení doletu byla prozíravě přidána 300 litrová nádrž na palivo a také 48 litrová olejová nádrž.
Zvláště pro používání letadla nad mořem bylo potřeba umístit do konstrukce křídel nafukovací vaky, které by zvětšily plavbyschopnost letadla při nouzovém přistání na hladinu. V ocasu letadla byl umístěn nafukovací člun a kompletní námořní záchranná výbava. Hlavní zdokonalení bylo odstřelení podvozku při nouzovém přistání na hladinu, aby nezapříčinil převrácení letadla při doteku s hladinou. Samozřejmě, že tuto úprava verze C nebylo v běžných poměrech možné představit. Ale během přepadení Polska se letecká skupina 4./TGr 186 zúčastnila bojů v sestavě II a III/StG 2, který se nacházel v sestavě 1.letecké armády. Během náletu na základnu polského loďstva Hel v Gdaňsku jeden Ju 87C-0 utrpěl vážné poškození a jeho pilot hned odstřelil podvozek a připravoval se na nouzové přistání na vodě. Ale zjistil, že se stroj dá přeci jen ovládat a rozhodl se pro návrat na letiště kde přistál na břicho. Poté tento fakt používal Goebbels pro propagandu a dezinformace. V tisku se objevily fotografie Ju 87 bez podvozkových noh (byly zaretušované). Popisky pod článkem uváděly, že tento letoun ztratil podvozek při nárazu na vodní hladinu při vybírání střemhlavého letu a padělatelé tím ukazovali úžasnou pevnost a odolnost stroje. Ale zahraniční letečtí specialisté si jednoduše spočítali, že němci mají verzi stroje se zatahovacím podvozkem.
Předsériová série deseti Ju 87C-0 byla postavena v Tempelhoffu v létě roku 1939. Sériové Ju 87C-1 se již plánovaly jako vybavené elektrickým sklápěním křídla, s držáky torpéd nebo držáky bomb pod trupem letadla a přídavnými nádržemi pod křídly. Zakázku čítající 170 letadel dostala firma Junkers ještě na jaře téhož roku před postavením předsériových strojů.
Výcvik posádek pro palubní letadla začal již na konci roku 1938, využitá byla verze Ju 87A. Samotný výcvik probíhal v Travemünde, kde byl vybudovaný speciální vzletový a přistávací pás, který nahrazoval palubu letadlové lodi. Na začátku druhé světové války měla 4./TGr 186 k dispozici 12 strojů verzí B-1 a C-0. V té době byla letadlová loď hotová z 85%, ale za měsíc se jeho stavba zastavila. Výroba C-1 byla přerušena a vyrobené Ju 87C-1 byly přestavěny na obyčejné Ju 87B-1. Postavené palubní Ju 87C-0 byly používané k experimentům v Travemünde až do roku 1942, kdy byl myšlenka palubního střemhlavého bombardéru na krátký čas obnovena ve formě projektu Ju 87E.
Kromě toho se několik C-0 účastnilo řady zajímavých experimentů. V roce 1944 ve Východním Prusku se jeden Ju 87C-0 zkoušel s 88 mm kanónem pod trupem letadla. Jeho zpětný ráz po výstřelu kompenzovaly raketové urychlovače spuštěné současně s výstřelem. Střílelo se skrz vrtuli. Zkoušky skončily neúspěchem, protože raketové urychlovače se včas nespustily. Zpětný ráz po výstřelu utrhl konzoli upevnění kanónu a kanón prorazil trup letadla a poškodil ocasní plochy.
Junkers Ju 87C-1 Stuka