Avro Lancaster B Mk.I (Special)
Avro Lancaster B Mk.I (Special)
| Motor | : | kapalinou chlazený řadový dvanáctiválec do V Rolls-Royce Merlin 24 o výkonu 1 630 hp |
| Rozpětí | : | 31,05 m |
| Délka | : | 20,98 m |
| Výška | : | 6,19 m |
| Nosná plocha | : | 120,80 m² |
| Hmotnost | : | 15 000 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 32 700 kg |
| Max.rychlost | : | 418 km/h |
| Výzbroj | : | čtyři kulomety ráže 7,7 mm v zadní střelecké věží |
| Nosnost | : | puma Grand Slam o váze 10 tun |
| Dolet | : | 1 670 km |
| Dostup | : | 6 100 m |
| Posádka | : | 5 |
Celkem bylo na verzi B Mk.I přestavěno 33 letadel.
Bombardovací perutě britského letectva RAF používaly velmi dlouho letecké pumy vyvinuté za první světové války. Až v roce 1931 byly zavedeny nové vzory s dokonalejšími balistickými a destruktivními charakteristikami. Základní řada zahrnovala ráže 4, 9, 113 a 227 kg, v roce 1936 přibyly pumy po 454 kg a o rok později o 908 kg. Pro rok 1940 se chystala puma o 1814 kg, ale její vývoj se zastavil a místo ní se pracovalo na stejně těžké pumě s minovým účinkem, přezdívané Block Buster. Od dubna 1941 se tyto padákem stabilizované válcové drtiče obsahující 1670 kg trhaviny zapojily do bombardovací ofenzívy RAF. Existovaly i zdvojené a dokonce trojnásobné verze.
U zrodu Block Busterů a metodiky jejich svrhování stál od samého počátku dr. Barnes N.Wallis, vynikající aerodynamik, matematik a konstruktér, působící jako vedoucí konstruktér draků u firmy Vickers-Armstrong. Jeho dílem byly i geodetické bombardéry Wellesley a Wellington, a mnoho let předtím i vzducholoď R-100. Wallis již od počátku války upozorňoval na nedostatečnou účinnost britského bombardovacího letectva. Jeho koncepcí bylo strategické bombardování velkého rozsahu, ale pokud byl velitelem Bomber Command RAF Sir Richard Peirse, nebyla naděje na realizaci. Obrat nastal v únoru 1942, kdy funkci převzal Air Marshal Arthur T.Harris. Již v květnu 1942 vydupal ze země 1046 bombardérů, které podnikly nálet na Kolín n. Rýnem v noci z 30. na 31.květen.
Harris byl nakloněn Wallisovým názorům a jeho návrhům na specializované pumy určené pro vybrané cíle, těžko zasažitelné běžnými prostředky. Největší publicitu z nich získaly válcové rotační pumy, jimiž Lancastery 617.squadrony prolomily v květnu 1943 přehradní hráze na řekách Möhne a Eder v Porýní.
Wallis předložil další návrh, velmi těžké pumy aerodynamicky dokonalého tvaru, svrhávané tak, aby je její ocasní plochy uvedly do rotace podobně jako dělostřelecký granát. Tím by se její balistická křivka značně přiblížila teoretické, což by přineslo vysokou přesnost zásahu. Jinou výhodou by byla nebývalá průraznost proti zvlášť odolným cílům, například ponorkovým krytům. Hluboký průnik do terénu a výbuch těžké nálože by vzbudil doslova zemětřesný efekt, bortící vše v okolí.
S tím Harris naprosto souhlasil. Wallis zkonstruoval pumu nazvanou Tallboy o hmotnosti plných 5450 kg. Pro snazší transport se vyráběla v pěti dílech, které se složily v celek až na letišti před zavěšením. Tallboye mohly nosit jen Lancastery s rozšířenou pumovnicí, určenou pro nové pumy o 3630 kg. Tallboy měl stejný průměr. Stroj byl ovšem značně odlehčen o vše, co mohl postrádat. Lancastery zaútočily pumami Tallboy poprvé na plavební kanál Dortmund-Ems v noci z 15. na 16.září 1943. Operace s těmito pumami byly svěřeny 617.squadroně, která pak napadala zejména ponorkové kryty a jiné důležité cíle. Po spojeneckém vylodění v Normandii se podařilo v noci z 8. na 9.červen zablokovat železniční tunel u Saumuru na důležité přísunové trati. Britská admiralita stále naléhala na zničení německé bitevní lodi Tirpitz, ukrývající se v Norsku. První nálet standardními pumami na kotviště v Trondheimu 27.dubna 1942 nepřinesl úspěch. Dne 11.září 1944 odlétlo 38 Lancasterů I. a III. 617. a 9.squadrony na sovětské letiště Jagodnik u Archangelsku a odtud napadly Tirpitz přemístěný mezitím do Altenfjordu. Svrhly 21 Tallboye a další pumy, ale opět bez výsledku. Tirpitz se uchýlil na ostrov Haak u Tromse a v říjnu 1944 jej Lancastery opět bombardovaly, ze 38 Tallboyů nezasáhl cíl žádný. Teprve 12.listopadu 1944 zaznamenaly Lancastery 9. a 617.squadrony úspěch. Ze 38 strojů bylo svrženo 28 Tallboyů, z nichž konečně dva loď zasáhly a doslova převrhly.
Barnes Wallis mezitím připravoval další dárek, desetitunového giganta Grand Slam, dlouhý 10,6 m a o průměru 1 m. Pro něj se musely Lancastery speciálně upravit. Pumovnicové dveře byly odstraněny a instalovaly se plechové kryty přiléhající k obrysu pumy, která vyčnívala částečně z trupu. Práce na úpravě Lancasterů B Mk.I (Special) začaly v říjnu 1944, zkoušky prototypové verze proběhly v lednu 1945 a posléze byly dodány 32 další sériové letouny. Létaly pouze s ocasním střelištěm a s pětičlennou osádkou. Pokusný shoz Grand Slamu se konal na střelnici v Británii 13.března 1945 a již o den později byl další kus bojově nasazen. 617.squadrona vyslala 15 letounů na železniční viadukt u Bielefeldu na trati Hamm-Hannover. Stroj seriálu PD112 SLdr. C.C. Caldera nesl Grand Slam, ostatní měly Tallboye. Nálet zcela strhl dva oblouky a neopravitelně narušil konstrukci ostatních. Do konce války RAF použilo celkem 41 těchto superpum.