Westland Welkin
Westland Welkin F Mk.I
| Motor | : | dva kapalinou chlazené dvanáctiválce do V Rolls-Royce Merlin 76 o výkonu 1 233 hp |
| Rozpětí | : | 21,35 m |
| Délka | : | 12,68 m |
| Výška | : | 4,80 m |
| Nosná plocha | : | 42,79 m² |
| Hmotnost | : | 5 725 kg |
| Vzletová hmotnost | : | 7 100 kg |
| Max.rychlost | : | 623 km/h |
| Výzbroj | : | čtyři kanóny Hispano ráže 20 mm |
| Dolet | : | 1 930 km |
| Dostup | : | 13 420 m |
| Posádka | : | 1 |
Celkem bylo postaveny dva prototypy a 67 sériových letadel verze Mk.I a jeden prototyp verze NF Mk.II.
Britská firma Westland je jednou z mála v oblasti leteckého průmyslu, které přežily všechny, někdy až drastické reorganizace po roce 1945. Je dnes významným světovým producentem vrtulníků, což je výsledkem prozíravého rozhodnutí z roku 1947 o získání licenčních práv na výrobu amerického vrtulníku Sikorsky S-51. Postupně na něj navazovaly další typy firmy Sikorsky, některé se u Westlandů dále modifikovaly, a posléze došlo i k úzké kooperaci s francouzskou Aérospatiale.
Firma sama vznikla v roce 1915 jako Westland Aircraft Works, od roku 1935 je známa jako Westland Aircraft Ltd. Většina jejích sériových výrobků byly technicky nepříliš sofistikované, ale zato výkonné a spolehlivé letouny pro spolupráci s armádou v pojetí dvacátých a třicátých let. Čas od času se firma blýskla pozoruhodnými prototypy, jakým byl například velký samonosný jednoplošník Dreadnought z roku 1923, bezocasé letouny Pterodactyl v několika provedeních, dolnokřídlé stíhací typy z dvacátých let (jeden dokonce se šikmým kanónem COW ráže 37 mm). Vrcholem předválečného úsilí byl zajímavý hornoplošník Lysander s vlastnostmi na úrovni kategorie STOL. Jako původní pozorovací byl bez naděje na úspěch v roce 1939, ale proslavil se za války přepravou agentů do a z Francie.
Mnozí byli překvapeni, když se v létě 1940 začaly u RAF objevovat dosud velmi tajené jednomístné dvoumotorové stíhací Westlandy Whirlwind, stroje po každé stránce osobité. Bohužel řada faktorů způsobila, že se nemohly uplatnit tak, jak se očekávalo. Westland však Whirlwindem vstoupil na pole stíhacích letadel ve službách RAF a cítil se proto oprávněn zapojit se do vývojového programu výškového stíhacího letounu podle specifikací F.4/40. Britské ministerstvo letectví očekávalo nasazení německých výškových bombardérů a hledalo urychleně protizbraň. Šéf konstruktér Westlandů W.E.W.Petter vypracoval projekt P.14, kombinující maximální dostup a rychlost, přičemž zachovával zhruba koncepci vytyčenou Whirlwindem. Požadavek výšky se řešil extrémně dlouhým a štíhlým křídlem a použitím motorů Rolls-Royce Merlin 61 po 948 kW (1290 k), vybavených dvourychlostními dvoustupňovými kompresory. Rychlost zaručovaly jednak motory, jednak vysoká aerodynamická vytříbenost draku s charakteristickou krátkou přídí trupu a s dlouhými motorovými gondolami, chladiče kapaliny byly podobně jako u Whirlwindu zapuštěny do náběžné hrany centroplánu křídla.
První prototyp sériového čísla DG558/G prodělal ještě některé úpravy podle zmodernizovaných specifikací F.7/41 a vzlétl poprvé 1.listopadu 1942. Následující druhý prototyp DG562 se lišil hranatější svislou ocasní plochou a Merliny upravenými pro vstřik tekutého kyslíku pro zvýšení výkonu ve výškách. Bylo to pokusné řešení, později opuštěné.
RAF objednalo letoun jako Welkin I a v září 1943 vzlétl první sériový stroj DX278. Montovaly se motory Merlin 72 nebo 76 do pravé gondoly a 73 nebo 77 do levé. Všechny měly výkon po 919 kW (1250 k) a lišily se jen tím, že 73 a 77 poháněly kompresor firmy Rotol pro přetlakování kabiny pilota. Ta byla připojena k trupu jako samostatná stavební část, vyrobená z lehké slitiny odolné proti střelám kulometu. Kryt kabiny měl dvojité prosklení, přičemž mezi oběma vrstvami proudil horký vzduch bránící zamrzání ve výškách. Tlak vzduchu na úrovni 7300 m se udržoval až do výšky 13 700 m. Výzbroj tvořily čtyři kanóny Hispano ráže 20 mm, seskupené do spodní části přídě trupu. Každý nesl zásobu 480 nábojů. Jeden ze sériových letounů, DX340, dostal experimentální motory Merlin RM16SM s chladiči pod vrtulí místo v křídle. Kupodivu létal ve výšce rychleji, v 9000 m dosáhl 640 km/h proti 579 km/h řadového Welkinu.
Podobně jako Whirlwind, i Welkin vypadal velmi bojechtivě. Bohužel ani jednou si nevystřelil na nepřítele. Německé výškové nálety se ve větším počtu nekonaly, a tak sériové Welkiny F Mk.l se ani nedostaly k bojovým squadronám RAF. 67 postavených sériových strojů neslo čísla DX278 až DX344. V říjnu 1944 vznikla dvoumístná noční stíhací varianta Welkin NF Mk.II s prodlouženou přídí. Pod jednoduchým kapkovitým překrytém seděl pilot a zády k němu radarový operátor. Ten obsluhoval radar umístěný před kabinou se zakulaceným krytem antény na přídi. Prototyp měl původně sériové číslo PF370, později změněné na WE997. Stroj se nějaký čas používal pro zkoušky radarů, ale dále se nerozvíjel.