Stanislaw Skalski
| Narozen | 27.října 1915 | |
| Místo | Kodyma | |
| Hodnost | Brigádní generál | |
| Kampaně | Polsko, Velká Británie, Severní Afrika | |
| Sestřely celkem | 22 | |
| Úmrtí | 12.listopadu 2004 |
Narodil se 27.října 1915 v Kodymě. Po dokončení leteckého kursu v roce 1938, byl převelen k 142. eskadře do Toruně. 1.září 1939 sestřelil německé průzkumné letadlo Henschel Hs 126 v čase 5:32. Poznámka: jestli válka podle Władysława Gnysia nezačala přibližně v 5:30 (jak uvádějí některé zdroje), ale v 7:00 (jak on sám hlásil), znamená to že Skalski mohl získat první sestřel ve 2. světové válce. V září 1939 získal Skalski pověst stíhacího esa, sestřelil osobně 6 německých letadel (1 Ju 86, 2 Do 17, 1 Ju 87 a 2 Hs 126) a také 1 Hs 126 ve spolupráci s jiným pilotem. Poškodil také 3 jiná letadla (1 Bf 109, 1 Hs 126, 1 Ju 87). Poslední Skalského let na P-11c se uskutečnil 16.září. Následující den se vydal na cestu, jako mnoho jiných polských pilotů zvolil cestu do Rumunska a později do Francie a Anglie.
12.srpna 1940 ppor. Skalski dorazil k britské 501. squadroně RAF (velitel S/Ldr H.A.V. Hogan) a brzy se zúčastnil Bitvy o Británii. Velmi dramatickým se pro Skalského stal 5.září. Toho dne časně ráno 501. squadrona vzlétla na zachycení velké skupiny německých letadel. Při prvním útoku Skalski zasáhl bombardér He 111, jeho pravý motor se ocitl v plamenech. Zakrátko polský pilot sestřelil Bf 109 z ochrany bombardérů, němec vyskočil na padáku. O několik minut později Skalski sestřelil samostatně ve výšce 8000 metrů letící Messerschmitt. Ale v okamžiku, kdy si chtěl na mapě poznamenat místo sestřelu, byl sám zasažen, podobně jako on sám zasáhl Bf 109 chvíli předtím. Střely zasáhly nádrž v trupu a celý Hurricane se bleskurychle ocitl v plamenech. Skalski musel vyskočit z hořící stíhačky a roztáhl padák. Ale byl vážně popálený a následujících šest týdnů strávil v nemocnici. V Bitvě o Británii Skalski sestřelil 6 německých letadel.
Po smrti kpt. Ozyry v krytu 29.dubna 1942 (byl také zabit mjr. Marian Pisarek), kpt. Skalski obdržel velení nad 317. squadronou. 1.října 1942 Skalski předává 317. squadronu kpt. Zbigniewowi Czaykowskiemu a tím začíná jeho africká kariéra.
Polská bojová skupina (Polish Fighting Team - PFT), populárně nazývaný Skalského Cirkus byl vytvořený z nejlepších polských pilotů. Do týmu bylo vybráno 15 pilotů, všichni byli dobrovolníci. Velení pochopitelně obdržel kpt. Skalski. Po měsíci cesty skupina polských pilotů dorazila 13.března 1943 na letiště Bu Grara (250 km na západ od Tripolisu - Severní Afrika). Byli zařazeni jako letka (Flight) C do 145. squadrony RAF které velel S/Ldr Lance Wade. Kódové označení squadrony bylo ZX a polská letka obdržela osobní označení od čísla 1 do čísla 9.
Operační službu PFT začal 17.března 1943. Zpočátku používali stíhačky Spitfire Mk. V trop, ale po týdnu přišly nové Spitfiry Mk IX (jiné letky 145. squadrony dále létaly na Mk V). První kontakt s nepřítelem se uskutečnil 28.března 1943. Letka vedená Skalskim narazila na skupinu Ju 88 doprovázených BF 109G od II/JG 77. Stíhači na obou stranách nezaznamenali žádné ztráty, avšak Skalski a por. Horbaczewski sestřelili po jednom Ju 88.
2.dubna 1943 čtyři polští piloti Spitfirů se střetli se skupinou 16 Bf 109 od II/JG 77 a sestřelili tři messerschmitty, bez účasti Skalskiho. Zápis bojové jednotky II/JG 77 popisuje: Bf 109 zaútočili na formaci letadel Douglas Boston doprovázených Spitfiry a Feldwebel Alexander Preinfalk sestřelil jeden bombardér (jeho 64. vítězství). Oberleutnant Heinz Dudeck letící na Bf 109 G-6 byl jedinou německou ztrátou. Dudeck musel vyskočit z vraku a přistál nezraněn. Byl přes měsíc hostem Tunisanů, kteří ho obdarovali mlékem a vejci (což bývalo velkou pochoutkou v pouštních oblastech). Z polské strany byl poškozený Spitfire pilotovaný ppor. Arctem, který se dokázal vrátit na základnu.
O dva dny později polští stíhači zaútočili na Ju 88 chráněné Bf 109. Německá eskorta je nepustila k útoku na bombardéry, ale kpt. Skalski a kpt. Król sestřelili po jednom Bf 109. Por. Martel poškodil jeden Bf 109. Následující den por. Horbaczewski sestřelil jeden Bf 109, ale jeho Spitfire byl těžce poškozen. Odpoledne 6.května por. Sporny a seržant Malinowski zničili dva Bf 109.
