Westland Whirlwind
Westland Whirlwind
Motor | : | dva řadové kapalinou chlazené dvanáctiválce do V Rolls-Royce Peregrine I o výkonu 885 hp |
Rozpětí | : | 13,73 m |
Délka | : | 9,84 m |
Výška | : | 3,28 m |
Nosná plocha | : | 23,26 m² |
Hmotnost | : | 3 772 kg |
Vzletová hmotnost | : | 4 700 kg |
Max.rychlost | : | 579 km/h |
Výzbroj | : | čtyři kanóny Hispano Mk.I ráže 20 mm |
Nosnost | : | dvě pumy o váze 113 nebo 227 kg |
Dolet | : | 1 000 km |
Dostup | : | 9 150 m |
Posádka | : | 1 |
Celkem bylo postaveno 114 letadel.
Bohužel Whirlwindy nebyly z těch letounů, které se o to přičinily rozhodující měrou. Vývoj Whirlwindu započal v roce 1935 specifikacemi britského ministerstva letectví F.37/35 na vývoj dálkového těžkého stíhacího letounu charakterizovaného mnohem větší palebnou silou, než jakou vykazovaly tehdy vyvíjené Hurricany a Spitfiry a přitom schopného alespoň stejné obratnosti a ovladatelnosti.
Šéfkonstruktér firmy Westland, W.E.W.Petter, začal na projektu pracovat počátkem roku 1936 pod šifrou P-9. Zvolil jistě neobvyklou koncepci jednomístného dvoumotorového stroje, jehož výzbroj čtyř kanónů se soustředila do krátké přídě trupu těsně před pilotní kabinu. Pro pohon si vybral dva vidlicové kapalinou chlazené dvanáctiválce Rolls-Royce Peregrine I s výkonem po 650 kW (850 k), zakapoto-vané do poměrně dlouhých gondol. Peregrine byl motor navazující svým vývojem bezprostředně na typ Kestrel, ale na rozdíl od něj se příliš nerozšířil a nebylo možno jej považovat za vyzrálý. Hodnotou výkonu nesporně vyhovoval, ale technické obtíže a praktická masová nezavedenost v RAF způsobovaly provozní problémy.
O těch se ovšem ještě nevědělo dne 11.října 1938, kdy Harald Penrose zalétával prototyp se sériovým číslem L6844. Aerodynamické řešení bylo nesporně pozoruhodné, včetně chladičů doslova uschovaných v křídle mezi trupem a gondolami. Však také rychlost 579 km/h dosažená ve výšce 4960 m převyšovala tehdejší výkony Spitfiru. Pod dojmem prvních výsledků dostala firma Westland objednávku na 400 kusů, které se stavěly v době zkoušek druhého prototypu L6845 počátkem roku 1940. Tak dlouhý časový rozdíl mezi letem prvního a druhého stroje byl nutný pro překonání celé řady obtíží, vyskytujících se v průběhu zkoušek. Ve vnějších rysech se změny projevily zejména přepracováním ocasních ploch, u nichž se v průniku svislé a vodorovné plochy objevilo vřetenovité aerodynamické těleso, dále v konstrukci podvozku včetně ostruhy a jejich krytů. Druhý prototyp dostal také výzbroj čtyř kanónů Hispano Mk.I ráže 20 mm, opatřených bubnovými zásobníky pro 60 nábojů.
Vzdor poměrně dlouhému vývoji Whirlwindu nevěnovala firma jeho konstrukci dostatečnou péči, takže se mnohé muselo dopracovávat až během sériové výroby. Podle předpokladu z roku 1939 se měly Whirlwindy nasazovat jako dálkové stíhací ve spolupráci s radarovými stanicemi, aby odvracely nálety luftwaffe daleko od britských břehů. To by však vyžadovalo novou taktickou koncepcí, ale ministerstvo letectví s ní chtělo počkat až na ukončení zdlouhavého vývoje. Tím se záležitost dostala do kritického roku 1940, kdy na to prostě nebyl čas. Whirlwindy vycházející z linky přicházely od 6.července 1940 ke 263.squadroně, která se vrátila zdecimována z Norska a nově se vytvářela. Přezbrojení však trvalo až do prosince 1940, protože některé stroje bylo nutno vrátit pro závady a nakonec i kapacita produkce se snižovala, výroba motorů Peregrine ustupovala produkci Merlinů, více potřebných pro obranu. V lednu 1941 zaznamenala squadrona poškození Ju 88 a v únoru sestřel Ar 196. V březnu jí nálet luftwaffe zničil devět strojů a další padly za oběť haváriím.
Od června 1941 přešla 263.squadrona k bitevním náletům na cíle v severní Francii. Od února 1942 se k jejím akcím připojila i 137.squadrona, ustavená v září 1941 a vyzbrojená novými Whirlwindy. Palebná síla přinášela při těchto akcích jisté výsledky, znásobené ještě od září 1942 montáží závěsníků pro dvě pumy po 113 či 227 kg vně motorových gondol. Stíhací bombardéry nesly pak hrdě přezdívku Whirlybomber. V roce 1943 převzaly jejich úkoly modernější a výkonnější Hawker Typhoon. Firma Westland uplatnila koncepci Whirlwindu ještě u výškového stíhacího typu Welkin, avšak ten se do výroby nedostal.