Vladimír Dmitrijevič Lavriněnkov
| Narozen | 17.května 1919 | |
| Místo | Ptachino | |
| Hodnost | Generálplukovník letectva | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 35 | |
| Úmrtí | 14.ledna 1988 |
Vladimír Dmitrijevič Lavriněnkov se narodil 17.května 1919 ve vesnici Ptachino nynějším Počinkovském okresu Smolenského kraje v rodině rolníka. Člen VKP(b) od roku 1942. V roce 1934 dokončil sedmiletou školu a nastoupil do školy FZU. Pracoval jako stolař a současně studoval v aeroklubu.
V Rudé armádě byl od roku 1940. V roce 1941 dokončil Čugujevskou vojenskou leteckou školu. Po ukončení studia v něm zůstal jako instruktor. Později sloužil jako instruktor v Černigovské vojenské letecké škole.
Na frontu se dostal při rozhodnutí Stalingradské bitvy. Bojový účet otevřel 5.srpna 1942. Za měsíc bojů pilot 651.stíhacího leteckého pluku (102.stíhací letecká divize, Stalingradského sboru PVO) seržant Lavriněnkov sestřelil 16 nepřátelských letadel. Na konci října 1942 byl převelený k 9.gardovému Oděsskému stíhacímu leteckému pluku (8.vzdušná armáda, Jihozápadní front). Bojoval nad Batajskem a Rostovem na Donu.
Titul Hrdiny Sovětského Svazu a předání řádu Lenina a medaile Zlatá Hvězda (číslo 957) zástupci velitele letky 9.gardového stíhacího leteckého pluku gardovému mladšímu poručíku Vladimíru Dmitrijeviči Lavriněnkovi uděleno 1.května 1943 za 322 bojových letů, 78 vzdušných bojů, 16 samostatně sestřelených letadel nepřítele a 11 letadel nepřítele sestřelených ve skupině.
V srpnu 1943 taranoval německý průzkumný Focke Wulf Fw 189, poté musel letadlo opustit na padáku a dostal se do německého zajetí. Uspal bdělost němců předstíranou pokorou a utekl jim. Poté bojoval v partyzánské skupině a za čas se vrátil ke svému útvaru. Od října 1943 do května 1944 bojoval na nebi nad Krymem.
Druhou medaili Zlatá Hvězda (číslo 20) gardový major Vladimír Dmitrijevič Lavriněnkov obdržel 1.července 1944 za statečnost a odvahu v boji, úspěšné velení letce a 34 sestřelených letadel nepřítele.
V červenci 1944 potom co zahynul Anatolij Afanasjevič Morozov byl jmenován velitelem 9.gardového stíhacího leteckého pluku (1.vzdušné armády, 3.Běloruského frontu). Po přeško-lení na letadlo Lavočkin La 7 bojoval u Baltského moře a nad Königsbergem. Poslední bojový let uskutečnil na nebi nad Berlínem. Celkem v letech války uskutečnil 488 bojových letů, v 134 vzdušných bojích sestřelil sám 35 letadel nepřítele a ve skupině 11 letadel nepřítele.
Po válce sloužil u protivzdušné obrany. V roce 1948 dokončil vojenskou akademii M.V.Frunze. V letech 1949 až 1951 velel letecké divizi. V roce 1954 dostudoval vojenskou akademii Generálního štábu. Hodnost generálplukovníka dostal v roce 1971. Od roku 1977 byl náčelníkem štábu zástupce velitele státní ochrany Ukrajinské SSR. Od roku 1984 byl vojenským poradcem Kyjevské vojenské školy PVO. Na 7 sjezdu Nejvyššího Sovětu Běloruské SSR byl poslancem. Napsal několik knih. Zemřel 14.ledna 1988. Pohřben je Kyjevě na Bajkovském hřbitově.
Vyznamenán byl dvěma řády Lenina, řádem Říjnové revoluce, šesti řády Rudého praporu, řádem Vlastenecké války 1.stupně, Rudou hvězdou a jinými medailemi.
Bronzová bysta Hrdiny je vystavena ve městě Počinok ve Smolenském kraji.