Chance Vought F4U-1 Corsair
Chance Vought F4U-1 Corsair
| Motor | : | Dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt&Whitney XR-2800-4 "Double Wasp" o výkonu 2 000 HP |
| Rozpětí | : | 12,48 m |
| Délka | : | 10,17 m |
| Výška | : | 4,58 m |
| Nosná plocha | : | 29,17 m² |
| Hmotnost | : | 4 074 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 6 350 kg |
| Max.rychlost | : | 671 km/h |
| Výzbroj | : | 6 kulometů Browning MG 53-2 v křídle (pro každou zbraň 375 až 400 nábojů) |
| Nosnost | : | 450 až 1800 kg pum a 8 neřízených raket HVAR ráže 127 mm |
| Dolet | : | 1 633 km |
| Dostup | : | 11 300 m |
| Posádka | : | 1 |
Jednomístný stíhací dolnoplošník F4U-1 Corsair patřil k nejlepším americkým stíhacím letounům. Prototyp vzlétl poprvé 29. května 1940 pod označením XF4U-1. Byl poháněn dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Pratt-Whitney XR-2800-4 „Double Wasp“ s výkonem 1471 kW (2000 k) a třílistou vrtulí Hamilton Standard Hydromatic o průměru 4 m.
Ještě v témže roce překonal XF4U-1 rychlostí 651,5 km/h rychlostní hranici 400 mil/h a stal se tak nejrychlejším americkým stíhacím letounem. V březnu 1941 byla zadána sériová výroba a za necelé čtyři měsíce vzlétl první sériový stroj.
Corsairy byly především určeny k službě na letadlových lodích. Ovšem zkoušky na letadlové lodi USS „Sangamon“ nedopadly úspěšně. Zkušební komise reklamovala špatný výhled z pilotního prostoru, tvrdé tlumiče podvozku, tendenci k překlápění letounu na křídlo a další. Proto byly nové stroje předány americké námořní pěchotě, kde operovaly z pozemních základen.
Po různých úpravách a vylepšeních se však přece jen sériové Corsairy ke službě na letadlových lodích dostaly. Od dubna 1944 pak byly americkými standardními palubními stíhací. K prvnímu operačnímu vzletu startovaly F4U-1 13. února 1943. Od té doby patřily k nejobávanějším americkým stíhacím letounům. Výrazně se zasloužily o dobytí nadvlády ve vzduchu nad japonskými stroji. Vykonaly do konce druhé světové války 64 051 operačních vzletů, přičemž sestřelily 2 140 nepřátelských letadel, při ztrátě 189 strojů.
Corsairy byly ovšem nadále vyvíjeny a na základě smlouvy o půjčce a pronajmu dodávány ostatnímu spojeneckému letectvu. Dostaly se mimo jiné i do výzbroje britského a novozélandského královského letectva. Od 689. vyrobeného letounu F4U-1 byla zavedena do výzbroje verze F4U-1 A s vypouklým krytem pilotního prostoru, který zlepšil boční výhled.
F4U-1 Corsair patřil k letounům, které se podílely na rozdrcení fašistické koalice ve druhé světové válce. Zejména pak v bojích na Dálném Východě.
Celkem bylo vyrobeno 12 571 Corsairů všech verzí.
Chance Vought F4U-1 Corsair byl jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídla, ocasních ploch i trupu potažena duralem. Křídlo charakteristicky lomené do W. Krytovaný hvězdicový motor poháněl třílistou stavitelnou vrtuli. Podvozek zatahovací. Hlavní podvozkové nohy zatahovány do křídla. Zádový podvozek do trupu. Letoun byl vybaven přistávacím hákem pro operace z letadlových lodí.