CCF G-23 Goblin
CCF G-23 Goblin
| Motor | : | vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Wright R-1820-F52 o výkonu 800 hp |
| Rozpětí | : | 10,52 m |
| Délka | : | 7,57 m |
| Výška | : | 2,90 m |
| Nosná plocha | : | 28,84 m² |
| Hmotnost | : | 1 488 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 2 258 kg |
| Max.rychlost | : | 347 km/h |
| Výzbroj | : | dva kulomety Browning ráže 7,62 mm, dvojkulomet Browning ráže 7,62 mm |
| Dolet | : | 1 013 km |
| Dostup | : | 7 260 m |
| Posádka | : | 1 |
Celkem bylo v Kanadě postaveno 57 letadel.
Písmena CCF znamenají Canadian Car and Foundry, což je největší kanadský výrobce vagónů a vybavení železnic. V roce 1937 založil leteckou pobočku a jako první výrobek vybral americký typ Grumman G-23, stavěný pak jako typ GE-23.
Pro vylíčení historie tohoto letounu se musíme vrátit do roku 1929, kdy byla ve Farmingdale na Long Islandu v USA založena továrna Grumman Aircraft Engineering Corp. Věnovala se zejména obojživelným letadlům a měla užší vazbu na námořní letectvo. V roce 1931 uvedla svůj patentovaný zatahovací podvozek, jehož hlavní kola byla zavěšena na bocích přídě a zatahovala se nahoru, přičemž zapadala do vybrání v bocích. Osvědčil se u obojživelných letounů a pomohl firmě i k úspěchu ve vojenské oblasti. Nevýhodou byl snad jen malý rozchod kol. Tento typ podvozku vydržel hluboko do války prakticky beze změn. A pomohl firmě zároveň k pozici téměř výhradního dodavatele palubních stíhacích strojů pro US Navy.
Prvním z nich byl dvouplošník XFF-1 neboli G-23, dvoumístný stíhací typ objednaný v dubnu 1931 námořním letectvem. Krátce po zalétání, k němuž došlo 29.prosince 1931, stroj prokázal překvapující výkony s motorem Wright R-1820E Cyclone o 453 kW (616 k) dosáhl rychlosti 314 km/h, a když mu byl později namontován motor R-1820F o 496 kW (675 k), dokonce 323 km/h. Tím značně překonal dosud používaná jednomístná stíhací letadla US Navy. Zatahovací podvozek a krytá kabina přitom sehrály svou roli.
US Navy objednalo pak 27 sériových FF-1 s motory R-1820-78 o 515 kW (700 k) a s rychlostí 333 km/h a 34 kusů téměř shodných SF-1, určených pro průzkum. Působily spolu s FF-1 na letadlové lodi Lexington. V roce 1936 bylo 20 strojů FF-1 staženo k záložním jednotkám a modifikováno na FF-2. Záhy tam přešly i SF-1.
Krátce po založení letadlového oddělení Canadian Car and Foundry dostala tato firma zakázku na stavbu 40 letounů G-23 na základě turecké objednávky. Po potřebných úpravách se typy nazývaly GE-23 a dostaly motory R-1820-F52 o 588 kW (800 k). Grumman dodal tři celokovové trupy, zatímco celokovové kostry křídel a ocasních ploch zhotovila továrna Brewster. Vše šlo pak i s montážními přípravky do Kanady jako vzor pro sériovou výrobu. První z GE-23 se v roce 1937 nalodily na parník směřující podle lodních dokladů do Istanbulu. Ve skutečnosti vyložil svůj náklad v Barceloně, protože turecká zakázka jen kryla skutečnou objednávku republikánské španělské vlády. V zemi zuřila občanská válka, mocnosti vyhlásily embargo na dovoz zbraní, ale Itálie a Německo otevřeně podporovaly generála Franca, zatímco SSSR dodával vládě. Ta však musela shánět ilegálně pomoc i jinde, mimo jiné i v ČSR.
První GE-23 se účastnily bojů u Turuelu a Ebra a trpěly značnými ztrátami. Celá zakázka byla splněna v roce 1938, kdy byla situace vládních jednotek velmi zlá. Po ukončení bojů zbylo jen osm strojů, převzatých Francovým letectvem a pojmenovaných Delfin sloužily do roku 1942 při výcviku.
Od roku 1938 měla továrna CCF vyrábět v licenci britské Hawker Hurricane, ale dohoda ještě nebyla uzavřena a proto aby udržela stav zaměstnanců, pokračovala v pomalé produkci typu GE-23. Jeden stroj šel do Mexika jako vzor pro připravovanou, ale neuskutečněnou filiálku CCF. Jeden byl prodán do Nikaraguy a jeden s civilními značkami CF-BLK, šel na předvádění ke kanadskému vojenskému letectvu. To jevilo vše jiné než zájem, ale když firma nabídla stroje za směšnou cenu, jen aby udržela oddělení v chodu do doby náběhu produkce Hurricanů, svolilo s převzetím 15 strojů. Značily se jako typ Goblin a RCAF je převzalo mezi zářím a říjnem 1940. Nadšeno jimi nebylo, byly už beznadějně zastaralé. Dostaly se k Flightu A od 118.squadrony v Rothcliffu, přeměněnému později na 118.stíhací squadronu v Dartmouthu v Novém Skotsku. Působily však v pobřežní hlídkové službě. Pět Goblinů působilo krátce i u 123.squadrony pro podporu armády. Na jaře 1942 končila všem Goblinům služba pro naprostou zastaralost. CFF sestavila v roce 1941 ještě pět draků GE-23, ale jejich osud není znám.
Stroje nesly dva pevné synchronizované kulomety Browning 7,62 mm a dvojkulomet stejné ráže pro pozorovatele. Na letových snímcích jsou Gobliny často vidět bez kabinových překrytu, jen s pevným štítkem před pilotem.