18.dubna 1943 polská skupina utrpěla jedinou ztrátu. ppor. Wyszkowski se trochu opozdil za letkou C a byl ze slunce zaskočený Messerschmittem Bf 109 od 7/JG 53. Unteroffizier Georg Amon sestřelil Spitfire. Wyszkowski vyskočil z poškozeného stroje nad nepřátelským územím a padl do německého zajetí. Bylo to první vítězství Georga Amona. O dva měsíce později (25.června 1943), když byla JG 53 na Sicílii, velitel stíhačů Luftwaffe generál Adolf Galland (pobýval právě na Sicílii) osobně chtěl postavit Amona před vojenský soud za zbabělost. Galland se dozvěděl, že se Amon obezřele vyhnul boji s bombardéry B-17. Avšak nesnáze Gallanda na Sicílii zachránili Amona před vojenským soudem. Takže díky tomu přežil válku. Po jejím skončení měl na svém kontě devět sestřelů, byl sestřelený 2.května 1945 protiletadlovým dělostřelectvem a padl do spojeneckého zajetí.
20.dubna 1943 Spitfiry 145. squadrony provedly nenadálý útok na smíšenou formaci německých a italských stíhačů a sestřelily devět z nich. Z toho poláci sestřelil 3 Bf 109 a 3 Macchi Mc-202 Folgore. Toho dne jednotka I a II/JG 53 ztratila v leteckých bojích 5 strojů Bf 109 G. Alespoň jeden - pilotovaný Leutnantem Rolfem Schlegelem - se stal obětí Spitfirů.
22.dubna 1943 celý 244. stíhací wing spolu s 145. squadronou se zúčastnili v akci proti stíhačům chránícím formaci transportních Me 323 Gigant od TG 5. Doprovod se skládal z italských stíhačů, ale také Messerschmitů 109 od JG 27, JG 53 a JG 77. P40 Kittyhawk ze 7 wingu SAAF se také zúčastnily útoku hlásili zničení 31 Me 323! Transportgeschwader 5 ztratila skutečně jen 16 Gigantů. Polští stíhači vedení poručíkem Pniakem na sebe navázali eskortu a sestřelili 5 Bf 109 a 1 Mc-202. Jednotka II/JG27 ztratila 3 Bf 109: Leutnant Schlechter byl sestřelený nad mořem a byl vyloven záchrannou službou, naproti tomu zahynuly Feldwebel Rudolf Lenz a Unteroffizier Heinz Golletz. Jediné vítězství pro II.//JG 27 získal Leutnant Schneider, sestřelil dva P-40 (jeho první a jediné sestřely za války). JG 53 ztratila jediný Bf 109: Leutnant Friedrich Fiebig z 6.letky (Staffel) vyskočil z letadla zraněný. Skupina I/JG 77 vyšla z boje beze ztrát, dokonce jeden z pilotů, Leutnant Heinz Edgar Berres sestřelil jeden Spitfire (jeho 43. vítězství).
6.května 1943 Skalského Cirkus uskutečnil poslední letecký boj. Skalski a seržant Sztramko sestřelili 2 Bf 109. 13.května 1943 v podstatě skončila válka v Severní Africe. Během dvou měsíců polští stíhači sestřelili 25 německých a italských letadel. Kpt. Skalski získal 3 vítězství, ale nejlepším se ukázal poručík Eugeniusz Horbaczewski s 5 potvrzenými sestřely.
Kpt. Skalski neopustil tuto válečnou scénu. Byl jmenován velitelem britské 601. squadrony RAF „County of London“ během invaze na Sicílii a do Itálie. Na konci roku 1943 se konečně vrátil do Anglie.
V období od 13.prosince do 3.dubna 1944 major Skalski byl velitelem 131. stíhacího wingu (302., 308., 317. squadrona). Od 4.dubna 1944 do 3.srpna 1944 převzal velení 133. stíhacího wingu v kterém byly polské squadrony 306. a 315. a britská 129. 24.června 1944 Skalski, vedoucí celý wing si během letecké bitvy nad Rouen odnesl na svém kontě 2 sestřely. Celkem Poláci zničili 6 letadel nepřítele, bohužel během boje zahynul seržant Adamiak z 315. squadrony letící na Mustangu FZ157, zřítil se v okolí St.Croix Beaux (na severozápadě od Dreux).
Stanislav Skalski byl nejlepším polským esem druhé světové války s 22 potvrzenými sestřely, 1 pravděpodobným a jedním poškozeným letadlem nepřítele. Třikrát byl vyznamenaný britským DFC, obdržel i mnoho jiných vyznamenání. Po návratu do Polska ho v roce 1949 komunistický režim nechal zavřít s absurdním rozsudkem pro špionáž. Strávil šest dlouhých let v cele smrti čekáním na vykonání rozsudku. Takto se komunisti poděkovali i mnoha případech i jiným navrátivším se vojákům ze západu, za jejich hrdinství a těžkou službu pro vlast. V roce 1956 byl konečně rehabilitovaný.
Po změnách v říjnu 1956 se vrátil do armády a byl zaměstnaný ve štábu vojenského letectva a protiletecké obrany. 20.června 1968 se stal generálním sekretářem Polského aeroklubu. 10.května 1972 byl na vlastní žádost penzionován a odešel do zálohy. 15.září 1988 rozhodnutím Rady státu byl jmenovaný brigádním generálem. Zemřel 12.listopadu 2004 ve Varšavě.