• Články a osobnosti
• Bitva o Británii
• Československo
• Velká Británie
• Francie
• Polsko
• SSSR
• USA
• Itálie
• Německo
• Japonsko
• Holocaust
• Fotogalerie
• Historie

Lublin R-XIII

Lublin R-XIIIA

    Koncepce letadla pro podporu pěchoty pro polské letectvo se zrodila v roce 1926. Následují rok vyhlásil Odbor letectva ministerstva obrany Polska soutěž na takový letoun. Ve shodě s požadavky musel být budoucí letoun vybaven motoren Wright o výkonu 220 koní a vyzbrojen jedním leteckým kulometem, měl dosahovat rychlost 170 km/h, krátký start a přistání.

    Na konci roku 1927 se soutěže zúčastnily firmy PWS a Zaklady Mechanichne Plage I Laskiewich. V 28.březnu 1928 firma PWS dostala zakázku na stavbu prototypu a 5 letadel. Firma ZMPL postavila jeden letoun na vlastní náklady. Tato strategie se firmě ZMPL nakonec vyplatila, PWS-5 dostal u vojenských odborníků krajně nepříznivé hodnocení.

    Zato koncepce letadel R-X-XIV byla krajně vydařená pro firmu. V červenci roku 1931 zadala armáda zakázku na 50 letadel Lublin R-XIII. Prvních pět strojů dostalo označení R-XIIIA, které je odlišovalo o prototypů. Na jaře roku 1932 byl letoun s číslem No.54-15 postaven na plováky a stal se tak prototypem pro budoucí sérii strojů s plováky.

    V létě roku 1932 začala sériová výroba 50 strojů verze R-XIIIB. V roce 1933 čtyři letouny této verze předala armáda aeroklubům. Tyto letouny dostaly civilní označení SP-AFD (No.56-12), SP-AND (No.56-13), SP-ANF (Np.56-20) a SP-AKK (No.56-48). Již v dubnu dva civilní letouny uskutečnily ukázkový let na trase Varšava - Lvov - Černovcy - Jassy - Bukurešť - Sofie - Bělehrad - Záhřeb - Vídeň - Bratislava - Praha - Brno - Varšava.

    9.ledna 1932 byla zadána zakázka na tři R-XIIIbis/hidro s dřevěnými plováky, tyto letouny byly určeny pro námořní letectvo. Letadla byla postavena během roku 1932 a na konci roku předána zákazníkovi. Letouny měly výměnný podvozek, to dovolovalo využívat je i na pozemních letištích.

    19.září 1932 dostala firma zakázku na 120 R-XIII, z nich bylo 50 R-XIIIC a 70 bylo modifikovaných verzí. R-XIIIC představoval další rozvoj verze R-XIIIB. 5.února 1934 byla podepsána doplňková smlouva díky níž byla zakázka navýšena ze 120 kusů na 170 kusů, včetně 48 kusů R-XIIID místo původních R-XIIIC, dvou prototypů R-XIIIE a R-XIIIF s motory o výkonu 300 koní, 95 kusů R-XIIID a 25 letadel R-XIIIE s motorem G-1620.

    Verze R-XIIID byla vyvinuta v roce 1932 a byla na ní vyzkoušena řada novinek, včetně clony na motoru s regulovatelnými žaluziemi, kromě toho se délka letadla zvětšila o 0,25 m. První kus R-XIIID byl předán pro vojskové zkoušky 28.května a další dva stroje následovaly v srpnu. Letadla dostala civilní označení SP-ANE, SP-ANG a SP-AMG. Po těchto zkouškách následovala generální oprava strojů verzí R-XIIIB a C, které byly modernizovány na R-XIIID.

    Během přípravy polských letců k účasti na Challenge v roce 1934 bylo šest R-XIIIB přestavěno na lety bez vidu a dostalo nové označení R-XIIIT. Po výcviku byly v roce 1934 tyto stroje vráceny armádě. Na podzim roku 1934 byly ještě dva R-XIIIB přestavěny na R-XIIIT.

