Vladimír Georgijevič Serov
| Narozen | 1922 | |
| Místo | Kurgannaja | |
| Hodnost | Staršij lejtěnant | |
| Kampaně | SSSR | |
| Sestřely celkem | 41 | |
| Úmrtí | 26.června 1944 |
Narodil se roku 1922 ve stanici Kurgannaja (nyní město Kurganinsk v Krasnodarském kraji) v rodině rolníka. Dokončil osm tříd ve škole. Létat se naučil v aeroklubu ve stanici Labinskaja (nyní město Labinsk). Pracoval jako nekvalifikovaný dělník. V RKKA byl od roku 1941. V tomtéž roce ukončil Krasnodarskou vojenskou leteckou školu pro piloty.
Od dubna roku 1942 byl na frontě Velké Vlastenecké války. Tomu, že se stal vynikajícím stíhačem, hodně vděčil svému prvnímu bojovému veliteli letky A. Bulajevovi, který ho každodenně nutil létat v učební zóně a provádět různé složité figury pilotáže. Velitel mu vytýkal i sebemenší nedostatky. Poté absolvoval několik desítek bojových letů jako číslo velitele letky, později již létal i jako jeho vedoucí. V těchto bojích seržant Serov sestřelil Junkers Ju 88 a Messerschmitt Bf 109, poté byl určený velitelem roje. Zakrátko po smrti Bulajeva v červenci roku 1943, kdy se Licholetov stal velitelem letky, ustanovil velitel letky Serova svým zástupcem.
Dvacetiletý letec se sám stal učitelem a učil mladé piloty, prováděl s nimi cvičné boje a učil je taktickým způsobům, inspiroval je svojí jistotou a odvahou. Často létal s v páru s Vedenějevem, který byl jeho přítel z letecké školy. Úplně rozdílní byli charakterově a navenek, Vedenějev byl zdrženlivý a stručný, kdežto Serov byl prudký, vznětlivý a vtipálek, navzájem si dali přezdívky čtverec a kužel.
Serov byl vysokého vzrůstu, velmi silný, dobrý kytarista a zpěvák. Dost často těšil přátelé přednesem romantických nebo žertovných písní. Okouzlující a veselý neztrácel smysl pro humor ani v bezvýchodných situacích, byl miláčkem 159.IAP - pluku es Leningradského frontu. V jednom z bojů nad stanicí Novyj Byt Serov a Licholetov sestřelili dva Bf-109, ale byli vzati do kleští a protivník dokázal zasáhnout Licholetův letoun. Serov zůstal sám a dělal co mohl aby chránil kamaráda co vyskočil na padáku. Na rádiové dotazy velitele pluku odpověděl zcela ve svém stylu: „Licholetov žije, ale já umírám“. Do roku 1944 perfektně ovládl Lavočkin La-5 a dosáhl na něm mimořádného leteckého mistrovství, stal se bijcem, měl vyjimečnou schopnost najít první protivníka a v mžiku provést potřebný manévr, který by ho přivedl do co nejvýhodnější bojové pozice. Když přidal do výzbroje rétoriku, tak se stal opravdovým pánem leningradského nebe, hodně často vzlétal se čtveřicí nebo s párem do oblasti zesíleného výskytu nepřátelských letadel.
Do svého posledního boje nebyl sestřelený nebo raněný, ani jednou nemusel nouzově přistát. Na tomto měl nemalou zásluhu jeho mechanik Klimov, který se tak projevoval Serovovi otcovskou starostlivost. Letec mu vyhověl a upevnil si fotografii „otce“ na přístrojovou desku pod zaměřovač.
V únoru roku 1944 sestřelil Serov k nohám nastupující pěchoty dva německé letouny.
V dokumentech pluku je zaznamenán boj nad Narvou, kde Serovova šestice potkala skupinu bombardérů, letících pod ochranou sedmi párů stíhačů. V mžiku sklonil stroj do piké a z chodu sestřelil vedoucí junkers a přešel do prudké vertikální zatáčky a z boku při sbíhavém letu sestřelil stíhačku.
