Boris Fejoktistovič Safonov
| Narozen | 26.srpna 1915 | |
| Místo | Sinjavino | |
| Hodnost | Podplukovník | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 30 | |
| Úmrtí | 30.května 1942 |
Narodil se 26.srpna 1915 ve vesnici Sinjavino (nyní Plavskij okres v Tulském kraji) v rolnické rodině. Členem VKP(b) byl od roku 1939. Po dokončení sedmi tříd na konci 20.let nastoupil do železničního FZU ve městě Tula. V době studií v roce 1931 se také začal učit v Tulském aeroklubu, zpočátku jen na větroních a za rok se zapsal do pilotního kursu pro motorová letadla. Jeho instruktorem byla V.S. Grizodubova.
Do Rudé armády byl odvedený v roce 1933, dostal se do První letecké školy pro piloty, která nesla jméno A.F. Mjasnikova. Tuto školu dokončil v listopadu roku 1934 s nejlepším hodnocením za techniku pilotáže, vzdušné střelby.
Od roku 1934 do roku 1940 sloužil jako řadový pilot, instruktor padákového skákání, pomocník velitele letky pro komsomolskou práci. B.F. Safonov sloužil v 106.letecké letce 40.letecké brigády Běloruského vojenského okruhu, kde si cílevědomého letce ihned všimnul velitel skupiny I. Jakubovič, ale všimnul si ho i velitel brigády, později si ho všiml též náčelník VVS RKKA dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu J.V. Smuškevič. Safonovovi kolegy překvapovala jeho obzvláštní vytrvalost, snaha o důkladnost ve všem co dělal. Všechen svůj volný čas věnoval samovzdělávání. Okruh jeho zájmů zahrnoval speciální letecké disciplíny, ale také všeobecné věci jako fyzika, dějiny, literatura. Všichni o něm říkali, že má řečnický talent, šikovně, přesvědčivě, jasně a pěkně předával své myšlenky ostatním.
V roce 1940 po Safonovově osobním hlášení byl rozkazem poslán k VVS Severního loďstva, kde velel roji leteckého pluku.
Velká Vlastenecká války zastihla B.F. Safonova ve funkci velitele letky 72.smíšeného leteckého pluku Severního loďstva, v kterém ani na jeden bojový úkol neuskutečnil bez bezprostřední účasti jeho velitele. Válku letci pluku začali na zastaralých stíhačkách I-16, na tomto typu stroje Safonov uskutečnil 109 bojových vzletů a sestřelil 17 letadel nepřítele. Na levém boku své I-16 číslo 11 měl Safonov velkými písmeny nápis За Сталина! (Za Stalina!) a na pravém boku měl nápis Смерть фашистам! (Smrt fašistům!).
V první den války 22.června 1941, letěl Safonov spolu s letcem stíhačem Volovikovym u poloostrova Rybačij vyšel na zachycení německého bombardéru. Nehledě na to, že nepřátelský letoun utrpěl řadu přímých zásahů a kouřil, ale i přesto se dokázal odpoutat od pronásledovatelů a uletěl na své území.
24.června 1941 se nadporučík Safonov stal prvním z letců severomořské flotily, který získal první vítězství ve vzduchu. Sestřelil Heinkel He 111, který se účastnil náletu na vojenskou námořní základnu Poljarnoje (nyní město Poljarnyj) a základnu Vaenga (nyní město Severomorsk). Při prvním útoku se Safonovovi podařil vydařený zásah raketou RS a těžce poškodil letoun nepřítele. Ten začal prchat nad moře do zálivu Zelency pronásledovaný Safonovem, v zálivu přistál na vodu a roztříštil se. Sovětský motorový člun. který vyrazil k místu dopadu, dokázal sebrat pouze gumový člun, navigační vybavení, padák zasažený od kulometu.
Toto vítězství mělo i nečekané následky. Velitel Severní flotily viceadmirál A.G. Golovko si ujasnil, že němečtí letci mají dokonce i v pozemních letadlech gumové čluny a na nich nouzové radiostanice. Na základě tohoto vydal směrnici podle které byly takovýmto vybavením vystrojené všechny pozemní letouny létající nad mořem. Později tyto gumové čluny zachránily nemálo životů sovětských námořních letců.
Do konce léta roku 1941 Safonov uskutečnil 130 bojových vzletů a účastnil se 32 vzdušných bojů v nichž sestřelil 11 letadel nepřítele. Za toto obdržel 14.července 1941 první řád Rudého praporu. Za prvních pět srpnových dní dosáhl pět sestřelů.
15.září 1941 se sedm stíhačů pod Safonovovým velením utkalo v leteckém boji s osminásobnou přesilou a dokázali sestřelit 13 nepřátelských letadel a neztratit ani jeden vlastní. Safonov sám sestřelil tři letadla.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 16.září 1941, za hrdinství, odvahu a statečnost projevenou v boji s německým fašistickým uchvatitelem, veliteli letky 72.smíšeného leteckého pluku VVS Severní flotily kapitánu B.F. Safonovovi udělen titul Hrdiny Sovětského Svazu a předán Leninův řád s medailí Zlatá hvězda (№533).
Do okamžiku zveřejnění daného nařízení měli letci na svém kontě okolo 50 sestřelů, z toho jich 16 připadalo veliteli.
V září roku 1941 když na letišti, kde měla základnu safonovská letka, přistáli angličtí letci na stíhačkách Hurricane, přiletivší z letadlové lodi pro posílení stíhací ochrany konvojů. Jednalo se o skupinu Benedikt vedenou plukovníkem Sherwoodem. Safonov se stal prvním letcem v Severním loďstvu, který si zalétal na Hurricanu, po uplynutí 10 dní stroj zvládli i ostatní piloti letky.
