Jakovlev Jak 9R
Jakovlev Jak 9R
| Motor | : | řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec do V Klimov VK-105PF o výkonu 1 210 hp |
| Rozpětí | : | 9,84 m |
| Délka | : | 8,50 m |
| Výška | : | 2,85 m |
| Nosná plocha | : | 17,15 m² |
| Hmotnost | : | 2 300 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 900 kg |
| Max.rychlost | : | 590 km/h |
| Výzbroj | : | Jeden kanón ŠVAK ráže 20 mm a jeden kulomet UBS ráže 12,7 mm |
| Dolet | : | 950 km |
| Dostup | : | 9 800 m |
| Posádka | : | 1 |
Z celkem postavených 16 700 letadel všech verzí byla postavena necelá stovka fotoprůzkumné verze Jak 9R.
V období před přepadením SSSR, ale ještě i v době, kdy již byly k dispozici zkušenosti z rok trvající války v Evropě, sovětské letectvo z různých příčin nevěnovalo fotografickému průzkumu oblastí fronty i blízkého týlu protivníka rychlými a výkonnými letadly patřičnou pozornost. Podle překonaných doktrín sloužil k takovému průzkumu poněkud zastaralý dvouplošník Polikarpov R-5 (případně v malém množství i jeho mírně výkonnější varianta R-2), vybavený pouze ruční kamerou pozorovatele. Týlovému průzkumu měly sloužit verze dvoumotorového bombardéru Tupolev SB-2 s pevné instalovanými svislými kamerami, těchto letounů však bylo málo a navíc je bylo pro nedostatek bojových strojů nutné v prvních týdnech Velké vlastenecké války používat k bombardovacím akcím.
Protože však byl fotografický průzkum fronty a blízkého týlu německých jednotek životně důležitý, přistoupili mechanici u stíhacích jednotek k improvizacím. Nejvhodnějším letounem, vhodným k instalaci pevné kamery, byl tehdy vlastně jen stíhací MiG 3. V roce 1941 jich jednak byl poměrný dostatek a jednak stroj vykazoval vysoké výkony. Problémem ovšem byla skořepinová dřevěná konstrukce trupu, nicméně s tím si mechanici poradili. Do trupu za kabinou vyřízli otvory a nad ně vestavěli svislé, dálkově ovládané kamery. Úpravy se osvědčily, takže nakonec vzniklo několik desítek fotoprůzkumných MiGů 3, které pak sloužily v jednotlivých kusech u většiny exponovaných stíhacích pluků na frontách. Během války se podobně upravovaly i letouny dodávané do SSSR v rámci zákona o půjčce a pronájmu, šlo zejména o Curtiss P-40 a Supermarine Spitfire Mk.V s kovovými trupy, vhodnějšími pro strukturální změny spojené s instalaci kamer.
Všechno to ovšem stále byly jen improvizace. Zástavby kamer různých typů a systémů činily potíže s údržbou a s fotografickým materiálem a jeho zpracováváním. V roce 1943 se v SSSR již vyráběla poměrně dokonalá poloautomatická letecká kamera AFA-I,a tak se také mohlo uvažovat o standardizaci jednomístného rychlého průzkumného letounu. Jako nosič kamery zcela zákonitě vybrali Jak-9. Důvodem volby tohoto typu nebylo nic jiného, než způsob konstrukce, kostra trupu, svařená z ocelových trubek a doplněná na přídi duralovými potahovými panely a za kabinou opatřená dřevěnou tvarovou karosérií s překližkovým a plátěným potahem, dovolovala značné zásahy do uspořádáni. Například u protitankového Jaku 9T bylo bez valných problémů a zdržování sériové výroby možné posunout pilotní kabinu vzad a vytvořit tak za motorem dostatek prostoru pro kanón s náboji ráže 23, 37 či dokonce 45 mm, střílející osou vrtule. U Jaku 9B zase mohla být snadno za pilotním sedadlem instalována pumovnice pro čtyři svisle zavěšené pumy po 100 kg.
Neméně jednoduchou pak byla montáž svislé kamery AFA-I do osy letounu v trupu za křídlem. Kamera přitom byla přístupná standardními dvířky a její objektiv vyhlížel malým okénkem na spodku trupu. Kamera pracovala s filmem 13x18 mm, byla obvykle vybavena objektivem o ohniskové délce 230 mm a pilot ji ovládal spínačem na levém bočním pultu kabiny. V roce 1944 sovětské závody postavily menší série letounů, které dostaly označeni Jak-9R (R = razvědčik). Ty pak sloužily u vybraných stíhacích pluků podle potřeb velení. Několik letounů mechanici upravili tak, že v trupu Jak-9R nesl kamery dvě, což umožňovalo pokrýt větší prozkoumávanou plochu.
Jinak se Jak-9R od běžného stíhacího nelišil. Poháněl jej dvanáctiválec Klimov VK-105PF o výkonu 919 kW (1250 k) a byl vyzbrojen jedním kanónem ŠVAK ráže 20 mm v ose vrtule a jedním synchronizovaným kulometem UBS ráže 12,7 mm na levé straně přídě. Znamenalo to, Že mimo> svou fotografickou Činnost byl rovnoceným stíhacím letounem, schopným vlastní obrany i ofenzivního vedení boje.
Jaky 9R se účastnily mnoha operací v závěrečné fázi války a některé z nich i osvobozování Československa.