PZL PZL-49 Miś
PZL PZL-49
| Motor | : | dva hvězdicové vzduchem chlazené čtrnáctiválce Bristol Hercules III o výkonu 1 400 koní |
| Rozpětí | : | 18,00 m |
| Délka | : | 14,30 m |
| Výška | : | 4,80 m |
| Nosná plocha | : | 53,50 m² |
| Hmotnost | : | 6 250 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 11 500 kg |
| Maximální rychlost | : | 520 km/h |
| Cestovní rychlost | : | -- km/h |
| Výzbroj | : | jeden kanón FK wz.38 ráže 20 mm, dva spárované kulomety PWU wz.37 ráže 7,9 mm v nose letadla a dva spárované kulomety PWU wz.37 ráže 7,9 mm ve spodní věži |
| Nosnost | : | maximálně 3 000 kg pum |
| Dolet | : | 3 000 km |
| Dostup | : | -- m |
| Posádka | : | 4 |
Podrobný projekt PZL 49 byl zpracován již v první polovině roku 1938, ale jeho trup nebyl ještě definitivně dokončen, předpokládalo se využití francouzských leteckých pum pro vyzbrojení bombardérů. Nejprve měli konstruktéři problémy se získáním rozměrů pum a poté obdržené rozměry a váha ukázali nemožnost jejich využití pro projekt. Což projekt zastavilo, ale o nakonec rozměrech bomb mělo rozhodnou zbrojní oddělení PZL.
V srpnu roku 1938 zamluvilo velení letectva ve firmě Bristol tři vzorové motory typu Hercules IM s plánovanou dodávkou do firmy PZL na období květen-červen roku 1939. Avšak počátkem roku 1939 se objednávka změnila na tři motory verze Hercules II o maximálním výkonu 1 375 koní. Ty měli dorazit do Polska v září roku 1939. Mezitím na jaře roku 1939 firma Bristol nabídla Polsku ještě silnější motory verze Hercules III. Prvotní objednávka tak dostala další změnu, tentokrát na tři motory verze Hercules III s opcí na dalších 15 motorů. Současně se PZL připravovala na licenční výrobu těchto motorů.
Na konci roku 1938 nebo na počátku roku 1939 závod WP1 (Wytworni Płatowców Nr1) firmy PZL začal předběžné přípravy prvních budov pro výrobu prvních dvou prototypů PZL 49 Mis. Dodatečně byla na počátku roku 1939 postavena maketa kokpitu v měřítku 1:1 s kusem levého křídla, pro kontrolu rozmístění vybavení kokpitu. Na podzim roku 1939 zamýšleli udělat statické zkoušky prvního prototypu PZL 49/I, kdežto druhý prototyp PZL 49/II měl být vzorem pro první verzi sériového PZL 49A Mis s motory PZL-Bristol Hercules III. Konstruktéři také plánovali vytvořit exportní verzi, vybavenou francouzskými čtrnáctiválcovými hvězdicovými motory Gnome-Rhône 14N-50 a Gnome-Rhône 14N-51 (levotočivý a pravotočivý) o výkonu 1 400 koní s francouzskými vrtulemi. Firma PZL zahájila snahy o získání předběžné objednávky výroby a v létě roku 1939 byla plánovaně přesunuta konstrukční kancelář a výroba Mise do PZL WP2 v Mielci. Avšak o stavbě nového bombardéru pro Polské letectvo nebylo tehdy ještě rozhodnuto a tempo prací na něm značně opadlo. V srpnu roku 1939 se předpokládalo podle nových termínů zalétat první prototyp PZL 49/I teprve v létě roku 1940. V případě zahájení výroby, mohli být první sériové letouny dodány k bojovým jednotkám nejdříve v roce 1942. Avšak toto nemělo příliš optimistické základy, do okamžiku vypuknutí války nebyl ještě podrobný konstrukční projekt letadla zcela dokončený.
V okamžiku vypuknutí války v září roku 1939 byly definitivně přerušeny veškeré plány spojené s vývojem a výrobou Mise. Existující technické výkresy bombardéru byly evakuovány z PZL WP1 do bytu Jerzyho Dabrowského do Belgické ulice ve Varšavě a později byly spálené ženou konstruktéra, aby během obležení Varšavy nepadly do rukou němcům.
PZL 49 byl dvoumotorový celokovový dolnoplošník s plně zakrytou kabinou a tříkolovým podvozkem s ostruhovým kolečkem. Ocasní plochy byly vybaveny dvěma kormidly. Zásoba paliva byla plánována na 1 600 litrů.
Výzbroj se skládala ze dvou spárovaných kulometů PWU wz.37 ráže 7,9 mm v předním střelišti, dvou spárovaných kulometů PWU wz.37 ráže 7,9 mm ve spodní vysouvatelné střelecké gondole. V horní vysouvatelné věži byl jeden kanón Oerlikon FFS nebo FK wz.38 ráže 20 mm nebo čtyři spřažené kulomety PWU wz.37 ráže 7,9 mm. Maximální náklad pum měl tvořit 3 000 kg v pumovnicích pod kabinou a v centrální části letadla.