Fairchild PT-19 Cornell
Fairchild PT-19A
| Motor | : | řadový invertní kapalinou chlazený Ranger L-440-3 o výkonu 200 hp |
| Rozpětí | : | 10,98 m |
| Délka | : | 8,54 m |
| Výška | : | 3,05 m |
| Nosná plocha | : | 18,60 m² |
| Hmotnost | : | 838 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 1 155 kg |
| Max.rychlost | : | 212 km/h |
| Dolet | : | 644 km |
| Dostup | : | 4 670 m |
| Posádka | : | 2 |
Celkem bylo postaveno 6961 letadel verzí PT-19, PT-23 a PT-26.
US Army Air Corps, jak zněl název amerického armádního letectva před válkou a vlastně až do roku 1942 (USAAC se v červnu 1941 staly součástí nově vytvořených Army Air Forces a v březnu 1942 bylo letectvo pojmenováno US Army Air Force/USAAF), se ve výcvikovém systému spoléhaly převážně na dvouplošníky. Na sklonku třicátých let to zejména byly typy PT-13 firmy Stearman, jejichž produkce běžela nepřetržitě od roku 1936 do 1942 a v roce 1940 k ní přibyla výroba obměny PT-17. Vzhledem k tomu, že armádní letectvo koncem třicátých let přecházelo již zcela výrazně na bojové jednoplošníky, začal se projevovat zájem i o stroje takového uspořádání v kategorii určené pro základní výcvik, tedy Primary Training (proto zkratka PT).
V roce 1939 nabídla armádnímu letectvu firma Ryan svůj dolnoplošník STA-1 a to jej vyzkoušelo jako typ XPT-16. Dráty vyztužená křídla a řadový motor Menasco L-365-1 s výkonem 92 kW (125 k) nevyhovovaly a tak byla objednána jen ověřovací patnáctikusová série YPT-16, respektive zdokonalená YPT-15A s motorem Kinner R-440-1 o 97 kW(132k).
Větší zájem vzbudil projekt Fairchild M-62, představující samonosný dolnoplošník smíšené konstrukce, s jednoduchým pevným podvozkem a se dvěma místy za sebou v samostatných otevřených kabinách. Prototyp, zkonstruovaný Armandem Thieblotem, poprvé vzlétl v roce 1939 a poměrně záhy si získal zákazníky i mimo USA. S motorem Warner šly sériové stroje do Chile, s motorem Ranger se dodávaly do Brazílie, Ekvádoru a Norska.
Americké armádní letectvo v roce 1940 objednalo typ M-62 jako PT-19 v sérii 270 kusů, což postavilo firmu Fairchild před závažné kapacitní potíže. Ale vyplatilo se jí zajistit rozšíření výrobních ploch, protože v roce 1941 přišla zakázka na 3181 kus verze PT-19A. Zatímco předcházející typ létal s invertním řadovým motorem Ranger L-440-1 o výkonu 129 kW (175 k), verze A dostala výkonnější L-440-3 o 147 kW (200 k) a některá další zdokonalení. Na další mohutné zakázky, které se rozproudily těsně před vstupem USA do války a po něm, už firma nestačila. Předala proto výrobu i závodům Aeronca Aircraft Co., které postavily 477 kusů, a St. Louis Aircraft Corp., kde vznikly 4 kusy.
V novém systému označování amerických armádních letounů se uplatnilo i uvedení výrobce a tak se stroje z mateřské továrny značily PT-19A-FA, od Aeroncy PT-19A-AE a ze St.Louis pak PT-19A-SL.
V roce 1942 se zvýšila potřeba výcviku v létání bez vnější viditelnosti. PT-19B se tedy stavěly s odnímatelným neprůhledným krytem nad zadním sedadlem, kam se při takovém výcviku přemisťoval pilotní žák. Fairchild postavil 774 tyto PT-19B-FA a Aeronca dodala 143 kusy PT-19B-AE.
Protože dodávky řadových šestiválců Ranger L-440-3 vázly, modifikovala firma Fairchild v roce 1942 jeden kus pro montáž hvězdicového motoru Continental R-670-5 o 162 kW (220 k) bez jakéhokoli zakrytí. Improvizace se osvědčila a nový stroj, označený XPT-23, byl přijat. Sám Fairchild už sestrojil jen dva další kusy PT-23-FA s motory R-670-4 o stejném výkonu a celou produkci předal jinam. Aeronca dodala 375 kusů PT-23-AE, Howard Aircraft Corp. 199 strojů PT-23-HO, v St.Louis vzniklo 200 kusů PT-23-SL a konečně i kanadská firma Fleet Aircraft Corp. se zapojila produkcí 93 strojů PT-23-FE. Většina z uvedených PT-23 létala s motory R-670-4, což byly vlastně námořní upravené motory R-670-5. Uplatnily se rovněž u letounů vybavených pro výcvik bez vidu, podobně jako PT-19B. Značily se tentokrát PT-23A a produkovaly je společnosti Howard (150) a St.Louis (106).
V Kanadě probíhal soustředěný výcvik pilotů letectev Commonwealthu, Commonwealth Air Training Scheme. Pro jeho potřeby dodala firma Fairchild v rámci N zákona o půjčce a pronájmu (Lend-lease) 670 strojů PT-26 kanadskému letectvu. Měly krytou kabinu a poháněl je řadový motor Ranger L-440-3. Americké armádní letectvo pak pro stejný účel objednalo u kanadského Fleetu 807 strojů PT-26A a dalších 250 PT-26B s drobnými úpravami. Produkce skončila v roce 1943.