Na základě Safonovova podmětu byly anglické letouny získány do výzbroje VVS Severního loďstva za pomoci lend-leasu. Zpočátku byly vyzbrojené čtyřmi velkorážnými kulomety, později Safonov řešil záměnu páru kulometů za kanóny ŠVAK, zatím namontovali pod křídla dvě lišty pro rakety RS.
Od října roku 1941 major Safonov velel 78.stíhacímu leteckému pluku. Stále zvyšoval svůj účet sestřelených nepřátelských letadel a během jednoho měsíce, od 22.prosince 1941 do 22.ledna 1942 byl vyznamenán druhým a třetím řádem Rudého praporu.
V druhé polovině března roku 1942 byl podplukovník B.F. Safonov určený velitelem 2.gardového stíhacího leteckého pluku. Méně létal a věnoval hodně času vedení bojové činnosti útvaru, organizaci a hospodářským činnostem.
Na konci března roku 1942 uskutečnil jeden z nemnohých leteckých bojů v prostoru Tulomské GES a získal další vítězství, během boje sestřelil sám dva nepřátelské stíhací letouny.
Svůj poslední 224 bojový vzlet uskutečnil podplukovník B.F. Safonov 30.května 1942, jednalo se o ochranu spojeneckého konvoje PQ-16, mířícího do Murmansku.
Tři letci Severomořské flotily letěli na úkol se Safonovem na amerických P-40 Kittyhawk, během hlídky objevili šest německých bombardérů mířících ke konvoji a bleskurychle je napadli. Safonov sestřelil dva a poškodil třetího, ale sám zahynul v tomto boji. U jeho P-40 se zastavil motor (důvod nebyl jasný, jednalo se buď o poškození v boji nebo poruchu) a on se díky tomu zřítil do moře.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byla 16.června 1942 podplukovníku Borisi Feoktistoviči Safonovovi udělena druhá medaile Zlatá hvězda.
Byl jeden z prvních komu byl dvakrát udělen titul Hrdiny Sovětského svazu za hrdinské činy ve Velké Vlastenecké válce. K druhému vysokému titulu byl odvážný stíhací letec navržen velitelem vojenského námořnictva N.G. Kuzněcovem ne in memoriam, ale ještě za jeho života 27.května 1942, tři dni před svým posledním bojovým vzletem.
Byl prvním ze sovětských letců, který měl již v květnu roku 1942 na svém kontě 30 letadel nepřítele sestřelených samostatně a ještě tři další ve spolupráci.
Bojové zásluhy Safonova jsou ztělesněné nejen zničenými nepřátelskými letadly. Pod jeho velením v letectvu Severního loďstva vyrostlo a obdrželo důkladný bojový výcvik mnoho desítek stíhačů, kteří se potom stali Hrdiny Sovětského svazu.
Byl vyznamenán Leninovým řádem (16.září 1941), třemi řády Rudého praporu (14.srpna 1941, 22.prosince 1942 a 22.ledna 1942), vysokým britským vyznamenáním DFS (19.března 1942).
Dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu Boris Fejoktistovič Safonov byl na věky zapsán v seznamu 2.gardového Krasnoznamjonného leteckého pluku VVS Severního loďstva, který nosil jeho jméno ( bohužel, na začátku března roku 2002 byl safonovský pluk ve městě Mončegorske v Murmanském kraji rozpuštěn).
Jedno z letadel na němž B.F. Safonov bojoval je uchováno v Centrálním vojenském námořním muzeu v Petrohradu.
Safonovovým jménem byla pojmenována osada městského typu v Murmanském kraji, nacházející se v uzavřeném městě Severomorsk. 16.září 1961 byla u vjezdu do osady Safonovo vystavena kopie bysty B.F. Safonova. Pravá bysta byla vystavena 19.srpna 1945 v osadě Vaenga (nyní město Severomorsk, ulice Gvardeskaja). V Severomorsku byla vystavena v roce 1967 ještě jedna bysta B.F. Safonova a to na náměstí. Na památku odvážnému letci byla jeho jménem pojmenována i jedna z nejhezčích ulic Severomorska a na domě №10 na Safonově ulici kde žil B.F. Safonov byla umístěna pamětní deska. Safonovovo jméno bylo vyraženo na kamenných pamětních dlaždicích kde je 898 jmen těch kteří nemají hrob v zemi, na památku letců, navigátorů, střelců, radiotelegrafistů VVS Krasnoznameného Severního loďstva a zahynuly v letech 1941 až 1945, otevřeného 17.srpna 1986 na břehu Kolského zálivu v osadě Safonovo.
Medaile a cena nesoucí jméno B.F. Safonova udělovaná Mezinárodní veřejnou organizací bývalých vojáků Mars-Merkurij. Po dohodě s velením námořního letectva VMF RF je medaile a cena každoročně udělována nejlepšímu letci námořního letectva VMF za upevnění jeho bojové síly a velké letecké mistrovství, 4.března 2002 se toto vyznamenání udělovalo poprvé a obdržel ho hrdina Ruska generálmajor T.A. Apakidze in memoriam.
V prosinci roku 2005 nařízením prezidenta Ruské federace bylo jedinému v palubnímu stíhacímu leteckému pluku VMF VVS KZF, jež má místo na palubě těžké letadlové lodi „Admiral Flota Sovětskogo Sojuza Kuzněcov“, uděleno jméno dvojnásobného Hrdiny Sovětského svazu Borise Feoktistoviče Safonova.