Michail Dmitrijevič Baranov
| Narozen | 21.října 1921 | |
| Místo | Gorki | |
| Hodnost | Staršij Lejtěnant | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 31 | |
| Úmrtí | 17.ledna 1943 |
Michail Dmitrijevič Baranov se narodil 21.října 1921 ve vesnici Gorki v Kingisepském okrese Leningradského kraje v rodině rolníka. V roce 1937 dokončil neúplnou střední školu. Pracoval zatím jako učedník v Kirovském závodě v Leningradu. V říjnu 1938 dokončil Leningradský ústřední aeroklub.
V Rudé armádě byl od roku 1939. V říjnu 1940 dokončil Čugujevskou vojenskou leteckou školu. V hodnosti mladšího poručíka sloužil v 271.stíhacím leteckém pluku (Pobaltský zvláštní vojenský okruh). V květnu 1941 byl převelený k 183.stíhacímu pluku ve funkci velitele roje.
Velké Vlastenecké války se účastnil od června 1941. Bojoval na Jižním frontu. V říjnu 1941 sestřelil 5 letadel nepřítele. 5. a 6.listopadu byl vyznamenán dvěma řády Rudého praporu. 8.listopadu ve vzdušném boji sestřelil Heinkel He 111 a Messerschmitt Bf 109. V únoru 1942 byl určený zástupcem velitele letky.
Starší poručík M.D. Baranov do června 1942 uskutečnil 176 bojových letů, samostatně sestřelil 20 letadel nepřítele a 6 dalších zničil během bitevních náletů na nepřátelská letiště.
Titul Hrdiny Sovětské Svazu a předání řádu Lenina a medaile Zlatá Hvězda (číslo 578) byly Michailu Dmitrijeviči Baranovovi udělen nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR 12.srpna 1942.
Večer 6.srpna 1942 M.D. Baranov vzletěl po vyhlášení poplachu se skupinou stíhacích Jak 1 zachytit nepřátelské bombardéry Junkers Ju 87 Stuka, mířících k městu Kotelnikovo pod ochranným doprovodem stíhacích Messerschmittů Bf 109F. Nedívali se na to, že síly byly nevyrovnané a zahájili boj. Zatímco se ostatní stíhači vrhli na boj s junkersy, Baranov se směle vrhl na doprovodné messerschmitty. Narušil jejich bojové uspořádání a hned jednoho sestřelil. Po úspěšném útoku zmizel do výšky odkud ve velké rychlosti prudce zaútočil na Ju 87, který se neopatrně oddělil od skupiny a sestřelil ho. V tom Baranov zpozoroval jak několik Bf 109 napadlo poškozený Iljušin Il-2. Hned se mu vrhl na pomoc a sestřelil první messerschmitt. Poté pokračoval v útoku na ostatní, ale brzy mu došla munice. Dohnal jeden Bf 109 a úderem křídla do kormidel poslal Bf 109 k zemi. Potom zase nabral výšku a náhle se vrhnul ještě na jednoho (němec šel speciálně po něm a chtěl ho sestřelil). Oba dva se proti sobě rozletěli na kolizním kursu. Ani jeden z nich neuhnul a při čelním nárazu se obě letadla rozletěla na kousky. Zatímco němec zahynul, Baranov přistál na padáku a brzy se vrátil ke svému pluku.
Během přistání si poranil nohy a páteř. Lékařská komise mu zakázala létat, ale on přes tento zákaz dál létal. Brzy byl jmenovaný navigátorem pluku. Později byl převedený do stavu 9.gardového Oděsského stíhacího leteckého pluku. Pro nedoléčená zranění měl často bolesti. Při jednom letu ho v polovině listopadu 1942 chytla křeč do svalu na noze. Velitel ho poslal na odpočinek. Tam se mu udělalo hůř a dostal se do nemocnice. K pluku se vrátil 15.ledna 1943 s lékařským rozhodnutím: „má být léčen na ambulantním oddělení, letu dočasně neschopný“. 17.ledna se domohl rozhodnutí moct se vrátit do vzduch. Při prvním vzletu mu selhal jeden z přístrojů. Tak Baranov vzletěl na druhém letadle. Během uskutečňování figur vyšší pilotáže se letadlo náhle naklonilo, převrátilo na záda a v této poloze se zřítilo na zem a explodovalo. Tak zahynul hrdina Sovětského Svazu Michail Dmitrijevič Baranov.
Byl pohřbený ve městě Kotelnikovo ve Volgogradském kraji. Po válce byly jeho ostatky převezeny do Volgogradu a pohřbeny v Mamajevské mohyle. Během války uskutečnil 285 bojových letů, zúčastnil se 85 leteckých soubojů a samostatně sestřelil 31 nepřátelských letadel, dalších 28 sestřelil ve skupině a 6 letadel zničil při bitevních náletech na letiště.
Byl vyznamenán řádem Lenina a dvěma řády Rudého praporu.
O hrdinských činech Baranova vypráví expozice Volgogradského muzea obrany. Po Baranovovi byla také pojmenována jedna ulice ve Volgogradu. Jeho jméno bylo zvěčněné na pamětní desce na Kirovském závodě. Ve městě Slancy v Leningradském kraji (nyní Petrohradský kraj) byla umístěna pamětní deska.