Messerschmitt Bf 109T
Messerschmitt Bf 109T-2
| Motor | : | kapalinou chlazený dvanáctiválec do V Daimler Benz DB 601N o výkonu 1 200 hp |
| Rozpětí | : | 11,10 m |
| Délka | : | 8,80 m |
| Výška | : | 2,60 m |
| Nosná plocha | : | 17,50 m² |
| Hmotnost | : | 2 000 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 800 kg |
| Maximální vzletová hmotnost | : | 3 080 kg |
| Maximální rychlost u země | : | 487 km/h |
| Maximální rychlost ve výšce | : | 572 km/h |
| Cestovní rychlost u země | : | 440 km/h |
| Cestovní rychlost ve výšce | : | 550 km/h |
| Výzbroj | : | Dva kanóny MG FF ráže 20 mm s 60 náboji na zbraň a dva kulomety MG 17 ráže 7,9 mm s 1 000 náboji na zbraň |
| Nosnost | : | čtyři 50 kg bomby nebo jedna 250 kg bomby |
| Dolet normální | : | 725 km |
| Dolet s 300 litrovou nádrží | : | 910 km |
| Dostup | : | 10 500 m |
| Posádka | : | 1 |
Celkem bylo vyrobeno 70 letadel verze Bf 109T.
Na konci 30.let se vrchní velení Kriegsmarine zajímalo o možnost použití letadlové lodi. V únoru 1939 velitel loďstva admirál Erich Reader předložil plán Z, jenž doufal, že německé loďstvo může vyzvat britské někdy okolo roku 1944 a který předpokládal dokončení dvou již založených kýlů letadlových lodí Graf Zeppelin a Peter Strasser. V té době už bylo v Kielu zformováno jádro budoucího palubního letectva, které bylo vybavené stíhačkami Bf 109B a střemhlavými bombardéry Ju 87A. Konstrukční kancelář firmy Messerschmitt v Augsburgu dostala zakázku na vytvoření speciální verze Bf 109E určené pro paluby letadlových lodí a Junkers dostal zadání na vytvoření verze střemhlavého bombardéru Ju 87B určeného pro paluby letadlových lodí. Tyto stroje byly plánované postavit pro 186.Gruppe palubního letectva a poté co bude první skupina hotová měla se zformovat ještě jedna taková skupina.
Na začátku roku 1939 firma Messerschmitt navrhla palubní stíhačku Bf 109T Träger. Konstrukce byla blízká Bf 109E, měla zvětšenou plochu křídla a rozpětí, každá strana byla zvětšená o 0,6 metru. Při tom byly prodlouženy sloty a elerony. Klapky měly také zvětšenou plochu. Mezi pátým a šestým žebrem trupu se nacházely vyztužené body pro katapult. Přistávací hák byl připevněný přímo na sedmém žebru. Konstrukce byla v tomto místě zesílená pro zachycení větší zátěže. Křídla se mohla manuálně sklápět přes kloub umístěný hned vedle upevňovacích úchytů pro kanóny. Celková šířka se tak zkrátila na 4,1 metru, skládání křídel bylo dost komplikovanou operací, protože bylo potřeba odpojit klapky. Výzbroj se skládala ze dvou synchronizovaných kulometů MG 17 a do křídla se montovaly dva kulomety MG 17 nebo dva kanóny MG FF. Bf 109T byl přijat a podrobné zpracování projektu bylo předáno firmě Fieseler. Současně byla přímo na montážní lince zahájena přestavba 10 Bf 109E-1 na předsériové Bf 109T-0 a Fieseler dostal zakázku na 60 Bf 109T-1.
