Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov
| Narozen | 26.prosince 1916 | |
| Místo | Petrohrad | |
| Hodnost | generálmajor letectva | |
| Kampaně | Finsko, SSSR | |
| Sestřely celkem | 25 | |
| Úmrtí | 5.března 2000 |
Narodil se 26.prosince 1916 v Petrohradu v rodině dělníka. Členem VKP(b) byl od roku 1940. Vystudoval sedm tříd a tovární výrobní učiliště. Poté pracoval jako soustružník v leningradském závodě nesoucím jméno M.I. Kalinina. V Rudé armádě byl od roku 1935. V roce 1937 dokončil Leningradskou školu pro letecké techniky. V roce 1941 ukončil Kačinskou vojenskou leteckou školu pro piloty. V letech 1939 až 1940 se účastnil sovětsko-finské války. Velké Vlastenecké války se účastnil od června roku 1941.
Staršij lejtěnant N.F. Kuzněcov se zvláště vyznamenal 6.ledna 1943. Ve vzdušném boji byl Kuzněcovův letoun P-40K sestřelen. Na hořící stíhačce odrážel ukázkově útoky pěti německých stíhačů a prchal k linii fronty. Němci tak letoun dobít nemohli. Kuzněcovův letoun hořel, ztrácel výšku, ale prchal od němců na jednu a na druhou stranu, klouzal vzduchem a neústupně se blížil ke svým. Když k linii fronty nezbývala skoro žádná vzdálenost, trojice messerschmittů se otočila a zmizela, ale dvojice Messerschmittů se rozhodla zaútočit na P-40K zeshora přímo na kabinu, aby ho najisto dobila. Tehdy Kuzněcov zvedl nos letounu nahoru a odpověděl útokem všech šesti kulometů, kterými byl Kittyhawk vyzbrojený. Dostal se nad němce a potom za pomoci kormidla se ostře sklonil dolů. Kuzněcov pracoval mistrovsky, svojí vrtulí jednomu němci odsekl ocasní plochy. Němec se jako kámen zřítil k zemi kde explodoval. Kuzněcov poté pokračoval v letu na poškozeném stroji ke svým, když palba zasáhla kabinu, rozhodl se jí otevřít, bál se, že by jí pak již nemohl otevřít. Když plameny pronikly do kabiny a Kuzněcov začal hořet, poznal, že se na letiště již nedotáhne. Jeho letoun spadl hned za linií fronty. Po tomto pádu dokázal Kuzněcov ujít ještě asi sedm kilometrů než ztratil vědomí od únavy a ztráty krve. Po té co ho našli pozemní jednotky putoval do nemocnice kde si pobyl delší čas a absolvoval těžké operace, než se mohl vrátit k útvaru.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 1.května 1943 Nikolaji Fjodoroviči Kuzněcovi udělen titul Hrdiny Sovětského svazu, řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№966), za 213 bojových vzletů, 17 samostatně sestřelených letadel nepřítele a 12 letadel sestřelených ve spolupráci.
Válku odvážný stíhací letec skončil v Berlíně jako gardový major, zástupce velitele 67.stíhacího leteckého pluku. Celkem uskutečnil 252 vzdušných bojů v nichž sestřelil samostatně 25 letadel nepřítele a 12 ve spolupráci. Účastnil se přehlídky Vítězství v Moskvě.
13.května 1945 byl Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov navržen na druhý titul Hrdiny Sovětského Svazu. Návrh podepsal S. Ruděnko - velitel 16.vzdušné armády, generálporučík K. Telegin - člen Vojenského sovětu frontu a maršál Sovětského svazu G. Žukov. Ale z nějakých příčin Kuzněcov druhou Hvězdu nedostal.
Po válce prodloužil službu ve vojenském letectvu. V roce 1949 dokončil Vojenskou akademii nesoucí jméno M.V. Frunze, v roce 1956 dokončil Vojenskou akademii Generálního štábu. Na konci 50. a na začátku 60.let se aktivně účastnil vytváření oddílu sovětských kosmonautů a budoval Centrum pro přípravu kosmonautů. V letech 1963 až 1972 byl náčelníkem Centra pro přípravu kosmonautů nesoucího jméno J.A. Gagarina. Od roku 1978 byl zasloužilý vojenský letec SSSR, doktor vojenských věd, generálmajor letectva Kuzněcov ve výslužbě.
Je autorem vzpomínek na Velkou Vlasteneckou válku Fronta nad zemí, ale též knihami o S.P. Korolevovi a J.A. Gagarinovi.
5.března 2000 Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov zemřel v Hvězdném městečku. Pohřbený je na hřbitově ve vesničce Leonicha, která se nachází u Moskvy.
Vyznamenán byl dvěmi řády Lenina, čtyřmi řády Rudého praporu, řádem Aleksandra Něvského, řádem Vlastenecké války 1.stupně, třemi řády Rudé hvězdy a mnoha dalšími medailemi.