Nikolaj Dmitrijevič Gulajev
| Narozen | 26.února 1918 | |
| Místo | Aksajskaja | |
| Hodnost | Generálplukovník letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 57 | |
| Úmrtí | 27.září 1985 |
Narodil se 26.února 1918 ve stanici Aksajskaja (nyní město Aksaj v Rostovské oblasti) v rodině dělníka. Národnosti byl Ruské. Člen KSSS od roku 1943. Dokončil 7 třídní střední školu a školu FZU. Nějaký čas pracoval jako zámečník v jednom z rostovských závodů. Po večerech se učil v aeroklubu. V RKKA byl od roku 1938. V roce 1940 dokončil Stalingradskou vojenskou leteckou školu.
Velká Vlastenecká válka zastihla Gulajeva pod Mogilevem. Sloužil v letectvu PVO, bránil velký průmyslový zbrojní uzel v týlu. Bojový křest absolvoval nad Stalingradem, kde v nočním boji 3.srpna roku 1942 sestřelil během útoku bez pomoci světlometů první bombardér He-111 (byl to jeho první bojový let).
Letec 27.stíhacího leteckého pluku (IAP) (205.stíhací letecké divize, 2.letecké armády, Voroněžského frontu) nadporučík N.D. Gulajev se zvláště vyznamenal v Kurském oblouku v okresu Belgorod. V prvním větším střetu 14.května roku 1943, odráží nálet na letiště Gruška, osamoceně vstoupil do boje se třemi bombardéry Ju-87 a přiletivšími čtyřmi Bf-109. Vyrovnal letadlo v malé výšce, udělal "svíčku" a přiblížil se k vedoucímu bombardéru a první dávkou ho sestřelil. Střelec druhého junkersu zahájil proti němu palbu. Tehdy Gulajev sestřelil i jeho. Chystal se útočit na třetí junkers, ale došly mu náboje a Gulajev ho srazil taranem. Levým křídlem svého Jaku-1 uhodil do kormidel junkersu a ten se rozsypal na kusy. Neřiditelný stíhací letoun přešel do vývrtky. Po několika otočkách se Gulajevovi podařilo letoun vyrovnat a nouzově přistál u předních pozic rozmístění obrany 52.střelecké divize. Když se vrátil k pluku, hned na druhém letadle opět vzletěl na bojový úkol. Za svůj hrdinský čin byl vyznamenán řádem Rudého praporu.
V červenci roku 1943 čtveřice stíhačů, vedená Gulajevem, nenadále a směle útočí na skupinu složenou ze stovky letadel nepřítele. Narušili jejich bojovou sestavu, sestřeluje 4 bombardéry a 2 stíhače, všichni čtyři se úspěšně vrátily na své letiště. K tomuto dni účet Gulajeva dělá několik bojovných vzletů a sestřelení 16 nepřátelských letadel.
9.července v Belgorodském okrese udělal druhý taran. Vyskočil a přistál na padáku.
První titul Hrdiny Sovětského Svazu a udělení řádu Lenina i medaile Zlatá hvězda veliteli letky 27.IAP 205.stíhací letecké divize, 7.stíhacího leteckého sboru, 2.letecké armády, Voroněžského frontu) staršímu poručíku Nikolaji Dmitrieviči Gulajevovi udělen 28.září roku 1943 za 95 bojovných vzletů, 13 sestřelů nepřátelských letadel a 5 sestřelů ve skupině.
Celkem v Kurském oblouku Gulajev sestřelil 17 nepřátelských letadel.
Začátkem roku 1944 se stává velitelem letky. Účastnil se osvobozování Ukrajiny. V jednom z bojů nad řekou Prut v sestavě šesti stíhačů na P-39 Gulajev útočí 27 bombardérů protivníka doprovázených osmi stíhači. Za čtyři minuty bylo ničeno 11 nepřátelských strojů, z toho pět sestřelil sám Gulajev.
Druhou medaili Zlatá hvězda velitel letky 129.stíhacího leteckého pluku (205.stíhací letecké divize, 7.stíhacího leteckého sboru, 5.letecké armády, 2.ukrajinského frontu) gardový kapitán N.D. Gulajev obdržel 1.července roku 1944 za 125 bojovných vzletů, 42 leteckých bojů, v kterých sám sestřelil 42 letadel nepřítele a 3 ve skupině.
V jednom z bojů byl těžce zraněn, ale vrátil se zpět k létání. Celkem za léta války provedl 250 bojovných letů. V 69 leteckých soubojích sestřelil sám 57 letadel nepřítele a 4 sestřelil ve skupině.
Po válce sloužil ve velitelské funkci v letectvu protivzdušné obrany země. Byl jedním z prvních pilotů reaktivních letadel. V roce 1950 dokončil Armádní leteckou inženýrskou akademii N.E. Žukovského a v roce 1960 - Vojenskou akademii Generálního štábu. V roce 1956 byl delegátem XX.sjezdu KSSS. Od roku 1979 je generálplukovníkem letectva v záloze. Žil v Moskvě.
Zemřel 27.září roku 1985. Bronzová bysta je vystavena ve městě Aksaj, pamětní desku má i ve městě Rostov na Donu.
Vyznamenání: 2x řád Lenina, řád Říjnové Revoluce, 4x řád Rudého Praporu, 2x řád Vlastenecké války 1 stupně, 2x řád Zlaté Hvězdy Hrdiny Sovětského svazu.