Zvláště byly zajímavé jeho dubnové boje. „Jedním ze samých vynikajících v tom období nových letců, se jevilo leningradské eso Vladimir Serov. Jen za 20 dubnových dní sestřelil 15 nepřátelských letadel“ napsal o něm v armádních novinách 1.května 1944 velitel pluku dvojnásobný Hrdina Sovětského Svazu Petr Pokryšev. „Ukazoval se jako nejlepší průzkumník a mistr bitevních úderů, když byly poměry pro letový úkol nejobtížnější, posílal jsem Vladimira Serova a on vždy splnil očekávání“ vzpomínal na něj Pokryšev po válce.
S bojovými zkušenostmi tomuto udatnému a talentovanému letci přicházela taktická vyspělost. 2.dubna 1944 se střetl s osmičkou nepřátelských stíhačů doprovázejících bombardéry, velel čtveřici La-5, které nařídil zaútočit na ochranou skupinu stíhačů a sám z opačné strany zaútočil na bombardéry z boku. Serovova skupina v tomto boji sestřelila sedm Ju 87 a jeden Bf 109 bez vlastních ztrát. Sám sestřelil dvě letadla.
Když to situace vyžadovala tak se Serov stával maximálně drzým. 7.dubna narazil v prostoru Volkova na 20 Ju 87, nacházejících se na bojovém letu, na jejich velitele zaútočil rovnou a čelně. Skupina Ju 87 se tak rozdělila, mířené bombardování bylo zmařeno a v následujícím boji sestřelil tři nepřátelské stroje. Boj pozoroval zástupce velitele 13.letecké armády generál Ivanov. který vyslovil účastníkům boje blahopřání a velitele skupiny vyznamenal řádem Aleksandra Něvského. Toto byla vzácná příhoda, kdy se nedodržel přesný postup pro udělení vyznamenání, na které musel být nejprve písemně navržen. Serova navrhli na titul Hrdiny. Jeho jméno se stalo všeobecné známé v celé armádě.
Zřejmě lovci z JG 54 Grüne Hertz bojující tenkrát u Leningradu, věnovali sovětskému esu zvláštní pozornost. Čtyřikrát se během května a června roku 1944 Serov střetl se skupinou lovců.Třikrát se role oběti vrátila útočníků. 26.června se Serovovův roj v prostoru Vyborgu setkal s dobře zkoordinovaným úderem dvou německých čtveřic. První čtyřka hrála návnadu a druhá byla úderná. Serov sestřelil Messerschmitt z první čtveřice, ale útok úderné čtveřice byl přesný, sestřelili letadla Tašlykova a Sošina. Brzy bylo sestřeleno i Serovovo číslo Golovačev. Obyčejně němci sledovali pád sestřelených letadel, ale nyní vedli dál boj se zůstavším a osamoceným Serovem. Brzy sestřelil ještě jeden Bf 109 a zřejmě zůstal bez nábojů a v dalším boji taranem srazil třetí Messerschmitt a sám při tom zahynul. Tak ve 21 letech zahynul Vladimir Serov, nejlepší letec Leningradského frontu
Vyznamenán byl Leninovým řádem, dvěma řády Rudého praporu, řádem Aleksandra Něvského, řádem Vlastenecké války 1.stupně a dalšími medailemi.
Titul Hrdiny Sovětského svazu byl Vladimíru Georgijeviči Serovovi udělen im memoriam 2.srpna 1944.
Za dva roky účasti ve válce velitel letky 159.stíhacího leteckého pluku 275.NAD, staršij lejtěnant Serov uskutečnil okolo 300 bojových vzletů v nichž se účastnil 104 vzdušných bojů, sestřelil 41 letadel nepřítele osobně a dalších šest letadel ve spolupráci.
Pohřbený je v Sestroreckém okrese Leningradského kraje (nyní Petrohradský kraj) na 59 kilometru Primorské cesty. Osada Vommelsu (Zelenogorskij okres Leningradského kraje) byla přejmenována na osadu Serov. Ve městě Kurganinsk byl postaven památník Hrdinovi a pamětní deska. Jeho jméno nese ulice, škola a dům pionýrů v tomtéž městě.