Bell P-59 Airacomet
Bell P-59B Airacomet
| Motor | : | dva proudové General Electric J-31-GE-5 o tahu jednoho motoru 8,9 kN |
| Rozpětí | : | 13,87 m |
| Délka | : | 11,62 m |
| Výška | : | 3,65 m |
| Nosná plocha | : | 35,86 m² |
| Hmotnost | : | 3 710 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 5 010 kg |
| Max.rychlost | : | 665 km/h |
| Výzbroj | : | jeden kanón M4 ráže 37 mm a tři kulomety ráže 12,7 mm |
| Dolet | : | 1 530 km |
| Dostup | : | 14 090 m |
| Posádka | : | 1 |
Celkem postaveny 3 prototypová letadla, 13 letadel ověřovací série a 50 sériových letadel.
Rok 1941 byl pro výstavbu amerického letectva významný tím, že se počala více otevírat dosud značně přivřená státní pokladna a významné firmy byly pověřovány vývojem stíhacích letounů i dosti nekonvenčního řešení. Objevovaly se v typové řadě od XP-50 výše. Jako XP-52 projektovala firma Bell stíhací stroj Model 16 s tlačným motorem Continental XIV-1430, se slibovaným výkonem 920 kW (1250 k). Motor se nepodařil a specifikace se proto změnily na XP-59 s motorem Pratt and Whitney R-2800-23 o 1470 kW (2000 k). Ani ten se nakonec nestavěl.
Uvolněné typové označení XP-59 se však neztratilo, naopak přišlo vhod pro utajení velké novinky, vývoje prvního amerického proudového stíhacího letounu. USA byly v této oblasti dosti daleko za Británií a Německem. Když však velitel USAAF generálmajor Arnold navštívil v létě 1941 Británii a seznámil se s britskými pokusy letounu Gloster E.28/39 s Whittleovým motorem, prosadil ihned po návratu do USA nejvyšší spěšnost pro napravení toho, co se zanedbalo. V září 1941 byla firma General Electric pověřena výrobou prvních patnácti proudových motorů a 30.září dostala firma Bell Aircraft zakázku na prototyp příslušného stíhacího letounu k dodání v šibeničním termínu, osmi měsíců. Další prototypy měly následovat rychle za prvním. Dostaly vojenské označení XP-59A.
Zatímco Bell pracoval na svém Modelu 27 na čistém papíře bez zkušeností, byl motor General Electric I-A s tahem 5,78 kN (590 kg) zdokonalenou kopií britského Whittle W.2B. Šéfkonstruktér Bellu Robert J.Woods navrhl Model 27 jako středoplošník se dvěma motory vsazenými pod styk křídla a trupu do krátkých gondol. Stroj se vyznačoval mimořádně velkým rozchodem kol podvozku, výhodnou polohou kabiny na přídi trupu a výzbrojí dvou kanónů ráže 37 mm. Termín dodání se nepodařilo splnit pro opožděný vývoj motoru. První XP-59A sériového čísla 42-108784 byl 12.září naložen na vlak, odvezen na základnu Muroc, kde jej tovární pilot Robert Stanley 1.října 1942 zalátal. Druhý a třetí prototyp následovaly. Míru utajení programu dokresluje fakt, že když se převážel druhý prototyp, byl opatřen napodobeninou vrtule a ještě celý zaplachtován.
Přestože letové zkoušky prototypů neprobíhaly zrovna plynule a odhalovaly stále nové potíže motorů, draku a systémů, objednalo letectvo 26.března 1943 ověřovací sérii 13 kusů YP-59A. Poprvé se dostal do vzduchu druhý z nich, 42-108772, a to 18.srpna 1943, Všechny YP-59A měl mít nové motory GE I-16 neboli J31-GE-1 s tahem 7,34 kN (750 kg), ale zprvu se létalo se starými I-A, s nimiž rychlost nepřesáhla 626 km/h. S I-16 se hodnota zlepšila na 658 km/h, což v poměru k pístovým stíhacím letounům nebylo oslňující. Ostatně při cvičných soubojích s Lightningy a Thunderbolty nad Murocem v prosinci 1944 YP-59A jasně podléhaly ve všech ohledech. Třetí stroj YP-59A šel do Británie na porovnání s Glosterem Meteor. Na letišti Farnborough působil mezi listopadem 1943 a dubnem 1945 a počátkem roku 1945 byl vrácen. Stroje č.8 a 9 zkoušelo námořní letectvo s označením XF2L-1. Přišly v listopadu 1942 a poslední byl odepsán až roku 1948. Stroje YP-59A sloužily převážně k vojenským zkouškám v Murocu, dva testovala v aerodynamickém tunelu i NACA. Celkové zhodnocení bylo trochu rozpačité, ale 11.března 1944 podepsalo USAAF zakázku na 100 sériových P-59A s bojovým jménem Airacomet. Uvažovalo se i o dalších 250 kusech, ale koncem roku 1944 snížilo letectvo zakázku na 39 kusů - ve skutečnosti Bell postavil 50 exemplářů. P-59A (44-22609 až 44-22628) měly zprvu motory J31-GE-1, ale vystřídaly je mírně zdokonalené J31-GE-3. Dalších 30 kusů neslo označení P-59B a poháněly je motory J31-GE-5 po 8,9 kN (908 kg). Jejich sériová čísla byla 44-22629 až 44-22658. Dodávka skončila v květnu 1945. Sériové stroje se lišily zmenšenou nosnou plochou bez zakulacených konců křídla, hranatými ocasními plochami a zdokonaleným překrytém kabiny. Výzbroj tvořil stejně jako u YP-59A, jeden 37mm kanón a tři kulomety ráže 12,7 mm, nesymetricky rozmístěné v přídi. Na závěsech pod křídlem mohly být neseny pumy či přídavné nádrže.
USAAF Airacomety nepovažovalo za schopné boje a rozdělilo je jako cvičné na různé základny. Nejvíce jich létalo (16 kusů) u 412.FG v rámci 4.AF. Již během roku 1945 se prvním bojovým proudovým strojem USAAF stal Lockheedův P-80 Shooting Star.