    Během letecké přípravy v Deblinu byly čtyři letouny R-XIIID přestavěny na lety bez vidu v polních podmínkách.

    Několik letadel R-XIII bylo ve spojovací verzi využíváno bez výzbroje 5.štábní eskadrou 1.leteckého pluku na letišti Mokotowski ve Varšavě.

    5.května 1933 námořnictvo objednalo 10 letadel nové verze R-XIII ter/hidro. Byly to stroje verze R-XIIID s plováky typu KZA. Kromě plováků mohly stroje nést i lyže nebo kola. Na jaře a v létě roku 1934 byly dodány tyto stroje do výzbroje eskadry Reczno Pinské flotily, která měla základnu v Pinsku. Když v roce 1937 eskadru rozpustili byly letouny předány do Puczku kde je demontovali.

    26.května 1934 námořnictvo objednalo ještě šest letadel verze R-XIIIG. Tato verze byla jen nepatrně odlišná od verzí R-XIIIter a R-XIIID. Na počátku kolové letouny mohly být vybaveny kovovými plováky.

    Jeden stroj z této série byl modifikován a dostal označení R-XIIIDr. Tato verze měla byla přepracováním R-XIIIB se zadní kabinou pro převoz cestujícího. Letoun byl odpočátku určený pro dálkový přelet do Austrálie, proto kromě zvětšené nádrže do něj zabudovali i umělý horizont Sperri a další navigační přístroje. Vzdálenost letu pro takovýto letoun představovala 2 500 km. Avšak 10.května 1933 během pravidelného zkušebního letu došlo k havárii a stroj byl zničen.

    Celkem se R-XIII ukázal jako velmi vydařené letadlo, měl velký dolet a výborné vzletové a přistávací vlastnosti. V letech 1933 až 1939 bylo vyrobeno 288 letadel R-XIII a R-XIV, včetně 20 plovákových R-XIII a 15 R-XIV.

    Letouny R-XIII byly především určeny pro vzájemnou spolupráci s pěchotou a dělostřelectvem, mohly být využity i pro průzkum a jako kurýrní. Celkem šest letadel bylo vybaveno radiostanicí.

    V letech 1932 až 1936 bylo zřízeno 33 rojů pro spolupráci s armádou o třech letadlech v každém. Na podzim roku 1937 byly přeorganizovány a předány pod eskadry kde byly v každé dva roje.

    Od roku 1936 byly stroje R-XIII nahrazovány novějším RWD-14, ale výroba nových strojů se zdržela a prakticky ani do roku 1939 nezačala. V roce 1939 polské letectvo využívalo okolo 150 R-XIII. Z nich bylo 50 R-XIIID a R-XIIIC u bojových jednotek, 30 v leteckých školách, 30 v rezervě a 40 v opravě. V září 1939 mohli piloti námořnictva na R-XIIIG uskutečnit jen dva bojové vzlety, dokud nebyly letouny 8.září zničeny bombardováním.

    V září roku 1939 byly na počátku války používány R-XIII pro podporu pozemních vojsk velmi široce. Do 16.září zůstalo jen 24 R-XIII, z kterých bylo 19 zničeno o období 16. až 18.září, aby nepadly do rukou nepřítele. Z 55 armádních strojů bylo 50 ztraceno během bojů (přičemž se 7 letadel stalo obětí vlastní protiletadlové palby) a jen 5 letadel bylo evakuováno do Rumunska. Ze školních eskader se do Rumunska dostalo 17 strojů R-XIII. Tyto letouny byly v Rumunsku široce využívány v letech 1940 až 1944.

    Jeden R-XIII (No.56-158) přistál v prostoru Jampolja a byl ukořistěný sovětskou armádou. Jeden stroj přeletěl na Slovensko a další přistál v Maďarsku.

© 2004-2016 admin

Určeno pouze pro osobní použití. Jiná publikace je bez předchozího písemného souhlasu autora zakázána!