Messerschmitt Me 262A-2 Sturmvogel
Messerschmitt Me 262A-2a
| Motor | : | dva proudové Junkers Jumo 004B-3 s osmistupňovým axiálním kompresorem a jednostupňovou axiální turbínou, maximální tah jednoho motoru byl 8,7 kN |
| Rozpětí | : | 12,50 m |
| Délka | : | 10,60 m |
| Výška | : | 3,80 m |
| Nosná plocha | : | 21,80 m² |
| Hmotnost | : | 3 800 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 6 470 kg |
| Max.rychlost | : | 849 km/h |
| Výzbroj | : | dva kanóny MK 108 ráže 30 mm se 100 náboji na zbraň |
| Nosnost | : | možnost podvěsit 12 raket R-4M, dvě 250 kg bomby nebo jednu 500 kg bombu |
| Dolet | : | 1 040 km |
| Dostup | : | 11 000 m |
| Posádka | : | 1 |
Stíhací a bombardovací verze Me 262A-2 dostala přezdívku Sturmvogel. Byly předělávány z přepadových verzí stíhaček. První Me 262A-2a byly vyrobená na montážních linkách v červenci roku 1944. Od Me 262A-1a se odlišovaly jen vybavením dvěma držáky na 250 kg bomby nebo na jednu 500 kg bombu. Bombardování se uskutečňovalo ze střemhlavého letu v úhlu 30°. Odhozu bomb se prováděl při rychlosti 850 až 900 km/h ve výšce 1 000m. Dvě letadla (v.č. 130 170 a 138 188) dostaly zaměřovače TSA pro bombardování v malých výškách, umístěné v čelní části letadla. Dostaly označení Me 262A-2a/U1 a proběhlo jejich přezkoušení v Rechlinu. Výzbroj byla omezena na pár kanónů MK 108 ráže 30 mm. Dříve než přezkoušení přineslo jakýkoliv výsledek, tak se A.Hitler změnil názor na výrobu bombardovací verze Me 262 a prioritu dostala verze přepadového stíhače.
Třebaže vnější umístění zaměřovače zvětšovalo aerodynamický odpor, rychlost Me 262A-2a samozřejmě zůstala dostatečně veliká na to aby ho nemohli zachytit přepadový stíhači spojenců. Rychlost ve střemhlavém letu dovolila Sturmvogelu působit i při úplné vzdušné převaze spojenců ve vzduchu. Přesnost bombardování byla stejná jako u Fw 190, ale z Me 262A-2a bylo těžké identifikovat malorozměrné cíle. Běžně se k cíli nalétalo horizontálně a až do doby kdy se cíl schoval za pravou nebo levou motorovou gondolou, potom bylo letadlo uvedeno do střemhlavého letu. Důležité bylo, aby byla hlavní zadní nádrž už prázdná, jinak letadlo zvedlo nos při prvním nepříliš vhodném okamžiku. Aby se zvýšila přesnost bombardování byl na letadlo výrobního čísla 110 484 namontován gyroskopicky stabilizovaný zaměřovač Lotfe 7N. Letadlo dostalo označení Me 262A-2a/U2. Tento zaměřovač potřeboval druhého člena posádky. Proto byly vymontovány všechny zbraně a letadlo dostalo novou příď, dřevěný nos se zaměřovačem a ležením pro bombometčíka. Náklad pum byl stejný jako u Me 262A-2a.
Bylo několik pokusů upravit Me 262A jako bitevní letadlo, ale letadlo se tomu málo přibližoval. MK 108 měl příliš malou kadenci střelby na to aby byl využitý v malé výšce a 360 nábojů do kanónů byla nedostatečná bojová zásoba pro rychle se pohybující Me 262 na cestě k cíli. Kromě toho bylo pancéřování letadla zcela nedostatečné pro ochranu před palbou ze země. Důsledkem toho byla vyvinuta speciální verze Me 262A-3a. Při zachování výzbroje složené ze čtyřech kanónů, dostalo letadlo pancéřovou ochranu nádrží, pancíř byl přidělán též na podlahu a boky kabiny, ale do sériové výroby se nedostalo.
Ještě jedna varianta letadla byla vyrobena a to průzkumný Me 262A-5a, dostal do nosu dvě fotokamery - Rb 50/30, nebo Rb 20/30, nebo Rb 75/30. V čele kabiny byl udělán malý světlík, ale výzbroj byla omezena na dva kanóny Mk 108. Několik letadel prošlo modernizací na taktického průzkumníka, při tom byla veškerá výzbroj vyjmuta. Byla vyrobená nevelká série letadel která dostala označení Me 262A-1a/U3. Me 262A-5a si zachovaly držáky na pumy ze Sturmvogelu, ale běžně se na ně podvěšovaly dvě 300 litrové přídavné nádrže nebo jedna 600 litrová přídavná nádrž.