Bf 109T-0 byly vybaveny motory DB 601A, pro zvětšení úhlu glisády na vrchní straně křídla byly umístěné spoilery a podvozkové nohy byly zesíleny. Po přezkoušení v Travemünde v zimě 1939 až 40 se předpokládalo předání prvních letadel k vojenskému přezkoušení k II/JG 186 (její jádro představovala 5 a 6 palubní stíhací letka). Ale práce na Graf Zeppelinu byly v říjnu 1939 pozastaveny, protože bylo poukazováno že použití jedné letadlové lodi daleko od základny je nepraktické. Definitivně byly práce přerušeny v květnu 1940. II/JG 186 v té době přešla pod třetí skupinu JG 77 a zúčastnila se francouzské kampaně. V červnu 1940 byly skupina převelena do Trondheimu v Norsku a 6.června byla přejmenována na III/JG 77.Montáž Bf 109T-1 ve Fieseleru se přerušila bezprostředně po zastavení prací na letadlové lodi. Ale úspěchy britských letadlových lodí ve Středozemním moři na konci roku 1940 opět přitáhly zájem na tento typ lodi. Třebaže okamžitě přistoupili k pracem na letadlové lodi, štěstí bylo předčasné (byly obnoveny až 13.května 1942), Fieseler dostal rozkaz dokončit 60 Bf 190T, ale už bez přistávacího háku. Letadlo bylo vyhotovené ve verzi stíhacího bombardéru, přizpůsobeného pro vzlety a přistání na krátkých vzletových drahách.
Z letadla byly odmontovány vyztužení pro katapult a přistávací hák a byl namontován držák pod trup pro 300 litrovou přídavnou nádrž nebo čtyři 50 kg bomby nebo jednu 250 kg bombu. Letadlo dostalo označené Bf 109T-2. Stíhačka začala vycházet z výrobní linky na jaře roku 1941. Jeho vlastnosti byly příznivé pro využití na nevelkých polních letištích, které byly využívány během norského tažení. III/JG 77 byla přemístěna na jih pro účast na operaci Marita a v Norsku ji vystřídala I/JG 77, která byla umístěná v prostoru Stavangeru. Bf 109T-2 došly do Aalborgu v Dánsku. Zde je přebrali piloti I/JG 77. Přezbrojení z Bf 109E-3 na Bf 109T-2 začalo v červnu 1941. Během následujících týdnů byly přezbrojené všechny tři letky. Při této příležitosti byla jedna letka převelena do Trondheimu (později se stala zvláštní letkou Trondheim).
Bf 109T-2 byly vybavené motory DB 601N, které pracovaly s 96 oktanovým benzínem C3 a ve svých vlastnostech tak byly blízké Bf 109E-4/N, nehledě na větší rozpětí křídla. Po příchodu do Norska se zjistilo, že spoilery na Bf 109T-2 nebyly potřeba. Při vzletové váze 2 800 kg potřeboval Bf 109T-2 na vystoupání do výšky 15 metrů dráhu o délce 500 metrů. Minimální rychlost byla 120 km/h. Délka přistání z výšky 15 metrů byla při použití brzd 670 metrů. Přistávací rychlost byla 130 km/h.
24.ledna 1942 byla I/JG 77, která měla ještě ve výzbroji Bf 109T-2, byla přejmenována na I/JG 5 a brzo poté byla její třetí letka přesunuta na ostrov Herdla u Bergenu, kde byla zřízena dřevěná vzletová dráha jen o něco delší než paluba letadlové lodi. V březnu 1942 anglické letectvo z letadlových lodí odehnalo Tirpitze od dvou konvojů plujících do Murmansku. Výsledkem toho opět nastala otázka vybavení Kriegsmarine letadlovou lodí. Admirál Reader potřeboval dokončit Graf Zeppelin a vybavit ho jako ozbrojený doprovod německých plavidel. Rozkaz pro obnovení prací přišel 13.května, ale v té době už byl Bf 109T-2 pokládaný za zastaralý a v létě 1942 je I/JG 5 vyměnila za Fw 190A-3.
Dobré vzletové a přistávací vlastnosti Bf 109T-2 dovolily umístit zbývající letadla do stavu letky přezdívané Helgoland. Letka byla zformovaná 10.dubna 1943 na opevněném ostrově Helgoland. V listopadu jí přejmenovaly na 11./JG 11. Později byla letka znovu přejmenována na 8./JG 4 a nová 11./JG 11 se budovala z 8./JG 11. Polovina z původních Bf 109T-2 zůstala ve stavu letecké obrany Říše do léta roku 1944, kdy byly převedené do IV/JG 5 která byla ve stavu 5.letecké armády Západ. Zde byly používány do konce roku 1944 spolu s Bf 109G a Fw 190, kdy byly definitivně vyřazené z výzbroje.
Messerschmitt Bf 109T-0 WL+IECY WkNr.1781