Sergej Danilovič Luganskij
| Narozen | 1.října 1918 | |
| Místo | Alma Ata | |
| Hodnost | generálmajor letectva | |
| Kampaně | Finsko, SSSR | |
| Sestřely celkem | 37 | |
| Úmrtí | 16.ledna 1977 |
Narodil se 1.října 1918 v Alma Atě v rodině rolníka. Členem VKP(b)KPSS byl od roku 1942. Po skončení neúplné střední školy, od roku 1936 pracoval jako zahradník. V Rudé armádě byl od roku 1936, po komsomolském putování zamířil na Orenburgskou vojenskou leteckou školu pro piloty, tuto školu dokončil v roce 1938. Poté sloužil u 14.letecké brigády v Pskovu.
Podporučík Luganskij se účastnil sovětsko-finské války v letech 1939 až 1940. Uskutečnil 59 bojových vzletů a sestřelil jeden nepřátelský letoun, za což byl vyznamenán řádem Rudá hvězda.
Začátek Velké Vlastenecké války zastihl Sergeje Luganského u města Taganrog. Létal na LaGG 3 na bitevní lety proti nepříteli. U Batajsku a Rostova na Donu, kde sestřelil čtyři nepřátelské letouny. Byl vyznamenán řádem Rudého praporu. U Belgorodu sestřelil další čtyři letouny, za což byl vyznamenán druhým řádem Rudého praporu.
14.září 1942 se účastnil vzdušné ochrany přepravy přes Volhu, kterou využívala v té době 13.gardová střelecká divize generála A.I. Rodimceva. Kapitán Luganskij vedl čelní útok osmičky LaGGů 3 proti přesile nepřítele. Němci již byli tak blízko přepravy, že nebyl čas pro nějaké manévry. Luganskij se přiblížil k vedoucímu skupiny Bf 109. Prudce se přiblížil ke stíhačce a když do srážky zbývaly jen sekundy, nervy němce nevydržely a sklopil letadlo dolů. To byl jediný možný manévr co mu zbýval, ale od taranu ho to nezachránilo. Úderem levého křídla Luganskij zcela urazil ocasní plochy Messerschmittu. Ztráta velitele, který se mezitím řítil ve vraku k zemi, nepřátelskými stíhači otřásla a jejich sestava se rozpadla. Luganskij se v pořádku vrátil se všemi na svoje letiště.
Poté kapitán S.D. Luganskij bojoval na letounu Jakovlev Jak 1B v Kurském oblouku a na nebi nad Charkovem.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR byl 2.září 1943 udělen kapitánu Sergeji Daniloviči Luganskému titul Hrdiny Sovětského svazu, předán řád Lenina a medaile Zlatá hvězda (№1493), za 221 bojových vzletů, 18 samostatně sestřelených letadel nepřítele a jeden letoun ve spolupráci.
27.září 1943 vojska Stepního frontu uskutečnila přechod Dněpru u vesnice Mišurin Rog (Kirovogradský kraj na Ukrajině). Luganskij letěl v čele letky na Jak 7 jako ochranný doprovod šturmoviků. V té době se k přepravě přibližovala skupina Ju 88 a He 111 pod ochranou Bf 109. Do boje se stíhači se zapojili i šturmoviky. Útok Junkersů byl odražen, ale k přepravě prorazily Heinkely. Luganskij si ke svému útoku vybral vedoucí Heinkel, přiblížil se k němu zespodu a vrtulí mu seknul do výškovky. Heinkel ztratil ovladatelnost a zřítil se na zem. Se stíhačkou poškozenou při taranu se Luganskému podařilo úspěšně přistát na vlastním letišti.
Do prosince roku 1943 Luganskij ve vzdušných bojích na 2.Ukrajinském frontu sestřelil samostatně 13 nepřátelských letadel.
Nařízením Prezidia Nejvyššího Sovětu SSSR obdržel 1.července 1944 major Sergej Danilovič Luganskij druhý titul Hrdiny Sovětského svazu, řád Lenina a medaili Zlatá hvězda (№1981).
V červnu roku 1944 byl odvážný letec stanovený velitelem leteckého pluku. Na nebi nad Rumunskem a nad Odrou létal na letadle, které mu darovali Alma Atští komsomolci. Jeho bojová cesta skončila v Berlíně. Do konce války uskutečnil 390 bojových vzletů, samostatně sestřelil 37 letadel nepřítele a dalších šest letadel sestřelil ve spolupráci.
V roce 1949 dokončil Vojenskou leteckou akademii. Poté sloužil ve velitelské funkci ve vojsku PVO. Od roku 1964 byl generálmajor Luganskij v záloze. Napsal knihu Na glubokich Viražach.
Vyznamenán byl dvěma řády Lenina, dvěma řády Rudého praporu, řádem Aleksandra Něvského, dvěma řády Rudé hvězdy a dalšími medailemi.
Zemřel 16.ledna 1977. Pohřbený je v Alma Atě. Bronzová bysta Hrdiny je vystavena v jeho rodišti.